Vánocům se v podstatě nedá vyhnout. Vánoce jsou – a svět nám to připomíná nejmíň od října. Nemáme tak prostor uvědomit si sami za sebe, zda Vánoce chceme. Spíš máme pocit, že to není úplně v našich rukách.

Některé tradice se sice od těch původních už hodně vzdálily, vznikly úplně nové, ale prosinec je jimi naplněný až po okraj. Každý je vlastně nucen zaujmout nějaký postoj.

Navíc musíme udělat tolik dalších věcí. Zrovna před koncem roku se většině z nás úkoly hromadí. Uzávěrky v práci, zakončení semestru ve škole, večírky, besídky. A do toho přicházejí Vánoce. Jsme‑li rodiče, patří k dobrému tónu, že je připravíme pro celou rodinu: děti (i ty dospělejší), babičky, dědečky…

Tradice smyslem naplněné

V čem mohou tradice obohatit život moderního člověka? Mihaly Csikszentmihalyi ve své knize Flow píše, že smyslem našeho života je najít jeho jednotící záměr, který nám propojí jednotlivé oblasti života tak, abychom prožitek flow (plynutí, ponoření se do činnosti) zažívali co nejčastěji. Tedy nejen v rámci práce, koníčků, ale i v prožívání mezilidských vztahů.

Tomu ale paradoxně brání široké spektrum možností, které dnešní člověk má. Následkem tak velké možnosti výběru ztrácíme jistotu ve svém směřování, hůře nalézáme smysl života, chybí nám jednotící pravidla a jasný cíl.

Vrátíme‑li se k vánočním tradicím a podíváme‑li se na ně tímto pohledem, můžeme vidět, že právě takový jednotící záměr v tomto čase do našeho života vnášejí:

• přesně víme, co máme udělat (kdy koupit stromek, co budeme vařit, kdy půjdeme na hřbitov a kdy k babičce)
  
• máme jasný plán a cíl
  
• přes všechen shon očekáváme něco hezkého a jsme pro to ochotni i hodně udělat
  
• snažíme se pomáhat a udělat druhým radost
  
• přemýšlíme o sobě, o svých vztazích i o tom, co nás skutečně naplňuje
  
• dovolíme si zažít pocit, že máme vše hotovo
  
• naplňujeme svoji touhu po harmonii a řádu
  
• jsme vnímavější, laskavější
  
• jsme ochotni nechat se překvapit
  

Jak po celý rok…

Myslím, že Vánoce slavíme prostě proto, že je potřebujeme. Ať už se považujeme za věřící či nevěřící. Dokonce mám pocit, že v posledních letech si je užívá mnohem více dospělých, než to bylo třeba v době mého dětství.

I tradice se mohou měnit, stejně jako se mění náš život. Dospěli jsme my, dospěly nám děti, někoho jsme ztratili, rozvedli se nebo naopak žijeme v novém vztahu, kdy partner může mít úplně jiná očekávání.

A tak je i dobré zamyslet se nad tradicemi, na kterých možná až příliš lpíme, a říct si, jestli jsou ještě funkční. Někdy mohu sloužit jako záchranná síť, ale někdy i jako bolestná připomínka něčeho, co jsme ztratili.

Je jen na nás, odvážíme‑li se udělat nějakou změnu, ze které se nakonec může stát tradice zcela nová, krásná, smysluplná.

Vánoční čas není něco, co by se zcela vymklo našemu životu. Pokud naše vztahy nejsou dobré, Vánoce je nezachrání, spíše naopak. A pokud dobré jsou, unesou i nejednu nedokonalost.

Přílišná dokonalost nám naopak může zavřít prostor pro něco nového, neočekávaného, pro něco, co zrovna nebylo v plánu. A když se něco takového stane, třeba si toho k naší škodě ani nevšimneme. Mineme příležitost, radost, tajemství.

Opěrný bod

A Vánoce jsou spojeny s tajemstvím. I to je další rozměr, který do našeho života patří, ale s naší touhou vše poznat, využít všechny možnosti a příležitosti, všude být a všechno mít se tajemství z našeho života vytrácí. Nedokážeme věřit, vše chceme vědět.

Většina lidí netouží na svých Vánocích nic zásadního měnit. Chceme dělat všechny ty věci, které pro nás k Vánocům patří, chceme je dělat se svými nejbližšími, ale chceme být chvíli i sami se sebou, s Bohem.

Velmi to potřebujeme. Potřebujeme se ujistit, že některé věci jsou neměnné. Dávají nám jistotu, pocit, že víme, kam směřujeme, kam patříme, že má náš život smysl. Stále si to potřebujeme připomínat. Možná i v tom se skrývá donekonečna opakované kouzlo Vánoc.

A tak až si najdeme o Vánocích chvilku na rozjímání, popřemýšlejme, co se nám v tom čase povedlo, co nás potěšilo, překvapilo, naplnilo vnitřním štěstím. A také jak jsme k tomu došli, jak se to stalo. Šlo by něco z toho zažít i jindy, v jiném čase?

Zkuste o tom mluvit se svými blízkými, uložte si to do svého srdce a mějte to tam připravené k vyzvednutí pro chvíle, kdy bude ztrácet směr a opěrný bod. Pak si to můžete vyzvednout, vzkřísit a zkusit alespoň kousek toho kouzla přenést do každodenního života. Dáte tak i Vánocům další smysl.