Plechovka svobodné vůle

Kolikrát jsem si na různých workshopech a retreatech pokládal otázku, čím to je, že to na takových akcích tak „sviští“, že jde práce krásně od ruky, flow tryská proudem.

Občas se mi dostalo vysvětlení, že je to přeci tím koncentrovaným kolektivním vědomím. Nevím, možná. Tak hluboko mé vhledy nesahají.

Pro mě mnohem srozumitelnější pohled jsem našel v knize Never Let Go trenérského veterána Dana Johna. Líbí se mi jeho symbolické vysvětlení: podle Johna máme každý den pouze jednu plnou nádobu svobodné vůle a je na nás, kdy a jakým způsobem si ji během dne vyplýtváme. Pokud delegujeme část svého rozhodování na někoho jiného, zůstane nám mnohem více svobodné vůle, a tedy i energie na to důležité.

Je ráno, zvoní budík, začíná nový pracovní den. Už od prvních minut dne se rozhodujeme, co si obléct, jakou si připravit snídani, jakou hudbu si pustít k vajíčkům se slaninou. A nakonec i čas na tom proklatém budíku musel někdo nastavit. Takových rozhodnutí, a to jsme ještě nevytáhli paty z domu!

Vězeň nemá dilema

I když si to občas nemyslíme, žijeme svobodný život, svobodně se rozhodujeme o čemkoliv. Jak to souvisí s naší vůlí a sebedisciplínou? Ještě než se pustíme do toho důležitého, naše plechovka je poloprázdná!

Dan John má zkušenost s prací s vězni a pokládá otázku: Proč mají vězni mnohem vypracovanější těla než my? Odpověď už asi víte: v kriminále se člověk většinu dne svobodně nerozhoduje, co bude dělat, v kolik vstane, co si oblékne, kam zajde na oběd, co podnikne večer. Jedním z mála momentů, kdy může vypít svou plechovku svobodné vůle až do dna, je právě jeho hodinka v posilovně na dvorku.

A co s tím?

Jednou z možností je delegovat část našeho rozhodování na druhé:

• Jednou za čas navštivte akci nebo workshop, kde je o vás v těch základních potřebách postaráno a vy si můžete vychutnat plné soustředění pouze na tu jednu věc, kvůli které jste na seminář přijeli. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že velkou změnu ucitíte už v prvních dnech.
• Když se rozhodnete pro významnou změnu ve svém životě, nenechávejte si tu tíhu závazku jen na sobě, resp. v sobě. Mohla by se vám z toho brzy podlomit kolena. Řekněte všem, komu můžete, do čeho jste se pustili, a požádejte je o alespoň morální podporu. Dejte to vědět kamarádům na facebooku, kolegům v práci. Je to zároveň i vaše potvrzení, že to tentokrát myslíte vážně. Třeba s tím, že přestáváte kouřit. Dost pravděpodobně vám už tu další cigaretu nenabídnou, protože za vámi stojí celá armáda.

Jako další možnost vybírám jedno klišé osobního rozvoje, které je pro mě stále pořádnou výzvou: Zjednodušujte.