Byla jsem s malou dcerkou na hřišti a asi tříletý chlapeček si s ní začal hrát. Houpali se spolu, klouzali, a když jsme musely jít, šel nás doprovodit. Přišlo mi to kouzelné, malý gentleman. Na tričku, kalhotách a čepici měl animované postavičky, zřejmě oblíbení hrdinové. Neznám je, ale dovedu si představit, že u nich bude hrát důležitou roli odvaha, přátelství, odpovědnost, angažovanost, láska… tak jako to za mých malých let bylo u Krtečka, později Rychlých šípů, Froda a Sama. Moc by mě zajímalo, co se s hrdinskými příběhy stane od těch tří do osmnácti let, kdy člověk mimo jiného získá volební právo. Protože naši hrdinové se změní k nepoznání a my s nimi.
Když dětem pouštíme pohádky, nikdo nepochybujeme o tom, že je hrdinou Harry Potter, který bojuje se zlem, aby zachránil svět. Že je hrdinkou Popelka, která přes nepřízeň osudu vytrvala ve víře, že všechno dobře dopadne, když bude sama dobrá. V příbězích, které se vyprávějí po generace, najdeme nějaký apel na to lepší v nás. Spolehlivě ho poznáme.
Přála bych si, aby nás dnešní králové a královny, princové a princezny, rytíři a Chytří Honzové motivovali k sounáležitosti, respektu k pravdě, k dobrotě a slušnosti. K přátelství. K odvaze a odpovědnosti. K lásce.
Aby sami jako zlého draka vnímali lež, sprostotu, vyhrožování, ponižování a zesměšňování druhých. Ne aby je sami používali jako své nejsilnější zbraně a učili s nimi zacházet všechny ostatní. Ne aby draky a čerty malovali na zeď jen proto, aby nás přesvědčili, že se máme bát a jen oni nás ochrání.
Že jedna věc jsou pohádky a jiná věc realita? Tak to ale není. Tyhle dva světy jsou v jiném vztahu: původní mýty a pohádky vznikaly na podkladě skutečnosti, která byla převedena do obrazů a symbolů a příběh pečlivě domyšlen tak, aby odpovídal představě vypravěče o dobru a zlu. O tom, jak se chovají lidé dobří a jak lidé zlí.
Mohlo by vás zajímat
Jestli si teď říkáte, jak jsem naivní, tak je mi líto, ale už jste v tom. Ztratili jste naději, přešli jste na temnou stranu. To, o čem mluvím, jsou hodnoty, na kterých záleží úplně nejvíc a které vždycky budou stát na straně hrdinů jakékoliv doby.
Prosím, přemýšlejme o charakterech hrdinů našich dětí, snažme se je pochopit a znovu v sobě oživit. Pomozme dětem vážit si skutečného hrdinství a nepřestat v ně věřit. Protože na těchto hodnotách stojí náš svět.
Záleží na tom.
Kateřina, čtenářka Psychologie.cz
Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.
