Ilustrace: Milada Neubergová, www.m-n.cz

Nový hlad

Nemusíte chodit do práce, peněz máte tak akorát. Víte, co budete dělat?

Jan Majer

Jan Majer

3. 4. 2017

Zkrácení pracovní doby nebo zavedení nepodmíněného příjmu jsou velká témata nejen pro ekonomy, ale i pro psychology. Co by to s námi udělalo, kdybychom měli mnohem víc volného času, nebo dokonce nemuseli chodit do práce vůbec?

Odpověď psychologa, který nepropadá iluzi intelektuální převahy a nad věcí se opravdu zamyslí, bude znít jednoduše: „Nevím. Nevím a jsem na to upřímně zvědavý. Řeklo by nám to o lidské přirozenosti mnoho nového.“

Spíš než psychologů bych se ptal autorů sci-fi. Na literárních předpovědích je důležitá jejich otevřenost: co kdyby? Jakákoli úvaha o budoucnosti je přece vždycky především otevřená otázka. Pokuste se místo ní formulovat odpověď, a máte jistotu, že jste více či méně mimo.

Ptal bych se taky lidí, kteří žijí z renty. Co s volným časem dělají, co prožívají jinak? Ne snad, že bychom jejich zkušenost mohli zobecnit. Ptal bych se jich proto, že o stavech a pocitech člověka osvobozeného od rutinní práce vědí víc než kdokoli, kdo se zkoumáním jejich duše živí.

Pravidelná dávka

Jak se říká, máte štěstí, že jdu zrovna kolem. Moje profese a finanční situace mi dovoluje pracovat méně a nechodit do práce v obvyklém smyslu slova. Nemám hypotéku, nikde nic nedlužím. Ani tohle by mi ale nedávalo svobodu, kdybych k životu potřeboval o moc víc, než mám.

Lidé, kteří se dostali ze závislosti, popisují, že nejhorší nebyl fyzický absťák, ale to prázdno, které v nich zůstalo.

Vnímám s velikým zaujetím, co tuhle idylu doprovází pod povrchem. Chybí mi například povinnost jít mezi lidi. Musím se dokopat. Pak jsem vždycky rád, že jsem to udělal. Setkávat se osobně s lidmi je pro introverta energeticky náročné a nepohodlné, pro duševní pohodu ale z mnoha důvodů nezbytné.

Taky nemám přirozenou dávku konfliktů. Vymezit se, zabojovat s někým tváří v tvář o své místo je jedna ze základních potřeb. Vyhrát spor o správné řešení, velkoryse uznat, že druhý měl pravdu, najít kompromis. Na tom člověk roste. Ventiluje a vyrovnává vnitřní napětí. Práce je pro naplňování této potřeby přirozené a vhodné prostředí.

Čím vyplnit prázdno

Při plošném zkrácení pracovní doby by se myslím nic moc nestalo. Zajímavější je otázka, co by to s námi udělalo, kdybychom do práce nemuseli vůbec. Lidé, kteří se dostali ze závislosti na alkoholu nebo na drogách, popisují, že nejhorší nebyl fyzický absťák, ale to prázdno, které v nich po chlastu nebo pervitinu zůstalo.

Dřív měli každý den jasný úkol: získat peníze a udělat si dobře. Každý den měl jasný cíl, život měl smysl. Jejich další osud se pak odvíjel podle toho, jestli dokázali to prázdno naplnit. A když ano, tak jaký „nový hlad“ začali uspokojovat.

Zkusme to domyslet. Část lidí bude pracovat pro radost. Hlavně v oborech potřebných a ceněných, jako jsou zdravotnictví, vzdělávání, řemesla, kultura. Budou tak naplňovat potřeby poznání, uznání, sounáležitosti. Pro jiné se smyslem života stane studium, rodina, cestování, sport, sebepoznání, víra.

Zbývá otázka: Jak velká část společnosti bude své potřeby uspokojovat tlacháním na sociálních sítích, konflikty s virtuálními nepřáteli a masturbací několikrát za den?

Psáno pro časopis Finmag

Otevřít diskuzi 0

Jan Majer

Poradce v oblasti komunikace, šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz

www.janmajer.cz

Nejlépe hodnocený komentář: