Vyrůstala jsem pouze s matkou, která otěhotněla velmi brzy. Svoji roli absolutně nezvládla a moje dětství nebylo ideální. Bohužel s věkem zjišťuji, že psychicky a fyzicky (opravdu do krve) týrat svoje dítě je pro mnohé z nás „normální“ zkušenost z dětství. V osmnácti jsem utekla. Dětství na mě zanechalo rány, které stále léčím. Je to dlouhý běh.
Momentálně ukončuji bakalářské studium, mám několik brigád, milujícího přítele a zdálo by se, že všechno zlé je už dávná minulost. Bohužel to takhle v životě nefunguje a asi vždy budeme něco řešit, něco nás bude trápit. Díky dětství mám myslím ale dost síly a dobrých vlastností (i když jsem se je mohla naučit i méně bolestně), avšak taky dost špatných.
Jedna z vlastností je totální odpor k lidem, kteří ubližují, manipulují, uráží a tak dále. Zkrátka pokud jsi falešný a vypočítavý, nejsi férový člověk, tak v mém životě nemáš místo. Můžu se asi zdát radikální, ale myslím, že jsem dost chápavá, a vím, že ani já nejsem bez viny. Člověk mě musí hodně zklamat, abych ho „vyloučila“, ale neodpouštím donekonečna. Problém nastává, pokud ten člověk ve vašem životě dál figuruje.
Součástí přítelovy rodiny je osoba, která manipuluje, lže a citově vydírá. Nedokážu s ní vydržet v místnosti. Zároveň příteli nechci dělat zle. Jak takového člověka vystát? Jak reagovat na jeho hry? Jak odpovídat, když se vás snaží zmanipulovat do své hry? Nakonec vyjdu jako ta špatná já, jako ta, která není poslušná. Není pro mě přirozené s takovým člověkem mít kontakt.
Dominika, 21 let
Názor odborníka
Milá Dominiko,
jsou témata (a kdo je nemá), kdy určité situace doléhají na náš intrapsychický scénář, který jsme kusem sebe zahlédli, zpracovali, ale stále je to pro nás zkrátka komplexové pole, které s námi dělá nesnadné věci. Píšete o svém nelehkém dětství, ze kterého si nesete rány, a cítíte, že to je na dlouhý běh.
Manipulace, lži, citové vydírání jsou projevy osobnosti, která má primárně zájem o uspokojování svých vlastních potřeb na úkor ostatních. V narcistním rodinném systému bývají potřeby tohoto dominantního člověka v centru zájmu všech. Může to být jeden z rodičů, sourozenec, prarodič, teta… V těchto rodinách je skrytá zvláštní bolest. Panují zde nevyslovená pravidla, kolem kterých se točí celá atmosféra a dění.
V rodinách, kde jde o jednoho z rodičů, je vše podřízeno jemu na úkor zdravého vývoje dítěte. Dochází tam ke skrytému psychickému zneužívání a krutosti vůči dětem, které nemají schopnost poodstoupit, a vidět tak, co se jim děje. Musí v tom žít, protože nemají alternativu. Toto prostředí navozuje mnoho nejasností, kognitivní disonance, vnitřních konfliktů, a tím nízkého sebevědomí, úzkostí a depresí v dospělosti.
Dominiko, nevím přesně, v čem jste žila vy. Ve vašem dopisu ale nacházím zajímavé věci. Brzo jste odešla a teď studujete a pracujete. Na rozdíl od maminky život zvládáte. Toto jsou pro mne momenty a témata k zamyšlení, jak to asi vůbec nebylo snadné doma být a v tom všem nacházet úkryt.
Na vaší mamince visí velká devalvace a já vás plně chápu. Z rodiny jste odešla již v osmnácti a byl to jistě ten nejlepší způsob, jak situaci pro vás vyřešit. Teď možná zjišťujete, že lidé s podobnými rysy se vyskytují kolem vás dál. Můžete se naučit v kontaktu s těmi lidmi chránit. Užitečné rady najdete například v těchto článcích:
Já osobně si, Dominiko, myslím, že by vám pomohla navíc dobrá ženská identifikace, třeba s psychoterapeutkou, kde byste zjistila (a zažila), že nad vámi nedominuje, neselhává, nemanipuluje, ale že vás věrohodně podporuje k integraci, pochopení vašich emocí a toho, co se ve vás děje. Moc bych vám to přála.
Zdraví vás
Kamila Thiele
