Pokud zažijeme okamžiky, kdy nás někdo za projevení našeho názoru nebo emocí nepřijal, posmíval se nám nebo nám tyto pocity zakazoval a shazoval je, můžeme učinit – více či méně vědomé – rozhodnutí, že si do budoucna dáme pořádného majzla, abychom obsahy svého nitra projevovali navenek. Raději si své pocity a myšlenky necháme v bezpečí uvnitř, protože tam nejsou ničím a nikým ohroženy. Pečlivě si hlídáme, co pustíme ven, a co ne. Tato strategie ovšem může způsobit, že se pro okolí stáváme méně čitelnými. V návaznosti na to nastávají situace, kdy navenek působíme určitým dojmem, ale uvnitř nás se děje přesný opak.