Foto: Thinkstock.com

Nevěra je rozhodnutí

Že to nejde ovládnout? Ale jde. Nevěřím na člověka ovládaného pudy. Nevěra je vždy otázkou volby.

Karla Steinerová

Karla Steinerová

18. 8. 2014

Nevěra je velmi složité téma a při nahlížení z různých úhlů pohledu vypadá pokaždé jinak. Není to jasné a černobílé téma, ale vždy se za ním skrývá příběh a těch příběhů je tolik, kolik je nevěr. Své příběhy si vytváříme sami, a tak i za nevěru ve svém životě neseme sami zodpovědnost. Potenciál nevěry je zakotven v každém z nás.

Když se rozhlédneme kolem, zajdeme do kina nebo si přečteme zprávy na internetu (o bulváru nemluvě), vypadá to, že se nevěra pomalu stává normou. V tom nám média nedělají dobrou službu. Pokud je totiž něco stále dokola omíláno, přechází to podvědomě do lidí a nenápadně se to v nich ukotvuje. Příklady táhnou.

Někdy si říkám, proč se stejnou měrou nepíše a netočí o věrnosti. Vypadá to, že věrnost prostě není cool. Ovlivňují nás také lidé, se kterými se stýkáme. A tak se z někoho, kdo je ve své podstatě věrný typ, může stát nevěrník, jen aby nebyl bílou ovcí mezi černými. A vlastně mu to pak ani nepřijde. Vždyť přece ostatní…

Nevěra je otázkou volby

Můžeme si vybrat, jestli budeme ve vztahu věrní či nevěrní, a můžeme si stanovit, jak to chceme mít. Z mého pohledu hrají velkou roli naše vnitřní hodnoty a naše vnitřní nastavení. Pokud má člověk věrnost ve vztahu jako jednu z důležitých priorit, pak je větší pravděpodobnost, že věrný bude, ať se kolem něj děje cokoli.

Lidé jsou ve své podstatě věrní, nebo alespoň chtějí být. Nedokážu si představit, že by někdo vstupoval do vztahu s tím, že bude nevěrný a jeho partner také.

Může potkávat zajímavé a přitažlivé protějšky, může ho i leccos napadnout, ale nepřekročí hranici. Ví, že tudy jeho cesta nevede. Jsou i jiné podoby vztahů, a tak z někoho, kdo by mohl být potenciálním milencem, může být přítel, se kterým přátelství vydrží déle než milenecký vztah.

Že to nejde ovládnout? Ale jde. Nevěřím na člověka ovládaného pudy (pokud se nejedná o patologii), který si nemůže pomoci. A jestliže to o sobě někdo tvrdí, tak si to tak vnitřně nastavil a hraje podle scénáře, který si sám vytvořil.

Odpustit? Oplácet? Zvyknout si?

K věrnosti i nevěrnosti se můžeme v životě dopracovat také díky svým zkušenostem. Stane se, že člověk „ujede“ nebo může mít i „ujížděcí období“, je však na něm, kam ho to posune. Někdo může skrze zkušenosti s nevěrou dospět k věrnosti, ale dokážu si představit, že někdo jiný může kráčet opačným směrem. Každopádně naše zkušenosti tvoří naše rozhodnutí, rozhodujeme se neustále a nevěra je jen situace, pro kterou jsme se rozhodli.

Když se rozhodneme být nevěrní, rozhodujeme se i pro důsledky, které s sebou nevěra může přinést.

Já osobně si myslím, že lidé jsou ve své podstatě věrní, nebo alespoň chtějí být. Nedokážu si představit, že by někdo vstupoval do vztahu s tím, že bude nevěrný a jeho partner také. Vztahy mohou zevšednět a také se v nich mohou objevit nejrůznější trable, které se pak přenášejí do sexuální oblasti nebo v ní mohou i vzniknout. Pak je to o nastavení partnerů, jestli jsou schopni situace společně řešit, nebo utečou do „bezproblémové“ náruče někoho jiného. Vždy budou existovat důvody, kterými si může člověk nevěru ospravedlnit. Nicméně pokud se pro ni rozhodne, rozhoduje se i pro možné důsledky, které s sebou nevěra může přinést.

Možná je můj pohled příliš nekompromisní a jednoznačný. Dokážu si představit, že bych o tomto tématu mohla psát dlouze a nazírat ho s pochopením z pohledu jednotlivých příběhů, které jsem ve svém životě zažila nebo měla možnost sledovat. Ale nechce se mi. Proč? Protože nevěra je vlastně život ve lži. Může přinést spoustu nejrůznějších zážitků, ale pořád jsme účastníci lži. Ať už se to týká nás samých, nebo jsme svědky nevěry někoho jiného.

Já osobně lidem přeji, aby vytvářeli vztahy, ve kterých nebudou zažívat a způsobovat bolest, která z nevěry pramení. I když i to je otázka…

Nevěra není jen otázkou milostného trojúhelníku nebo víceúhelníku. Většinou jsou do ní zapojeni i přátelé, kteří „vědí“. Nikdy mi nebylo příjemné být v této roli: o něčem vědět a dělat, že to nevím. V tu chvíli se cítím jako podvodník, jako součást hry jiných, a to se mi nezamlouvá.

Každý z nás žije neopakovatelný příběh, který nikdo jiný nikdy nezažije. Něčí příběh může být nevěrami protkaný, někoho jiného nevěry zcela minou. Nevěru mohou lidé odpustit, i když to není snadné, mohou ji oplácet nevěrou, zvyknout si na ni, mohou se rozejít, rozvést, ve vztahu zůstat, na vztahy zanevřít….

Variant je spousta a každý má právo na tu svoji. Já osobně lidem přeji, aby vytvářeli vztahy, ve kterých nebudou zažívat a způsobovat bolest, která z nevěry pramení. I když i to je otázka. Někdy nás právě tato zkušenost může lidsky prohloubit a přinést nám větší pochopení sebe, druhých a života vůbec.

Otevřít diskuzi 0