Nebát se a nekrást

Když jsem poprvé uslyšel masarykovské krédo „Nebát se a nekrást“, příliš jsem mu nerozuměl. Nebylo mi jasné, proč se týká právě strachu a krádeže, proč tam není spíše něco o lásce k bližnímu nebo o pilné práci. Čím jsem ale starší, tím více toto jednoduché heslo oceňuji, tím více v něm nalézám hloubky a moudrosti. A o tuto radost se s vámi nyní chci podělit.

První část hesla se týká strachu a právě ten vidím jako jeden z důležitých hybatelů světa, právě ten činím zodpovědným za velkou část současného marasmu.

Jak pojmu strach rozumím? V závislosti na tom, komu a kde jsme se narodili, jaké máme vzdělání a jakými životními zkušenostmi jsme prošli, může být významové pole jakéhokoliv slova u každého jedince trochu odlišné. To pak způsobuje řadu nedorozumění.

Pro mne je strach jednoznačně negativní reakcí. Je to stav, kdy se pod vlivem ohrožení zatemňuje náš jasný úsudek a spouští se řada kontraproduktivních psychických a tělesných reakcí, v jejichž výsledku jednáme stejně neúčelně jako zvíře, které při spatření predátora ztuhne hrůzou, místo aby se schovalo do úkrytu.

Nepřiznávám strachu žádný pozitivní význam.

• To, co nám brání skočit ze skály, nazývám pudem sebezáchovy;
• to, co většině z nás brání ubližovat druhým, nazývám empatií;
• to, co nás vybízí k opatrnosti při řízení auta, nazývám zdravým rozumem.

Netvrdím, že mé vymezení pojmu strach je jediné správné, ale pokud chcete číst dále, musíte je přijmout jako přinejmenším jedno z možných.

Mohlo by vás zajímat

Sedm sloves intimity

Milujeme tak, jak nás milovali. Milujeme se tak, jak nás milovali.

Přečíst článek

V poutech strachu

Všichni žijeme své životy v neustálém strachu. Ten jsme ale již natolik přijali jako běžnou normu, že si jej ani neuvědomujeme. Nevidíme, jak hluboko je v nás zažraný, jak zásadně ovlivňuje naše jednání. Namátkou jmenuji strach ze smrti, strach z nemoci, strach z bolesti, strach z bezmocnosti, strach ze samoty, strach z nedostatku, strach ze ztráty zaměstnání, strach, že mne mé okolí nebude přijímat.

Většina našeho konání není vedena pozitivní, jasnou, energizující vizí. Většina toho, co děláme, je vedena motivací negativní: „Musím udělat tohle, aby se nestalo tohle.“

Pokud jsme vedeni strachem, vše, co děláme, je hrozně namáhavé a únavné.

Prvním krokem, jak z toho ven, je uvědomit si svůj strach. Druhým krokem není vytáhnout proti němu do boje, tím mu jen dodáme energii a posílíme jej. Naopak, máme tu výbornou příležitost začít se o svém strachu učit, všímat si jej, pozorovat jej. Tento postup sice nepomůže v akutním případě, kdy jsme emocí zaplaveni, ale v dlouhodobé perspektivě dokáže měnit náš život.

Příklad z mého života. Někdy, když jsem na výletě v přírodě sám v neznámém prostředí, objeví se obavy ve stylu: „Co bych dělal, kdyby mi najednou došly síly nebo kdybych si zlomil nohu?“ Všiml jsem si, jak při nástupu takovýchto myšlenek organismus nevyhnutelně ztrácí svoji uvolněnost, pohyb se stává křečovitější, více vyčerpávající. A pak jsem si řekl, že by se tento poznatek dal analogicky rozšířit na celý náš život: pokud jsme vedeni strachem, vše, co děláme, je hrozně namáhavé a únavné.

Nekrást

Druhá část hesla se týká krádeže, ale já ji chápu šířeji, jako vybídku k morálnímu jednání. Vlastně si říkám, že by tam tato část ani nemusela být. Možná by stačilo jen: „Nebát se!“ protože člověk, který je opravdu do hloubky osvobozen od svého strachu, je také člověk mravní a empatický.

Na dně duše každého lumpa, agresora a zloděje vidím velkou spoustu nevyřešeného strachu. Pak si ale uvědomím, že i tato část sem patří, že jinak by to snadno leckdo mohl špatně pochopit. Třeba jako vybídku k odbrždění a rozjetí se na plný plyn ve stylu reklamního obrázku teenagera ve výskoku a s rozcapenou papulou pod heslem: „Nevaž se, odvaž se.“

Shrnuto: krédo „Nebát se a nekrást“ chápu jako připomínku toho, že kdybychom svůj život zbavili všeprostupujících pout strachu, učinili jej volnějším a svobodnějším a přitom nezapomněli, že naše vlastní štěstí a spokojenost je neoddělitelně spjata se štěstím a spokojeností našeho bližního, mohlo by se nám na této planetě dařit lépe.