Píše takhle ajťák ajťákovi na chatu: „Chlape, minulý týden jsem zkusil realitu, ale řeknu ti, to rozlišení je fakt bída!“

Ještě před deseti lety stačilo zkontrolovat e‑mail jednou denně. Dokonce existovali lidé, kteří elektronickou poštu neměli. Stálé připojení k internetu znali možná v centrále rozvědky a ve vládních budovách. Děti dostaly svůj první mobil až ve dvanácti.

Technologie však pokročily a my tak můžeme celý svůj život strávit online. Jsme připojeni kdekoliv, kam se hneme. Jenomže…

Jak se v té neustálé komunikaci chcete na něco soustředit?

Nemusím být ani student informatiky, abych byla závislá na neustálém připojení k virtuálnímu světu. Když se v bytě porouchá internet, jsem zmatená. Najednou nevím, co mám dělat. Nemůžu udělat žádnou práci, školní ani brigádnickou. Obojí spočívá v psaní textů a v obou případech k tomu potřebuji prohledávat internet. Žádnou vysokou školu dnes nevystudujete offline.

I když se zrovna neučím ani nepracuji, pětkrát za den kontroluji e‑mail, Facebook, školní informační systém, zpravodajství. A když najednou vypadne proud, co má člověk dělat? Trochu krčím nos, že budu muset svou práci dodělat další den ve škole, a pak nevěřícně beru do ruky kytaru nebo knížku nebo jdu něco zajímavého uvařit. Když mi recept neporadí Google, to abych si vymyslela sama nějaký experiment.

Ještě horší je závislost na mobilu. Pokud se vám někdy mobil rozbil nebo jste ho ztratili, asi sami víte, jak odříznutý a nedostupný si člověk najednou připadá. I když zrovna nikoho kontaktovat nepotřebujete, co kdyby?

Nejsem rozhodně proti novým technologiím a médiím. Myslím, že pokrok je úžasná věc. Problém je, když se člověk nedokáže odpojit ani na chvíli. Jak to pak vypadá s jeho efektivitou?

Dejme tomu, že se snažíte napsat nějakou zprávu o výsledcích vaší práce. Nechce se vám. Dělat to, co musíte, bývá méně zajímavé než – v podstatě cokoliv jiného. Napíšete odstavec a připojíte se na Facebook. Jen rychle prolítnete, co je nového, a zrovna píše kamarád a na něco se ptá.

Nechcete být za nezdvořáka, a tak mu odpovídáte. Baví vás to. Mezitím se sice znovu vracíte ke své práci, ale neustále přepínat z jednoho režimu do druhého stojí spoustu energie. Přijde doba oběda, kolega posílá esemesku nebo se ptá přes Skype, jestli jdete s ním. Když se vrátíte, musíte si svůj napsaný odstavec znovu přečíst, protože už jste zapomněli, o čem jste vlastně psali…

Tento model zná i většina studentů, kteří se zavřou do pokoje a pět hodin „se učí na zkoušku“. Po pěti hodinách neumí vůbec nic, ale jsou vyčerpaní. Kdyby se skutečně soustředili, stihli by potřebnou kapitolu za hodinu.

Je zřejmé, že kdybychom se dokázali z této závislosti aspoň trochu vymanit nebo z ní aspoň občas vytáhnout hlavu a zalapat po vzduchu, byli bychom efektivnější, spokojenější a kreativnější.

Přednáška

26. února 2025

Mindfulness: Cesta k sobě i druhým

Psychologie.cz

Jak z toho ven?

Jednoduše – odpojte se. Většina lidí si myslí, že úspěšní byznysmeni tráví na telefonu 24 hodin denně. Když se časopis Fortune ptal bohatých podnikatelů na tajemství jejich úspěchu, zakladatel dluhopisového fondu PIMCO Bill Gross řekl, že mobilní telefon vůbec nevlastní, protože po stálém spojení se světem prostě netouží. Leo Babauta, autor úspěšných knih o soustředění, navrhuje zkusit následující možnosti:

• Vypojte jeden večer kabely.
• Stanovte si dobu, kdy nebudete připojeni. Třeba každý den od pěti do sedmi. V té době mějte vypnutý mobil a internet.
• Pracujte někde, kde není připojení. Nebo běžte ven. Na výlet, zaběhat si, na houby, na běžky.
• Řekněte si, že budete 45 minut odpojeni a budete poctivě pracovat na něčem, co jde dělat offline. Pak se „za odměnu“ na 15 minut připojíte.
• Můžete zkusit pomocný software. Třeba aplikace Freedom vám po určený čas vypne internet.
• Pokud jste opravdoví dobrodruzi, dejte si informační očistu. Jeden den v týdnu nebo i jeden týden v měsíci se vykašlete na všechna média a používejte internet jen k nezbytnému vyhledávání. Uspořený čas věnujte tvorbě, četbě, osobní komunikaci s lidmi, chození ven, sledování filmů nebo cvičení.

A začínejte každý den v klidu. Nikoliv kontrolou e‑mailů, ale klidným vypitím čaje, napsáním denních úkolů na kus papíru nebo do textového editoru, procházkou nebo cvičením.

Darujte předplatné

Koupit

Rituál obnovy

Babauta také radí provádět každé dvě hodiny jakýsi rituál obnovy soustředění, kdy se třeba jen na pět minut zastavíte, projdete, vyčistíte si hlavu. Pak se vrátíte k seznamu důležitých úkolů pro daný den a popřemýšlíte nad pořadím jejich splnění. Než znovu zkontrolujete e‑mail nebo se necháte rozptýlit Facebookem, pracujte na tomto úkolu, jak dlouho to jen půjde.

Důležité je stanovit si období práce, období odpočinku i období komunikace. Pokud budete připojeni na nějakém médiu, kde s vámi mohou komunikovat ostatní, nebude vaše práce efektivní. Proto cokoliv budete dělat, dělejte pořádně.

Pokud si s někým píšete na Skypu, pište si s ním důkladně a nevyrušujte se prací. Pokud pracujete, pracujte důkladně a nevyrušujte se komunikací. A pokud odpočíváte, udělejte si v klidu svůj čaj, podívejte se z okna, jaké je počasí, vydýchejte se, popovídejte si s přítelem.

A nenechte se při tom ničím vyrušovat. Pohodu, odpočinek i vztahy zabíjí, když se vám někdo snaží něco říct, zatímco vy ho posloucháte na půl ucha a současně čtete z obrazovky všechno možné. Pokud se vám podaří oddělit tyto sféry a stanovit si, že nechcete na internetu strávit čtením cizích zpráv celý večer, ale jen 45 minut, stihnete vše lépe a budete mít najednou čas přečíst si něco pořádného. Třeba dokonce knihu!

Když piju kávu, piju kávu

V tom podle mého názoru tkví zásada „žij přítomností“. Cokoliv člověk dělá, měl by to dělat důkladně. A vždy by se měl plně soustředit na to, čím se zrovna zabývá. Nejde to vždy, můžeme však na to co nejčastěji myslet.

Žít přítomností neznamená být jako utržený ze řetězu nebo se chovat nezodpovědně. Žít přítomností je podle mne to, že pokud si právě teď povídáte se svou manželkou, měli byste se plně soustředit na rozhovor a udělat to pořádně.

• Pokud je zrovna nyní vaším úkolem zdravotní procházka kolem domu, udělejte to pořádně.
• Pokud právě pracujete, soustřeďte se pouze na práci.
• Pokud se učíte, učte se důkladně.
• A pokud jste si právě teď dali za úkol v klidu vypít kávu, pak si ji užijte, vdechujte vůni, přemýšlejte, soustřeďte se na chuť, ale proboha, nekontrolujte u toho poštu.

Totéž vám poradí další odborník na soustředění, Jurgen Wolff, který doporučuje navodit si při práci či kreativní činnosti stav „flow“. Je to stav, ve kterém jste natolik zaujati svou současnou činností, že zapomínáte na čas.

Radujte se ze života jako z průběžné změny, chaosu a krásy

Funguje to. Ať už píšu seminární práci nebo tento článek, snažím se vytvořit si kolem sebe určitou bublinu, obklopit se potřebnými materiály, po určitou omezenou dobu se plně koncentrovat a nezapínat nic, co by mě rušilo. Je to snazší, když děláte něco, co vás skutečně baví. Nebo když jste pod vlivem inspirace. Ale i při nepříliš lákavé práci se tomu můžeme alespoň přiblížit.

Na druhou stranu nás již zmíněný Leo Babauta upozorňuje na další důležitou zásadu: nerozčilovat se, když to zrovna s tím soustředěním nijak růžově nevypadá.

Život je už takový, vždy a ve všem vás bude něco vyrušovat. Jen se nemusíte neustále vyrušovat vy sami. Někdy ani to není možné, protože jsme lidé, máme své slabosti. A v těch často tkví naše síla.

Nepokoušejte se mít pod kontrolou to, co pod kontrolou mít nemůžete. Zkuste plynout s proudem. Všichni se musíme smířit se změnou a nedokonalostí, protože tak to prostě v životě chodí. Radujme se ze života jako z průběžné změny, chaosu a krásy. Zkusme se na něj soustředit a neprožít ho v naší e‑mailové schránce.