Jenže někdy je velmi těžké udělat právě jednoduchou věc. Pro názorný příklad se teď na chvíli vrátím mezi bílé nemocniční zdi, na interní oddělení, kde kratší nebo delší (já docela dlouhou) dobu, s tlakoměrem v jedné a fonendoskopem ve druhé ruce, pobude každý budoucí psychiatr.

Tehdy šlo především o tělesné potíže pacientů - na rozhovory o obavách, smutku, nadějích a spoustě dalších, navýsost lidských otázek nezbývalo mnoho času.  V mém ilustrativním příkladu půjde tedy o tělo. Konkrétně o nadměrně velké tělo.