Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Předpověď emocí

Budoucnost je obvykle lepší, než se nám zdá. Přeceňujeme totiž dopad negativních emocí.

Albert Kšiňan

Albert Kšiňan

15. 4. 2013

Při výběru školy, zaměstnání, životního partnera, filmu na páteční večer nebo těstovin z jídelního lístku si představujeme, jak se budeme cítit, a doufáme přitom, že nám naše volba zaručí budoucí štěstí.

Výzkumy ukazují, že v tomto ohledu jsou lidé překvapivě nepřesní. Tedy, ne úplně ve všem. Dokážeme docela přesně odhadnout směr emoce (kolonoskopie bude asi méně příjemná než masáž) i její intenzitu (šesté místo České republiky na turnaji v kriketu nás rozradostní méně než narození dítěte). Problém však nastává, když máme odhadnout dobu trvání emoce.

Lidé si totiž nejsou vědomi toho, že z dlouhodobého hlediska je jejich pociťovaná míra spokojenosti velmi stabilní. Přitom se jedná o velmi zásadní charakteristiku, ovlivňující celý náš život. Schopností předvídat svoje emoční stavy v budoucnosti se zabývá harvardský psycholog Daniel Gilbert. Nazývá tento koncept emoční předpověď (affective forecasting).

Kultura nás vybavila informacemi o tom, jaké události vyvolávají jaké emoce. Problém je, že ne vždy se tato očekávání shodují s vlastní zkušeností.

Chyba v úsudku

Gilbert a jeho kolegové se domnívají, že se jedná o stálou chybu v lidském usuzování, která je podle nich způsobena některou z těchto šesti příčin:

Nepřesnost v pojmu

Většina lidí by byla nešťastná, kdyby oslepla. Jenže slovo oslepnout může ve skutečnosti popisovat širokou škálu událostí (např. pomalu ztrácet zrak v důsledku dědičnosti oproti náhlé ztrátě zraku v důsledku požití metanolu). Rozdílné příčiny tak mohou mít i rozdílné emoční důsledky. Když se lidé zamýšlejí nad budoucími důsledky nějakého jevu, často opomíjejí, že jejich pojetí daného jevu je jenom jednou z možností jeho uskutečnění.

Nepřesné teorie

Kultura nás vybavila informacemi o tom, jaké události vyvolávají jaké emoce. Problém je, že ne vždy se tato očekávání shodují s vlastní zkušeností. Většina lidí si například myslí, že výhra miliónů v loterii jim přinese šťastný život. Výzkumy však ukazují, že lidé, kteří vyhráli v loterii, měli po roce stejnou míru spokojenosti jako lidé, kteří skončili ochrnutí na vozíku.

Žádná tragédie neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale je součástí našeho života a ovlivňuje jej podobně jako jiné události.

Záměrná zkreslení.

Máme tendenci přeceňovat trvání svých emočních stavů v budoucnosti. U pozitivních emocí to děláme proto, že samotná představa pozitivních budoucích stavů v nás vyvolává příjemný pocit v současnosti –  Ach, jak já se těším, až si budeme po svatbě šťastně spolu žít! U negativních budoucích emocí to děláme proto, abychom se tak chránili před zklamáním. Znáte to: budu očekávat to nejhorší, a když to náhodou dopadne dobře, budu mile překvapen.

Nedostatečné časové upřesnění

Emoční projevy jsou nejsilnější při bezprostřední reakci – Máte padáka! – a s postupem času ztrácejí na intenzitě. Kdybychom se lidí zeptali, jak by se cítili po vyhazovu z práce, představí si danou událost, ale už nezohlední postupující čas.

Zaměřenost na událost

Pokud se zeptáme matky, jak by se cítila sedm let po smrti svého dítěte, pravděpodobně se ve svých myšlenkách zaměří pouze na danou tragédií, přičemž opomíná spoustu pozitivních událostí, které se za těch sedm let také stanou a nevyhnutelně ovlivní její emoční stav. Žádná tragédie neexistuje ve vzduchoprázdnu, ale je součástí našeho života a ovlivňuje jej podobně jako jiné události. Ačkoliv je hrozné si to představit, život jde dál a lidé se zase začnou smát, opíjet se, milovat, cestovat, vztekat a dělat všechny ty věci, které dělali vždycky.

Posledním důvodem, který autoři uvádějí jako zdroj zkreslení v očekávání budoucích emočních stavů, je opomíjení psychologické imunity. Pojďme si o ní říci něco více.

Psychologická imunita

Vyrovnaný psychický stav nám pomáhá udržovat řada mechanismů. Podle Gilberta a kolegů bychom mohli hovořit o tzv. psychologické imunitě. Zajímavé přitom je, že tento systém nejlépe funguje tehdy, když si jej neuvědomujeme. A právě proto nedokážeme přesně odhadnout trvání našeho emočního stavu v budoucnosti: nenapadne nás vzít psychologickou imunitu v potaz. Je zajímavé, že oproti pěti předchozím důvodům, které vedly k přeceňování trvání pozitivních i negativních emočních stavů, opomíjení imunity způsobuje pouze přeceňování negativních stavů.

Studenti, kteří předvídali svůj emoční stav po rozchodu, jej viděli jako mnohem horší než studenti, kteří tuto zkušenost měli.

Autoři podnikli sérii experimentů (celkem šest), aby tento vztah prokázali. V jedné studii se například zeptali studentů, kteří byli zrovna ve vztahu, jak by se cítili dva měsíce po případném rozchodu. Tuto skupinu pak srovnávali se studenty, kteří byli skutečně dva měsíce po rozchodu. Ukázalo se, že studenti, kteří předvídali svůj emoční stav po rozchodu, jej viděli jako mnohem horší než studenti, kteří tuto zkušenost měli.

V jiné studii se ptali voličů při volbě texaského guvernéra, jak by se cítili měsíc poté, co by jejich kandidát vyhrál/prohrál. Po měsíci od voleb se jich na jejich stav zeptali znovu. Ukázalo se, že ti, jejichž kandidát prohrál, v odhadu přeceňovali svůj negativní stav, zatímco voliči vítěze odhadovali svůj stav přesně.

Gilbertovy výzkumy ukazují, že lidé nejsou příliš dobří v odhadování svého budoucího emočního stavu. Z různých důvodů přeceňují jeho trvání, typicky pak při očekávání negativního stavu. Ale je to logické. Lepší je pro nás očekávat horší výsledek a pak být příjemně překvapen než naopak. Každý, kdo se kdy dotknul rozžhavené plotny, musí uznat, že podcenění není úplně zdravotně výhodné.

Očekáváme-li pozitivní emoce a toto očekávání se posléze nenaplní, jsme zklamaní a tuto zkušenost si zapamatujeme. Nenaplní-li se naše očekávání negativních emocí, je to pro nás příjemné překvapení, a proto začneme této strategii dávat přednost.

Využívejte celý web.

Předplatné

Gilbert, D.T.; E.C. Pinel, T.D. Wilson, S.J. Blumberg, T.P. Wheatley (1998). Immune neglect: A source of durability bias in affective forecasting. Journal of Personality and Social Psychology, 75 (3): 617–638.

Podívejte se na video z TED konference, na níž Daniel Gilbert hovoří o vnímání štěstí a proč není dlouhodobý rozdíl ve spokojenosti mezi tím, zda ochrneme či vyhrajeme milióny v loterii.

Diskuse 0