Manželka přiznala nevěru, ke které došlo před rokem a půl. Údajně to nemám řešit, říká, že je zpět a že si vybrala mě. Ale v době, kdy byla nevěrná, bylo mezi námi vše vcelku v pohodě a prý byla se mnou šťastná. Když si tu dobu vybavím, opravdu bylo mezi námi vše hezké. Jen u ní v práci to drhlo, ale já jí neuměl pomoct.
Zpětně se o tom nechce bavit, i když se mnou to velmi otřáslo. Každé probírání příčin, důvodů a mé bolesti z tohoto poznání ji prý ode mě odhání. Snažím se vše probírat v klidu. Oba chceme vztah zachovat a setrvat v něm. Máme spolu dceru. Nejde mi jen tak to překousnout.
Jiří, 41 let
Názor odborníka
Milý Jiří,
děkuji za sdílení a dovolte i mně sdílet můj úplně první dojem po přečtení: „No, tak to se vůbec nedivím, že to nejde jen tak překousnout!“ Soucítím s bolestí, kterou z těch několika vět vnímám.
Nepíšete přímo žádnou otázku, ale pro sebe tomu rozumím takto: „Co teď, když mi to nejde překousnout?“ Než se rozepíšu, podotýkám, že se nebudu věnovat obsahu slova nevěra. Předpokládám, že jste si se ženou slíbili určitou formu věrnosti a máte shodu na tom, že slib byl porušen. Chcete i nadále ve vztahu pokračovat a pokoušet se dál dodržovat tuto konkrétní podobu věrnosti.
Vypadá to, že jste žil následující příběh: Spokojený manžel a otec společné dcery prožívá opravdu hezké období, snad jen u manželky v práci to drhne. Náhle manželka přizná nevěru bez bližšího vysvětlení, reflexe sebe nebo vztahu. Vytvořila závěr a byla by ráda, abyste ho akceptoval: „Neřeš to, jsem zpět a vybrala jsem si tebe.“ Jste otřesen, zmaten, nerozumíte. Potřebujete pochopit, co se dělo s ní a s vaším vztahem, abyste mohli jít dál spolu, protože to oba chcete. Bolí to. Pokusy o dialog odmítá s tím, že ji to od vás odhání.
Otevřené konce nám berou energii
Nevím, jestli je to patrné i pro vás, když to takto napíšu, ale z mého úhlu pohledu jste zůstal sám. Chybí druhá půlka příběhu, chybí druhý člověk. Jaký příběh žila vaše žena? Jak té nevěře rozumí ona? Co hledala nebo prožila? Je jí líto, že se to stalo? Nebo je to něco, čemu sama nerozumí, a teď se například stydí a raději před diskusemi utíká? Možná vás nechce zraňovat detaily a neví, jak o nevěře mluvit. Nevím, ale daleko horší je, že nevíte vy.
Vypadá to, že jste citlivý člověk, pro kterého jsou hluboké vztahy prioritou, manželku máte rád a jste zraněný. Takový otevřený konec nemůže pro vás fungovat. Prožít zradu ve vztahu je zraňující a hojení vyžaduje čas. Ale aby k hojení vůbec mohlo dojít, měli byste společně porozumět, co se to dělo s vaším vztahem. Vrtá mi hlavou, že byla šťastná a přitom nevěrná. Vůbec tento zdánlivý paradox nechci zpochybňovat, ale přímo volá k prozkoumání.
Nejde o to propátrávat detaily nevěry – naopak, tomu se obloukem vyhněte. Co komu chybělo? Co příště uděláte jinak, aby k tomu nedošlo? Co jste se o sobě kvůli této krizi dozvěděli? Vztah už nikdy nebude jako dřív, bude jiný a může být ještě lepší. Říkáme tomu transformační růst.
Jako lidé zkrátka potřebujeme věcem porozumět, abychom je mohli nechat minulosti (co se stalo, nelze odestát) a v přítomnosti si k nim vytvořili takový postoj, který nás nezraňuje a neodčerpává nám energii, kterou potřebujeme k životu a k růstu.
Pro nalezení odpovědí a porozumění se logicky nabízí dialog s vaší manželkou. Manželka ho ale odmítá, a dokonce říká, že ji to od vás odhání. To vás asi děsí, namísto sblížení byste byli od sebe ještě dál. Jenomže nevěra se týká vašeho vztahu a vztah tvoříte vy dva. To, že ji vaše pokusy od vás odhání, pravděpodobně znamená, že není připravena čelit vašim otázkám a také tomu, co se stalo. To potom vyvolává otázky o vašem vztahu:
- Jakou roli v něm máte?
- Jak moc se cítíte ve vztahu viděn, slyšen a cítěn?
- Jak moc jsou důležité vaše pocity? Je pro ně místo?
- A co by se vlastně stalo, kdybyste se přestal snažit to překousnout a zůstat v klidu? Co by bylo potom?
- Je překousávání a zůstávání v klidu způsob, jakým jste zvyklý fungovat i v dalších vztazích?
Moc otázek, vím. Ne že by byla párová terapie univerzální odpovědí na nevěru, ale dobrý profesionál by vám mohl hodně pomoci k bezpečnému otevření témat bez hodnocení a moralizování. Možná můžete důrazněji a naléhavěji požádat ženu o dialog na toto téma, například právě v bezpečném prostředí s terapeutem.
Můžete to zvládnout i sami, vytvořte si však pro takový rozhovor vhodné podmínky – nejlépe mimo domov na neutrální půdě, pokud možno bez alkoholu a ne v úplně nočních hodinách, praví klasická doporučení. V jiném mém článku najdete doporučení, čeho si při hovoru s partnerem o nevěře všímat a čemu se možná raději vyhnout, aby mohlo přijít léčení.
Pokud se rozhodnete akceptovat – tím mám na mysli skutečně bez pocitu křivdy přijmout – rozhodnutí manželky téma již neotevírat, bude to znamenat individuální práci pro vás. Naučit se zaujmout k této události takový postoj, který vám umožní svobodu, nikoli pozici oběti. Čemu byste potřeboval v takovém případě uvěřit?
Bude to znamenat hodně péče a pozornosti věnované sobě: rozvíjení aktivit, které máte rád a které vám navrátí sebedůvěru, jako jsou koníčky, čas s přáteli a podobně. Kdybyste se rozhodl jít k psychoterapeutovi, zakázka by v tomto případě nezněla pomozte mi situaci změnit, ale pomozte mi situaci unést. A i takové přání do psychoterapie patří.
Držím vám palce, abyste se postavil za sebe a za to, co doopravdy potřebujete. Ať už to bude jedna výše uvedených možností, nebo ještě jiná.
Tereza Ševčíková
