Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Nebezpečná metoda

Freud, Jung a hysterická pacientka v psychoanalytickém dramatu Davida Cronenberga.

Albert Kšiňan

Albert Kšiňan

20. 2. 2012

„Je potřeba se zamyslet nad možností, že kůň ve vašem snu může symbolizovat penis.“

Nebezpečná metoda je nový film kanadského režiséra Davida Cronenberga, který vznikl jako adaptace knihy A Most Dangerous Method Johna Kerra. Film vychází z historických událostí a popisuje vznik a zánik vztahu mezi Sigmundem FreudemCarlem Gustavem Jungem společně s Jungovým vztahem k jeho pacientce Sabině Spilrein.

Potenciálního diváka by mohl na mylnou stezku přivést trailer, který film prezentuje jako milostné drama, odkazující přitom ke zkratce přítomné v hlavách většině lidí: Freud = psychoanalýza = sex. Divák lačný pikanterií je pak překvapen, když je mu nabídnut konverzační film s inteligentními dialogy.

Podobně jako v psychoanalytické metodě, také při hodnocení tohoto filmu doceníme jeho skutečnou váhu při pohledu pod povrch.

Hlavním hrdinou je švýcarský psycholog Carl Gustav Jung v podání Michaela Fassbendera, který se pokouší léčit mladou pacientku (Keira Knightley) trpící hysterií pomocí experimentální léčby mluvením. Dozvídá se, že podobnou praxi provozuje také jistý vídeňský lékař jménem Freud, s kterým si začne dopisovat a posléze se mezi nimi rozvíjí přátelství. Sdílejí společně přesvědčení o tom, že psychologické fungování člověka je z větší části určeno nevědomými faktory. Freud brzy rozpozná talent svého mladého přítele, jehož pasuje na korunního prince psychoanalytického hnutí.

Freud k Jungovi na kliniku posílá svého přítele, psychiatra Otto Grosse (Vincent Cassell), aby mu Jung pomohl s léčbou jeho drogové závislosti. Ve skutečnosti se ale role prohodí a je to Jung, kdo se stává pacientem a naslouchá Grossově životní filozofii, která odmítá odpírání si jakéhokoliv potěšení.

Jung, otec rodiny, nenachází racionální argumenty pro to, proč by měl být své ženě věrný a nezačít si s mladou a krásnou Sabinou. Postupně vyplouvá na povrch, že počátek jejího problému je v dětství, kdy byla bita autoritativním otcem. Hysterie se u ní však vyvinula jako důsledek potlačení myšlenky, že ji bití ve skutečnosti vzrušuje. Jung pod vlivem Grosse dospěje k rozhodnutí, že Sabinina hysterie se dá léčit pouze jedním způsobem.

Zatímco Freudova psychoanalýza zdůrazňuje, že psychopatologie v životě jedince plynou ze střetu sexuálního pudu s vnější realitou v období raného dětství, pro Junga je sexuální determinovanost příliš omezená.

Výčitky plynoucí z toho, že porušil dvojí etické pravidlo (spát s pacientkou a být nevěrný) jej však pronásledují a jeho psychický stav se zhoršuje. Zhoršování rovněž napomáhá i narůstající propast a nedůvěra mezi jeho a Freudovým pohledem na psychologii. Zatímco Freudova psychoanalýza zdůrazňuje, že psychopatologie v životě jedince plynou ze střetu sexuálního pudu s vnější realitou v období raného dětství, pro Junga je sexuální determinovanost příliš omezená. V motivaci člověka přece musí být ještě něco více, než jen uspokojení libida, namítá Jung, přičemž sám svádí souboj mezi chtíčem a svědomím.

Film je v podstatě komorní drama mezi čtyřmi až pěti herci (ostatně výše zmíněná knižní předloha byla rovněž adaptací, a to divadelní hry). Z Keiry Knightley emoce prýští v každém záběru. Hysterickou pacientku ztvárňuje skutečně silně a mírné přehrávání se dá v rámci této role tolerovat. Viggo Mortensen se z  Aragona proměnil v distingovaného rakouského profesora, otcovskou figuru, neustále zamyšleného a s charakteristickým doutníkem.

Film nesklouzává ke zjednodušování psychoanalytických konceptů a věrně odráží biografii obou slavných psychologů 20. století.

Michael Fassbender dokázal v postavě C. G. Junga dobře ztvárnit ambicióznost, genialitu, ale také určitou psychickou labilnost, k níž měl zakladatel analytické psychologie sklony. Kromě vynikajících hereckých výkonů je velkou předností tohoto snímku jeho faktografická přesnost. Nesklouzává ke zjednodušování psychoanalytických konceptů a věrně odráží biografii obou slavných psychologů 20. století.

Využívá nejen původních citací z jejich vzájemných dopisů, ale i drobností jako je kopie slavné Freudovy lenošky či jeho sbírka domorodých sošek. Kromě svižných konverzačních výměn můžeme také obdivovat krásné scenérie u ženevského jezera či věrně zobrazenou módu a techniku belle époque, doby plné optimismu a víry ve vědu a lepší zítřek, která tak krutě a nepochopitelně skončila v zákopech první světové války.

Ať už je váš vztah k psychoanalýze jakýkoliv, Nebezpečná metoda je film, který by měl vidět každý zájemce o psychologii. Podobně jako v psychoanalytické metodě, také při hodnocení tohoto filmu doceníme jeho skutečnou váhu při pohledu pod povrch. Zatímco navenek působí starosvětsky a prostě, při bližším pohledu je možno vidět zkušenou ruku režiséra a zpětně docenit preciznost, s níž je snímek vystavěn.

Diskuse 0