Nenechte je odejít

Byla jsem s malou dcerkou na hřišti a asi tříletý chlapeček si s ní začal hrát. Houpali se spolu, klouzali, a když jsme musely jít, šel nás doprovodit. Přišlo mi to kouzelné, malý gentleman. Na tričku, kalhotách a čepici měl animované postavičky, zřejmě oblíbení hrdinové. Neznám je, ale dovedu si představit, že u nich bude hrát důležitou roli odvaha, přátelství, odpovědnost, angažovanost, láska… tak jako to za mých malých let bylo u Krtečka, později Rychlých šípů, Froda a Sama. Moc by mě zajímalo, co se s hrdinskými příběhy stane od těch tří do osmnácti let, kdy člověk mimo jiného získá volební právo. Protože naši hrdinové se změní k nepoznání a my s nimi.

Když dětem pouštíme pohádky, nikdo nepochybujeme o tom, že je hrdinou Harry Potter, který bojuje se zlem, aby zachránil svět. Že je hrdinkou Popelka, která přes nepřízeň osudu vytrvala ve víře, že všechno dobře dopadne, když bude sama dobrá. V příbězích, které se vyprávějí po generace, najdeme nějaký apel na to lepší v nás. Spolehlivě ho poznáme.

Přála bych si, aby nás dnešní králové a královny, princové a princezny, rytíři a Chytří Honzové motivovali k sounáležitosti, respektu k pravdě, k dobrotě a slušnosti. K přátelství. K odvaze a odpovědnosti. K lásce.

Aby sami jako zlého draka vnímali lež, sprostotu, vyhrožování, ponižování a zesměšňování druhých. Ne aby je sami používali jako své nejsilnější zbraně a učili s nimi zacházet všechny ostatní. Ne aby draky a čerty malovali na zeď jen proto, aby nás přesvědčili, že se máme bát a jen oni nás ochrání.

Že jedna věc jsou pohádky a jiná věc realita? Tak to ale není. Tyhle dva světy jsou v jiném vztahu: původní mýty a pohádky vznikaly na podkladě skutečnosti, která byla převedena do obrazů a symbolů a příběh pečlivě domyšlen tak, aby odpovídal představě vypravěče o dobru a zlu. O tom, jak se chovají lidé dobří a jak lidé zlí.

Mohlo by vás zajímat

Tíha na duši

Uvěřit, že si mohu nechat pomoci, je pro někoho nejtěžším krokem cesty ke změně.

Přečíst článek

Jestli si teď říkáte, jak jsem naivní, tak je mi líto, ale už jste v tom. Ztratili jste naději, přešli jste na temnou stranu. To, o čem mluvím, jsou hodnoty, na kterých záleží úplně nejvíc a které vždycky budou stát na straně hrdinů jakékoliv doby.

Prosím, přemýšlejme o charakterech hrdinů našich dětí, snažme se je pochopit a znovu v sobě oživit. Pomozme dětem vážit si skutečného hrdinství a nepřestat v ně věřit. Protože na těchto hodnotách stojí náš svět.

Záleží na tom.

Kateřina, čtenářka Psychologie.cz

Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.