Nesmím být sobec

Jsou zvyklí vycházet druhým vstříc mnohdy až na vlastní úkor, aniž by si to uvědomovali. Do terapeutického křesla je často přivede stres, pocit vnitřního neklidu nebo nedostatečné sebevědomí. Někdy hovoří o tom, že se cítí bez energie, obtížně ovládají své emoce, mají pocit, jako by v životě zamrzli. Jak si pak povídáme dál, často s překvapením zjišťují, že nejsou sami v sobě tak ztracení, jak si dosud mysleli. Čím dál jasněji vidí, kudy vede cesta. Cítí to. Když mluví o svých snech a (mnohdy tajných) přáních, najednou září. Problém je vykročit vlastnímu štěstí vstříc. Objevuje se totiž dilema a způsobuje vnitřní pnutí. Jít si za svým je přece sobecké! Takže co teď?