Takových nevykolejitelných nesamonaštvávačů bude asi mezi námi běžnými smrtelníky poskrovnu. Je více pravděpodobné a přirozené, že sami sebe občas štveme, že sami sobě někdy jdeme na nervy. Svou "blbostí", svou nešikovností, neschopností konat tak, jak bychom konat chtěli, dosáhnout toho, čeho bychom chtěli dosáhnout; svou nespokojeností s naší neschopností; nespokojeností s vlastní nespokojeností... Možná si vadíme tím víc a tím častěji, čím víc a častěji věříme – nebo z různých důvodů předstíráme, že věříme – že jsme výkonní, schopní, spokojení a vůbec úžasní.