Padá to na mou hlavu

Jednou ze zásadních otázek, jejíž dobré zodpovězení vede ke klidu a radosti, je otázka, co jsem vlastně mohl ovlivnit a za co mám následně zodpovědnost. Výčitky svědomí, frustrace z vlastních chyb, pocit, že jsem měl něco udělat jinak, to jsou zásadní příčiny neklidu naší mysli.

Odstraníme je přirozeně nejen tím, že se budeme snažit být lepšími lidmi (růst, méně chybovat a dělat více dobrého a méně nesprávného), ale také tím, že dáme důvod pouze oprávněným výčitkám a nebudeme si vyčítat něco, co ve skutečnosti v dosahu naší kontroly zas až tak není.

Jak? Tím že budeme znát podstatu naší mysli. Tím, že prozkoumáme (nebo změníme) své postoje:

• K vlastní svobodě: Co to je? Jak se aplikuje v každodenním rozhodování? Jak souvisí s mým neúspěchem? Nemám od ní neúměrné požadavky? Nechci od ní naopak příliš málo? Nepodceňuji ji?
• K vlastní zodpovědnosti: Co je moje chyba, a co už ovlivnit nemohu? Opravdu platí, že „vše, co se mi stane, jsem si svým myšlením a svými postoji přivolal“?
• K hranicím dovednosti svou mysl kontrolovat: Nejsou příliš úzké? Nemohu ve skutečnosti kontrolovat mnohem více? Nemám na svou kontrolu a schopnost rozhodování naopak přílišné požadavky? Nechci spoutat svět a proud vědomí do příkazů vlastního ega?

Pojďme si rozebrat tyto velmi důležité otázky.