Patnáctiletý syn se dlouhodobě na tomto světě cítí nešťastný, i když žije v láskyplném domově, má přátele i koníčky. Optikou dospělého si nemá na co stěžovat. Realita je jiná, poslední dobou měl psychické propady a byla mu diagnostikovaná deprese, nasazená medikace a měsíc v domácím léčení. Je to i pro rodiče náročné období, neboť mu do hlavy nevidíme a vlastně nevíme, jak k němu přistupovat. Syn je ve střídavé péči.
Léky nyní bere 12 dní, ale nic se mu stále nechce, je zalezlý sám v pokoji, ve svém temném světě. Ve spojitosti s pubertou nás napadá, jestli se do toho všeho moc nepokládá, nelibuje si v tom. Poradíte mi, jak v něm probudit chuť a vitalitu, motivovat ho a změnit nastavení mysli? Respektive jak o něj nyní pečovat a pomoci mu s návratem do běžného života, zpět do školy, mezi lidi, do přírody?
Marianna, 46 let
Názor odborníka
Dobrý den, Marianno,
z vašeho psaní cítím potřebu porozumět a pomoci synovi, kterému bylo diagnostikováno depresivní onemocnění. Začnu trochu obšírně, což může vyznít jako přednáška, nicméně pro pochopení komplexnosti problému považuji tyto informace za důležité.
Píšete, že optikou dospělého člověka nemá váš syn důvody ke stížnostem. Rozumím vám. Jenže dospělý se na život mladistvého dívá ze zcela jiného úhlu pohledu. Navíc: na první dobrou vám často ani odborník na duševní zdraví neřekne jeden konkrétní důvod, proč má pacient depresi. Tu totiž má na svědomí více faktorů, zároveň existuje mnoho hypotéz o jejím vzniku.
Kořeny a souvislosti
Z čistě biologického hlediska je třeba brát v potaz genetickou výbavu, tedy zda se deprese vyskytla u někoho v rodině. Dědičné jsou také vlohy k reakcím na změny v prostředí a odolnost vůči stresu. Důležitý je i aktuální stav neurotransmiterového metabolismu, který je nezbytný pro správné lidské fungování, nebo třeba hormonální změny, kterými tělo adolescenta nepochybně prochází.
Z psychologického hlediska jsou důležitými faktory míra naplňování základních potřeb během raného vývoje, tedy potřeby bezpečí, přijetí a ocenění. Přítomnost traumat, větších či menších, zato opakovaných. Roli hrají i osobnostní rysy či vliv sociálního učení. Samozřejmě také to, v jakém prostředí se člověk aktuálně nachází, jaké vztahy dokáže pěstovat, zda má zázemí (rodinu, přátele), o které se může opřít.
Svou roli hraje i materiální zázemí a uspokojivé pracovní či školní podmínky. Z tohoto hlediska vnímám v dnešní době problém velkého tlaku na výkon, pod jehož tíhou se nejeden člověk zhroutil. Je otázka, do jaké míry se to vzhledem k věku týká vašeho syna.
Pokud bychom hovořili se Sigmundem Freudem, dozvěděli bychom se, že depresivní onemocnění vzniká jako reakce na ztrátu. Pojem ztráta je v tomto kontextu vnímán šířeji, může jít o ztrátu blízkého člověka (nejen přímo úmrtím, ale i odchodem) nebo zaměstnání, vlastního plného zdraví, bezpečného prostředí či životní role.
Aby situace nebyla příliš jednoduchá, vstupují do hry ještě další faktory, které vznik depresivního onemocnění taktéž ovlivňují, dle některých odborníků poměrně zásadně. V mé praxi se mi stále ukazuje, jak důležité je množství spánku. Čím méně (s ohledem na své potřeby) člověk spí, tím snáze a rychleji na tento deficit nasedají psychické obtíže. S depresí je to začarovaný kruh, protože depresivní lidé buď spí nadmíru, nebo naopak spánku mají minimum.
Dále je potřeba vyzdvihnout důležitost pravidelného tělesného pohybu a zdravé stravy. Byť se to může zdát jako klišé, jejich důležitost je nezpochybnitelná. Zároveň je potřeba připomenout ideálně abstinenci či minimalizaci příjmu alkoholických nápojů.
Pokud se bavíme o nezdravých návycích, zcela jistě mi přichází na mysl digitální závislost, která se mladších generací týká více než dost. Nejde jen o množství stráveného času, výzkumy již bylo potvrzeno, že získávání takto levného dopaminu, tedy snadno dosažitelného uspokojení ve smyslu zábavy, rozptýlení, pobavení se pouhým kliknutím na obrazovku, vede k úbytku dopaminových receptorů nebo samotného množství dopaminu, což ve finále vede ke snížení citlivosti vůči libým pocitům. Lidé bývají často depresivní, bez chuti do života, bez nálady.
S ohledem na tuto informaci si troufám říci, že kvůli paralelnímu digitálnímu světu dnešní generace adolescentů prochází v mnoha ohledech mnohem náročnější pubertou, než jsme ji my starší tehdy bez dosahu internetu měli. Neustálé srovnávání se s ideálními virtuálními lidmi, nepřetržitá dostupnost informací či přátel „online“ nebo naopak možnost být dostupný i pro reálné nepřátele jsou pro nezralý lidský organismus reálným nebezpečím.
Jedinečná situace a řešení
Není to tedy vůbec snadné. Deprese je zkrátka komplikovaná v tom, že pokud vedle sebe postavíme dva lidi se stejnými projevy deprese, je celkem pravděpodobné, že její příčina bude u každého jiná, a zároveň na jednu a tu samou léčbu budou reagovat rozdílně. Nemůžeme chtít od nemocných (ani sami od sebe), aby pochopili její podstatu.
Psala jste, že syn dostal antidepresiva před 12 dny. Začátek působení antidepresiv se obecně udává po 6–8 týdnech od počátku jejich užívání. Tedy radím, ještě vyčkejte na efekt, v tuto chvíli jste na počátku. Zároveň velmi často doporučujeme kombinovat farmakoterapii s psychoterapií. Léky pomohou aktivizovat neuropřenašečový metabolismus. Psychoterapie pomůže ke změně myšlení, tedy na hlubší úrovni.
Depresivní onemocnění je skutečně zhmotněná nechuť k životu. Depresivní člověk doopravdy snižuje výdej energie na minimum, dělá mu potíž jít si ráno vyčistit zuby nebo jen udržet lžičku při jídle. Depresivní nálada mění podstatu celého člověka a jeho bytí. Je to ztělesněné utrpení, o kterém se herec Miloš Kopecký vyjádřil tak, že „pankreatitida, kolostomie či zhoubný lymfosarkom žaludku jsou prkotiny, které oproti depresi nestojí za řeč“.
Byť se tedy může zpovzdálí zdát, že si v určité fázi syn v ponuré náladě libuje, jistě mu něco chybí – ale co to je, velmi pravděpodobně neví ani on sám. Jak se říká, „nesuď nikoho, dokud nejdeš v jeho botách“. Svět dospívajících opravdu není snadný. V tomto období potřebují dosáhnout osobní, biologické i sociální zralosti, což vyžaduje mnoho úsilí.
Potřebují se adaptovat ve světě dospělých. Vyznat se nejen ve vlastním světě, ale i v tom okolním, reálném i digitálním, což je velmi obtížné, pokud všechny tři světy doprovází chaos. Během puberty si dospívající prochází mnoha krizemi a pády. Potřebují si ověřit své schopnosti, najít smysl života, navázat kvalitní partnerský vztah. Není toho málo.
Ptáte se, jak v této složité situaci syna motivovat a znovu v něm probudit chuť k životu. Žádnou kouzelnou formuli bohužel nemáme. V komunikaci se synem zkuste volit otázky. Už jen samotným dotazováním ho ujistíte, že o něj máte zájem, a zároveň podpoříte jeho důvěru ve váš vztah. Nabízejte možnosti, nevytvářejte nátlak.
Důvěřujte tomu, že toto období společně zvládnete. Nabízejte pomoc, pokud o ni bude on sám nebo situace žádat. Pokud by se stav horšil, objevilo se sebepoškozování či myšlenky na ublížení si, neváhejte kontaktovat ošetřujícího lékaře. A v neposlední řadě, najděte si prostor sama pro sebe k načerpání sil. Držím palce!
Anna Petříková
