Nenávidím tě, miláčku

Nenávist je ve vztahu emocí stejně přípustnou jako láska.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

19. 5. 2013

Lezete občas sami sobě na nervy? Jistě, viďte. Museli bychom být výrazně narcisticky strukturovanými osobnostmi (a ještě k tomu velmi jednostranně strukturovanými – nesměli bychom zažívat klasické fáze narcistické sebedevalvace a pádů do deprese) nebo buddhisty dosaživšími nirvány, abychom alespoň sem tam nenaštvali sami sebe.

Takových nevykolejitelných nesamonaštvávačů bude asi mezi námi běžnými smrtelníky poskrovnu. Je více pravděpodobné a přirozené, že sami sebe občas štveme, že sami sobě někdy jdeme na nervy. Svou "blbostí", svou nešikovností, neschopností konat tak, jak bychom konat chtěli, dosáhnout toho, čeho bychom chtěli dosáhnout; svou nespokojeností s naší neschopností; nespokojeností s vlastní nespokojeností... Možná si vadíme tím víc a tím častěji, čím víc a častěji věříme – nebo z různých důvodů předstíráme, že věříme – že jsme výkonní, schopní, spokojení a vůbec úžasní.

Články k poslechu

Paradox změny

Změna se děje, když na ni přestaneme tlačit. Jak se tomuto stavu otevřít?

13 min

Protože jsme milovali

Ztráta bolí. Nedá se tomu vyhnout. Žal nás přivádí přímo k jádru naší bytosti.

9 min

Proč jsem neviditelná?

Můžeme být mezi lidmi, a přitom úplně sami. Chvíli nám to i vyhovuje. Jenže co …

10 min

Touha žít v lásce

Jak mohou nalézt harmonii homosexuálové vychovávaní v katolické víře?

18 min

Nedokonalá

Možná si to potřebujete přečíst ještě jednou: je v pořádku nebýt ve všem na jedničku.

10 min

19. 5. 2013

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.