V životě se chceme často vyhnout pro nás nepříjemným situacím a emocím. Snažíme se před nimi chránit. Někdy nám tato ochrana přeroste přes hlavu a přestáváme žít. Místo života a přirozeného plynutí věcí se ukrýváme do bezpečí. Zůstáváme tam tak dlouho, až zapomeneme, že je to jenom úkryt. A začneme mu říkat život. Jde však jenom o přežívání "v bezpečí a jistotě".
Představte si dítě, které ochraňující matka bude neustále nosit na rukou, střežit je, aby se mu nic nestalo. Nedovolí mu nic dělat, jen aby si neublížilo. Brání mu v získávání zkušeností a zručností. Brání mu, aby něco zažilo. Tohle s námi může dělat i naše ochrana, tedy my sami.