Nový audiobook: Dívám se zpátky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Naučte se improvizovat

Chcete lépe komunikovat? Nebojte se být úplně obyčejní.

Lukáš Venclík

Lukáš Venclík

16. 2. 2017

Deset let vedu workshopy a tréninky divadelní improvizace. Když odmyslím specifické korporátní nebo herecké zakázky a budu se dívat na „obyčejného“ člověka s civilním povoláním, vidím dva typy lidí, kterým trénink improvizace pomáhá jednoznačně a viditelně.

Prvně těm, kteří se bojí – vlastní nedokonalosti, bloků, chyby. Kteří neříkají svůj názor nahlas, protože jim chybí sebevědomí v hlase, kteří negestikulují, protože se necítí ve svém těle.

Věnovat se improvizované tvorbě (obecněji hrát si nebo pracovat celým soustředěným já) zaměstnává mozek přítomností a tvořivostí, a tak snadno zapomenete, že si ze zásady nehrajete, nedáváte na sobě znát emoce nebo se pro jistotu vůbec před lidmi neprojevujete.

K uvolnění a opatrnému rozšiřování komfortní zóny pomáhá bezpečné prostředí workshopu nastavené jednoduchými pravidly:

  • nabídky se apriorně přijímají a rozvíjejí
  • cizí výkony se neposuzují
  • chyba je součást procesu

Těm, kdo jsou zvyklí se za chybu trestat, nabízíme „rodičovské“ převzetí zodpovědnosti – za neúspěch můžu já jako lektor. Úleva ve skupině je někdy po této nabídce takřka hmatatelná. A kdyby to nestačilo, můžeme si připomenout slova Keitha Johnstona, otce moderní jevištní improvizace: „Na selhání není nic špatného. Který parník je nejslavnější?“

Lehkost a nový esprit při sociálních interakcích jsou pro tuto první skupinu vykoupeny dobrodružnou, „hrdinskou“ cestou vyslovení, přijetí a splnění výzvy.

Nejsi tady sám

Výzvu musí přijmout i ti druzí, ačkoliv jejich je někdy složitější a není tak snadno vidět navenek. Jako se totiž s některými lidmi spolupracuje dobře, s některými je to prostě těžší. Máme kolegy, přátele a příbuzné, kteří nás často neposlouchají a s kterými máme pocit, že nás válcují.

Improvizace (někdy až bolestně zjevně) vede ke kooperaci a respektu partnera. Když vytváříme jevištní realitu teď a tady, nezbývá nám jiná možnost než pečlivě a aktivně naslouchat svému spoluhráči.

Každá nepozornost nebo křečovitá snaha protlačit svůj nápad vede k rozpadu, zmatení a nakonec k frustraci. Frustrující je i vystupovat vedle někoho, kdo vás nepotřebuje a byl by na scéně raději sám nebo sama. I tuhle zpětnou vazbu můžete od improvizace dostat a záleží na vás, jestli ji dokážete přijmout.

Být hvězda a hýřit sebevědomím – být sám a zalézt si do kouta. Obě tyto polarity si v sobě neseme všichni a učíme se s nimi pracovat. Ze zkušenosti vím, že nám v tom pomáhá, když je prozkoumáme pomocí hry: můžeme tak poznat tu svoji a pochopit tu druhou.

„Po týdenním kurzu improvizace pozoruju u otce obrovskej posun,“ říká Adam, syn finančního ředitele Národního divadla. „Líp se s ním povídá. Občas totiž i poslouchá.“ A další účastnice kurzu improvizace, Olga, shrnuje poselství, které si odnáší: „Nestyď se, že se stydíš.“

Síla obyčejnosti

Keith Johnstone radil (a ve svých devadesáti letech stále radí) hercům být obyčejní. Obyčejné věci jsou jasné, univerzální, srozumitelné, a proto předvídatelné – když svého kolegu zaskočím, bude pro něj těžké reagovat.

Používám cvičení, při kterém nechávám skupiny stát v kruhu a skládat věty tak, že každý hráč po řadě přidává jen jedno slovo. Někdy je těžké doplnit to poslední, nejzjevnější, protože máme pocit, že jsme byli okradeni o možnost být kreativní a zábavní.

Využívejte celý web.

Předplatné

V – boudě – je – přivázaný – hlídací – chundelatý – (…) – mravenečník. Naučit se říct pes, udělat krok dopředu a nechat příběh plynout, se hodí oběma zmíněným skupinám.

  • Nemuset být za každou cenu chytrý, vtipný, originální či zajímavý rozvazuje těm nervózním ruce a umožňuje jim nastavit si laťku osobní cenzury tak nízko, aby se dala snadno překonat.
  • „Střelce“ může tenhle aha moment zklidnit. Není potřeba pořád sázet vtip za vtipem, občas stačí mlčet a nechat pozornost na někom jiném.

Ty nejlepší a nejsilnější příběhy jsou někdy ve slovech, která neřekneme, a v gestech, která neuděláme.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Na webu Psychologie.cz sdílejí své profesní i životní zkušenosti přední psychologové a psychoterapeuti. Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu a učit se lépe rozumět svým vztahům, svým blízkým a sami sobě.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Netlač řeku

Přes veškerou snahu se necítíte šťastní? Možná jste prostě zapomněli sami na sebe.

16 min

Naučit se nevidět

Jen pomalu a postupně mi docházelo, v čem jsem jiná než ostatní.

11 min

Už je toho moc?

Potřebujete pomoc psychologa? Většina lidí neví. Proč je to tak těžké?

19 min

Anatomie úzkosti

Dokonalý život bez úzkosti neexistuje. Existuje ale dokonalý život s úzkostí.

21 min

Noční ptáci

Chodíte spát čím dál později, třeba až ve tři? Podívejte se na spánek z širší …

23 min

Otevřít audio sekci