„Je potřeba se zamyslet nad možností, že kůň ve vašem snu může symbolizovat penis.“
Nebezpečná metoda je nový film kanadského režiséra Davida Cronenberga, který vznikl jako adaptace knihy A Most Dangerous Method Johna Kerra. Film vychází z historických událostí a popisuje vznik a zánik vztahu mezi Sigmundem Freudem a Carlem Gustavem Jungem společně s Jungovým vztahem k jeho pacientce Sabině Spilrein.
Potenciálního diváka by mohl na mylnou stezku přivést trailer, který film prezentuje jako milostné drama, odkazující přitom ke zkratce přítomné v hlavách většině lidí: Freud = psychoanalýza = sex. Divák lačný pikanterií je pak překvapen, když je mu nabídnut konverzační film s inteligentními dialogy.
Podobně jako v psychoanalytické metodě, také při hodnocení tohoto filmu doceníme jeho skutečnou váhu při pohledu pod povrch.
Hlavním hrdinou je švýcarský psycholog Carl Gustav Jung v podání Michaela Fassbendera, který se pokouší léčit mladou pacientku (Keira Knightley) trpící hysterií pomocí experimentální léčby mluvením. Dozvídá se, že podobnou praxi provozuje také jistý vídeňský lékař jménem Freud, s kterým si začne dopisovat a posléze se mezi nimi rozvíjí přátelství. Sdílejí společně přesvědčení o tom, že psychologické fungování člověka je z větší části určeno nevědomými faktory. Freud brzy rozpozná talent svého mladého přítele, jehož pasuje na korunního prince psychoanalytického hnutí.
Freud k Jungovi na kliniku posílá svého přítele, psychiatra Otto Grosse (Vincent Cassell), aby mu Jung pomohl s léčbou jeho drogové závislosti. Ve skutečnosti se ale role prohodí a je to Jung, kdo se stává pacientem a naslouchá Grossově životní filozofii, která odmítá odpírání si jakéhokoliv potěšení.
Jung, otec rodiny, nenachází racionální argumenty pro to, proč by měl být své ženě věrný a nezačít si s mladou a krásnou Sabinou. Postupně vyplouvá na povrch, že počátek jejího problému je v dětství, kdy byla bita autoritativním otcem. Hysterie se u ní však vyvinula jako důsledek potlačení myšlenky, že ji bití ve skutečnosti vzrušuje. Jung pod vlivem Grosse dospěje k rozhodnutí, že Sabinina hysterie se dá léčit pouze jedním způsobem.
Zatímco Freudova psychoanalýza zdůrazňuje, že psychopatologie v životě jedince plynou ze střetu sexuálního pudu s vnější realitou v období raného dětství, pro Junga je sexuální determinovanost příliš omezená.
Výčitky plynoucí z toho, že porušil dvojí etické pravidlo (spát s pacientkou a být nevěrný) jej však pronásledují a jeho psychický stav se zhoršuje. Zhoršování rovněž napomáhá i narůstající propast a nedůvěra mezi jeho a Freudovým pohledem na psychologii. Zatímco Freudova psychoanalýza zdůrazňuje, že psychopatologie v životě jedince plynou ze střetu sexuálního pudu s vnější realitou v období raného dětství, pro Junga je sexuální determinovanost příliš omezená. V motivaci člověka přece musí být ještě něco více, než jen uspokojení libida, namítá Jung, přičemž sám svádí souboj mezi chtíčem a svědomím.
Film je v podstatě komorní drama mezi čtyřmi až pěti herci (ostatně výše zmíněná knižní předloha byla rovněž adaptací, a to divadelní hry). Z Keiry Knightley emoce prýští v každém záběru. Hysterickou pacientku ztvárňuje skutečně silně a mírné přehrávání se dá v rámci této role tolerovat. Viggo Mortensen se z Aragona proměnil v distingovaného rakouského profesora, otcovskou figuru, neustále zamyšleného a s charakteristickým doutníkem.
Film nesklouzává ke zjednodušování psychoanalytických konceptů a věrně odráží biografii obou slavných psychologů 20. století.
Michael Fassbender dokázal v postavě C. G. Junga dobře ztvárnit ambicióznost, genialitu, ale také určitou psychickou labilnost, k níž měl zakladatel analytické psychologie sklony. Kromě vynikajících hereckých výkonů je velkou předností tohoto snímku jeho faktografická přesnost. Nesklouzává ke zjednodušování psychoanalytických konceptů a věrně odráží biografii obou slavných psychologů 20. století.
Využívá nejen původních citací z jejich vzájemných dopisů, ale i drobností jako je kopie slavné Freudovy lenošky či jeho sbírka domorodých sošek. Kromě svižných konverzačních výměn můžeme také obdivovat krásné scenérie u ženevského jezera či věrně zobrazenou módu a techniku belle époque, doby plné optimismu a víry ve vědu a lepší zítřek, která tak krutě a nepochopitelně skončila v zákopech první světové války.
Ať už je váš vztah k psychoanalýze jakýkoliv, Nebezpečná metoda je film, který by měl vidět každý zájemce o psychologii. Podobně jako v psychoanalytické metodě, také při hodnocení tohoto filmu doceníme jeho skutečnou váhu při pohledu pod povrch. Zatímco navenek působí starosvětsky a prostě, při bližším pohledu je možno vidět zkušenou ruku režiséra a zpětně docenit preciznost, s níž je snímek vystavěn.
