Naučte se improvizovat
Chcete lépe komunikovat? Nebojte se být úplně obyčejní.
Deset let vedu workshopy a tréninky divadelní improvizace. Když odmyslím specifické korporátní nebo herecké zakázky a budu se dívat na „obyčejného“ člověka s civilním povoláním, vidím dva typy lidí, kterým trénink improvizace pomáhá jednoznačně a viditelně.
Prvně těm, kteří se bojí – vlastní nedokonalosti, bloků, chyby. Kteří neříkají svůj názor nahlas, protože jim chybí sebevědomí v hlase, kteří negestikulují, protože se necítí ve svém těle.
Věnovat se improvizované tvorbě (obecněji hrát si nebo pracovat celým soustředěným já) zaměstnává mozek přítomností a tvořivostí, a tak snadno zapomenete, že si ze zásady nehrajete, nedáváte na sobě znát emoce nebo se pro jistotu vůbec před lidmi neprojevujete.
K uvolnění a opatrnému rozšiřování komfortní zóny pomáhá bezpečné prostředí workshopu nastavené jednoduchými pravidly:
- nabídky se apriorně přijímají a rozvíjejí
- cizí výkony se neposuzují
- chyba je součást procesu
Těm, kdo jsou zvyklí se za chybu trestat, nabízíme „rodičovské“ převzetí zodpovědnosti – za neúspěch můžu já jako lektor. Úleva ve skupině je někdy po této nabídce takřka hmatatelná. A kdyby to nestačilo, můžeme si připomenout slova Keitha Johnstona, otce moderní jevištní improvizace: „Na selhání není nic špatného. Který parník je nejslavnější?“
Lehkost a nový esprit při sociálních interakcích jsou pro tuto první skupinu vykoupeny dobrodružnou, „hrdinskou“ cestou vyslovení, přijetí a splnění výzvy.
Nejsi tady sám
Výzvu musí přijmout i ti druzí, ačkoliv jejich je někdy složitější a není tak snadno vidět navenek. Jako se totiž s některými lidmi spolupracuje dobře, s některými je to prostě těžší. Máme kolegy, přátele a příbuzné, kteří nás často neposlouchají a s kterými máme pocit, že nás válcují.
Improvizace (někdy až bolestně zjevně) vede ke kooperaci a respektu partnera. Když vytváříme jevištní realitu teď a tady, nezbývá nám jiná možnost než pečlivě a aktivně naslouchat svému spoluhráči.
Kdy už je to porucha?
Co dělat, když vám do života vstoupí psychické problémy? Situaci, která jednoho dne postihne téměř každého člověka, se věnují Kamila Thiele, Nela G. Wurmová, Alena Večeřová Procházková a Vojtěch Pišl.
StáhnoutKdy už je to porucha?
Co dělat, když vám do života vstoupí psychické problémy? Situaci, která jednoho dne postihne téměř každého člověka, se věnují Kamila Thiele, Nela G. Wurmová, Alena Večeřová Procházková a Vojtěch Pišl.
StáhnoutKaždá nepozornost nebo křečovitá snaha protlačit svůj nápad vede k rozpadu, zmatení a nakonec k frustraci. Frustrující je i vystupovat vedle někoho, kdo vás nepotřebuje a byl by na scéně raději sám nebo sama. I tuhle zpětnou vazbu můžete od improvizace dostat a záleží na vás, jestli ji dokážete přijmout.
Být hvězda a hýřit sebevědomím – být sám a zalézt si do kouta. Obě tyto polarity si v sobě neseme všichni a učíme se s nimi pracovat. Ze zkušenosti vím, že nám v tom pomáhá, když je prozkoumáme pomocí hry: můžeme tak poznat tu svoji a pochopit tu druhou.
„Po týdenním kurzu improvizace pozoruju u otce obrovskej posun,“ říká Adam, syn finančního ředitele Národního divadla. „Líp se s ním povídá. Občas totiž i poslouchá.“ A další účastnice kurzu improvizace, Olga, shrnuje poselství, které si odnáší: „Nestyď se, že se stydíš.“
Síla obyčejnosti
Keith Johnstone radil (a ve svých devadesáti letech stále radí) hercům být obyčejní. Obyčejné věci jsou jasné, univerzální, srozumitelné, a proto předvídatelné – když svého kolegu zaskočím, bude pro něj těžké reagovat.
Používám cvičení, při kterém nechávám skupiny stát v kruhu a skládat věty tak, že každý hráč po řadě přidává jen jedno slovo. Někdy je těžké doplnit to poslední, nejzjevnější, protože máme pocit, že jsme byli okradeni o možnost být kreativní a zábavní.
Využívejte celý web.
PředplatnéV – boudě – je – přivázaný – hlídací – chundelatý – (…) – mravenečník. Naučit se říct pes, udělat krok dopředu a nechat příběh plynout, se hodí oběma zmíněným skupinám.
- Nemuset být za každou cenu chytrý, vtipný, originální či zajímavý rozvazuje těm nervózním ruce a umožňuje jim nastavit si laťku osobní cenzury tak nízko, aby se dala snadno překonat.
- „Střelce“ může tenhle aha moment zklidnit. Není potřeba pořád sázet vtip za vtipem, občas stačí mlčet a nechat pozornost na někom jiném.
Ty nejlepší a nejsilnější příběhy jsou někdy ve slovech, která neřekneme, a v gestech, která neuděláme.