Porno vás zničí

Loni jsem však narazil na zajímavé video. To už upoutalo mou pozornost, jelikož jsem se v minulosti potýkal se sexuální úzkostí a občas měl panický strach z toho, že nebudu schopen předvést v posteli uspokojivý výkon. Mimoto jsem mluvil se spoustou mužů, které sužovaly podobné potíže. A to i přesto, že mnohdy šlo o dvacátníky či třicátníky, které by podobné problémy trápit neměly. Po chvíli pátrání na internetu jsem narazil na výzkum uveřejněný v časopise Esquire, v němž 43 % mužů uvedlo, že alespoň jednou za čas mívají problémy s erekcí. Čtvrtina z nich pak uvedla, že se s tímto problémem potýkají „častěji, než by si chtěli přiznat“.

Věda označuje porno za supranormální stimulant – to znamená, že vybuzuje naše mozková centra odměn na úroveň, která nám přináší daleko větší potěšení než obvyklé stimuly. Důsledkem nadměrné stimulace ovšem naše mozky ztrácí citlivost, a my tak potřebuje zažívat novost a intenzivnější stimuly, abychom dosáhli stejné intenzity vybuzení jako na začátku. Tento mechanismus stojí za potřebou sledovat čím dál tvrdší porno a také častěji. V některých případech si mohou muži vyvinout psychologickou závislost na pornu, což může negativně ovlivnit jejich sexuální a sociální život. Ve vzácných případech jej pak významně narušovat.

Výzkumníci se mezi sebou přou, zda je závislost na pornu skutečnou závislostí. Nehledě na to, zda jde o závislost, či nikoliv, však porno představuje pro mnoho lidí skutečný problém. Ukazuje se, že může vést k nespokojeným a nenaplněným partnerským vztahům, depresím, úzkostem a pocitům osamělosti. Nemluvě o tom, že naprosto zkresluje naše představy o ženské kráse a nastavuje přehnaná očekávání, pokud jde o kvalitu sexu se skutečnými ženami. Pokud se vám někdy podařilo mít vedle sebe jinak krásnou nahou ženu, a přesto jste kvůli neschopnosti ignorovat její menší nedostatky a asymetrie měli problém se vzrušit, pak víte, o čem mluvím.

4. května 2019

Shit audit: pryč se zbytečnostmi (seminář)

Michal Mynář

Pravděpodobně nejste na pornu závislí. Nicméně pokud jste muž a je vám méně než 35, dovedu si představit, že neomezený přístup k filmům pro dospělé vás ovlivnil více, než si uvědomujete. Vzpomeňte si na chvíli, kdy jste viděli svůj první pornografický snímek. Tehdy vám patrně stačil pouhý pohled na krásnou svlečenou ženu. Pro mnohé z nás naneštěstí platí, že během let sledování porna jsme si vypěstovali temnější a poněkud zvrhlejší preference.

A co je nejhorší, čím mladší jste byli, když jste začali koukat na porno, tím horší bývají tyto následky.

Ve své knize o tom, jak být přitažlivější pro ženy (Models: Attract Women Through Honesty), jsem se v kapitole pojednávající o motivaci zmínil o takzvané „masturbační dietě“. Zahrnovala přestat koukat na porno a masturbovat maximálně jednou nebo dvakrát do týdne. Cílem této „diety“ bylo přivést zpět k životu, chcete-li motivovat, muže, kteří dosud postrádali motivaci překonat svou úzkost a ucházet se o pozornost skutečných žen. Sám jsem si tímto procesem už několikrát prošel. Pokaždé, když jsem potřeboval trochu nakopnout. A pokaždé to zafungovalo, často během prvních dvou týdnů. Nikdy jsem ale neuvažoval nad tím, že bych tuto „dietu“ natrvalo začlenil do svého života.

60 dní bez porna

Po nějakém čase začala být problematika „života bez porna“ na mém již neexistujícím diskusním fóru žhavým tématem. Řada mužů se rozhodla připojit k ostatním a souhlasila, že se následujících 60 dní na porno nepodívá. Všichni jsme průběžně sdíleli svůj progres a celá výzva slavila ohromný úspěch. Většina účastníků přežila celých 60 dní bez újmy a začala věřit v nesporné výhody tohoto přístupu. Zjistili jsme, že porno mělo negativní vliv na náš sexuální život.

Zatímco pro mnohé šlo o velkou a velice obtížnou změnu, jiným to nedělalo větší potíže. Všichni jsme ale podle všeho byli rádi, že jsme do toho šli. Osobně jsem na porno koukal od svých 13 let a v době, kdy jsem podstoupil tuto výzvu, jsem ho sledoval prakticky denně dobrých 8–10 let.

• V prvních několika týdnech výzvy jsem pociťoval intenzivní bažení pustit si porno. Toto bažení přicházelo a odcházelo, často spolu se sexuálním nutkáním. Prožíval jsem i změny nálad. Několikrát se mi o pornu zdálo – slyšíte správně, nesnil jsem o sexu, ale o pornografii.
• Když už jsem masturboval, předsevzal jsem si, že si budu představovat jen ženy, které osobně znám.
• Moje sexuální nutkání bylo několik prvních týdnů nevyzpytatelné. Některé dny jsem byl neskutečně nadržený, zatímco jindy jsem o sex nejevil sebemenší zájem. Nestanovil jsem si limit, kolikrát týdně mohu masturbovat, což obvykle dopadalo tak, že jsem čtyři až pět dní vůbec nemasturboval a pak mi jednoho dne přeskočilo a udělal jsem si dobře třikrát nebo čtyřikrát. Občas jsem si připadal, jako bych se vrátil do puberty.
• Přibližně po třech nebo čtyřech týdnech jsem začal konstantně pociťovat silné sexuální nutkání a od té doby už to tak zůstalo. Se ženami jsem otevřeněji projevoval svou sexualitu a počínal jsem si sebevědoměji. Na rozdíl od minulosti jsem se prakticky vůbec nestyděl dát najevo, že mám zájem přesunout se na další metu.
• Obyčejné dívky, které jsem každodenně potkával na ulici, mi připadaly atraktivnější. Menší nedostatky na kráse, které mě dříve štvaly, mi najednou připadaly roztomilé a občas dokonce sexy. Také jsem zaregistroval, že se docela znatelně proměnil můj vkus na ženy. Typ opálené peroxidové blondýny s obřím umělým poprsím oděné v miniaturní sukni, na který narazíte v klubech, mi najednou připadal daleko méně atraktivní. Naproti tomu přirozeně vypadající ženy mi začaly připadat přitažlivější. Začal jsem si více všímat a také více doceňovat znaky, jako je barva kůže, očí, vlasů nebo tvar rtů. Abych to zjednodušil, přestal jsem být povrchním „frájou” a stal se opravdovější, empatickou lidskou bytostí, která se nestará jen o sebe.
• Po měsíci bylo jasné, že zažívám lepší sex. Byl jsem v posteli lepší, více si sex užíval a vyžadoval ho častěji.
• Ve druhém měsíci už jsem neměl žádné pokušení pustit si porno a výhody jen přibývaly.

Recidiva a období experimentování

Sice to nazývám recidivou tak trochu v nadsázce, ale to nic nemění na skutečnosti, že po několika týdnech k ní skutečně došlo. V té době jsem zrovna pracoval až 14 hodin denně a moc nechodil ven, takže jsem najel na starý dobrý YouPorn, abych upustil trochu… ehm, páry.

Při svém prvním návratu k pornu jsem si povšiml hned několika věcí:

1. Porno, které jsem si dříve užíval, mi teď připadalo přehnané, odlidšťující a popravdě nikterak vzrušující. U několika videí jsem ani nemohl uvěřit tomu, že jsem si dříve něco takového pouštěl.
2. Nemohl jsem si nevšimnout, jak nešťastně a neautenticky mnohdy účinkující dívky působí. Tím nechci říct, že bych už předtím nezaregistroval, jak některé z nich celou scénu očividně přehrávají. Teď mi to ale skutečně došlo, zcela jasně jsem viděl, že musí být ve skrytu duše nešťastné a že nemají moc sebeúcty. Uvědomuji si, že zaprvé je zvláštní o něčem takovém přemýšlet během masturbace a zadruhé na tom všem není nic objevného. Přesto jsem to najednou vnímal tak zřetelně, že jsem kvůli tomu někdy ani nedokázal zůstat vzrušený.

Co bychom si z toho všeho měli odnést? Že porno je zlo a že bychom jej neměli vůbec sledovat? Že ničí sexuální životy?

Můžu odpovědět jen za sebe. Porno mívalo značný dopad na můj sexuální život a určitě je mi líp, když ho nesleduju. Vím o řadě mužů, u kterých došlo ještě k drastičtějšímu zlepšení sexuálního života než u mě. Dovedu si představit, že si porno občas pustím, ale už ho nebudu sledovat pravidelně.

Na každý pád je nyní zřejmé, že by stačilo sledovat porno několik dní v kuse a mělo by to negativní vliv na můj sexuální život. Upřímně mě mrzí, že jsem ho nepřestal sledovat už před lety. Ušetřil bych si spoustu trápení s nedostatečnou motivací a taky spoustu trapných momentů v posteli.

Proto pokud máte podezření, že byste mohli být na pornu závislí – sledujete ho až hodinu v kuse, máte problém se bez porna vzrušit nebo sledujete videa, která nejsou v souladu s vaší sexuální orientací – pak vám vřele doporučuji naordinovat si „masturbační dietu“ a přečíst si informace na webu Your Brain on Porn.

Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka