„Nemám dostatečně vážný problém.“ Paradoxně beznadějně znějící věta, kterou v krizové intervenci slyším poměrně často. Jaké nesnáze by některé z nás musely potkat, abychom se cítili jistí, že si ve své situaci zasloužíme odbornou péči?

Docela často se setkávám s nejistotou ohledně návštěvy odborníka: „Asi nemám dost velký problém na to, abych sem šel.“ „Víte, ostatní nejspíš zažívají horší věci, tak nevím, jestli jsem tady správně.“ Přitom jsem si ještě nikdy nevšimla, že by lidé služeb psychologa využili špatně, protože jejich problém nebyl dost závažný či intenzivní.

Naopak si kladu otázku, co vše by se jim muselo přihodit, aby tolik nepochybovali, že si ve své situaci zaslouží pomoc. Že si zaslouží dokonce čas odborníka, s nímž se budou společně jejich tématu věnovat.

Problémy na míru

Jakým způsobem vnímáme významnost problémů, stresorů a různých výzev v našem životě, je určeno naší individualitou. Do té nepatří právě jen předmět problému, nebo dokonce pojmenování důvodu, který stojí za tím, že zvažujeme návštěvu psychologa, krizového interventa a podobně.

Ve skutečnosti je problém definovaný také naší minulostí, zážitky, vzpomínkami, plány do budoucna, vlastnostmi, postoji nebo třeba i tělesnou dispozicí. Proto jsou dva zdánlivě stejné problémy pro každého zcela jiné.

Pro příklad si představme, jak může být pro profesionálního tenistu i menší zranění ruky nesmírně stresujícím zážitkem se zcela jiným významem než pro běžného člověka; rovněž tak pro influencera s tisíci sledujícími je odcizení účtu na sociálních sítích zcela odlišný zážitek než pro příležitostné uživatele.

Důvody ale nemusí být tak zjevné ani snadno odvoditelné. Vezměme si aktuální situaci pandemie: každý na ni reagujeme jinak a máme k tomu zkrátka své vlastní důvody, které nemusí být na první pohled viditelné. Před psychologem BB se nemusíte obhajovat, že váš problém je dost velký. Naší úlohou je porozumět právě onomu významu a kontextu, který dokonce nemusí chápat a slovy vysvětlit ani klienti.

Jak daleko to musí zajít?

A kdy je tedy problém dost velký? A důvod dostatečně zasluhující odbornou péči? Cílem naší práce je i to, abychom klientům pomáhali realističtěji si klást vlastní cíle a pracovat s negativními a užitečnými myšlenkami. Kamenem úrazu častokrát nebývá přímo otázka, zda mám dost velký problém, ale odpověď na tuto otázku, kterou člověku našeptává jeho vnitřní kritik: Podívej se na ostatní, mají to mnohem horší. S tímhle se ti tam akorát vysmějí.

Faktem je, že opomíjené problémy a nepohoda v oblasti duševního zdraví se mnohdy zhoršují a mohou mít další negativní dopady. Užitečnější je tak otázka, s čím by mi mohl psycholog pomoci – na čem potřebuji pracovat? Mnoho klientů vyčkává měsíce i roky, než se odváží na konzultaci či terapii přijít. Co by se muselo všechno stát, aby přišli dříve? Jak daleko by to muselo zajít?

Jakmile zjistíte, že kvalita vaší duševní pohody není taková, jakou byste potřebovali, je v pořádku poradit se s odborníkem. Lidé mají právo se poradit o svých možnostech. Někdy je prací nás psychologů jen společná krátká navigace, co nyní a teď lidé mohou dělat.

Především v krizových intervencích, kdy často potřebují sdílet, co se stalo, v jaké krizi se ocitli, stabilizovat duševní stav a podpořit v tom, co mohou dělat dál v nejbližších dnech. Někdy stačí jednorázová podpora, kdy se člověk lépe zorientuje v tom, kudy kam, a najdeme společně strategii, jak se pomalu stabilizovat. A právě i taková krátkodobá pomoc a podpora v krizi může člověku ulevit a pomoci.

Nedovolím si pomoc, dovolím si bolest

Lidé si tak často odepírají vůbec šanci nechat si pomoci, mají pocit, že si ji nezaslouží, nemají na ni právo. Kladou na sebe skutečně velké nároky, ale jsou zvládnutelné? Nevolí daný člověk složitější a strastiplnější cestu, která ho o to více může oslabovat?

Někdy to tak může být. Někteří lidé s tak velkým nárokem (počkám, dokud problém nenaroste) vlastně sami sebe skoro až sabotují. Vzniká pak zvláštní paradox: pocit, že si nezasloužím odbornou péči o své duševní zdraví, naráží na mou volbu setrvávat v daném problému a sabotovat své právo nechat si pomoci.

Právo cítit se lépe

Ráda bych tak tímto připomněla a potvrdila jako normální právo na péči o duševní zdraví a pohodu. Jsou to zdánlivě jasné fráze, nicméně sama je klientům někdy musím nahlas vyslovit, aby nezpochybňovali své možnosti.

• Máte právo dobrovolného využití služeb v péči o duševní zdraví. Vy sami se můžete rozhodnout, zda je pro vás daná služba vyhovující.
• Máte právo na adekvátní odbornou péči související s vaší léčbou, řešením problému či seberozvojem za dodržení zásad etických principů.
• Máte právo zjišťovat vaše další možnosti související s vaší situací. Je nějaká jiná služba, kterou by bylo možné využít? Sama klientům doporučuji i jiné odborníky či jiné služby. Je to naprosto v pořádku a díky klientům se učím a obohacuji o nové možnosti.
• Máte právo se rozhodnout o ukončení nebo přerušení spolupráce.

Přílišné nároky sabotující další krok

Kompetencí psychologů, psychoterapeutů a dalších pracovníků v péči o duševní zdraví (ale i jiných oborů) je rozeznávání vlastní cílové skupiny. Pokud si klient není jistý, zda jeho problém patří do daných služeb, ale již právě tuto možnost zvažuje, znamená to, že může konečné rozhodnutí ponechat právě na odbornících.

Není zodpovědností klienta jakožto laika, aby přesně věděl, na koho se obrátit – naopak si zaslouží informace o tom, kdo mu může v jeho dané situaci pomoci. Je úkolem nás psychologů minimalizovat tíhu na ramenou, která je tvořena neúměrným úkolem, že klienti sami musejí vědět, jak si pomoci, a nebrat čas odborníkům. Lidé za námi chodí s právě takovými otázkami: nevědí, jak si mohou pomoci, cítí se ztracení a nevědí kudy kam. Ten neúměrný úkol vlastně může být i cílem konzultací a daný člověk v tom tak nemusí být sám.

Měl bych vs. mohu

Svým způsobem je přirozené, že se snažíme popřít závažnost svého problému. Jenže tímto se vyhýbáme také možným řešením. Pravda, čas od času se některé problémy mohou vyřešit samy. Bohužel to tak není pokaždé a někdy zkrátka člověk ví a cítí, že problém přetrvává a zřejmě nějakou dobu přetrvávat bude, což ho nějakým způsobem negativně ovlivňuje. Někdy je správný čas nepřemýšlet nad tím, zda vůbec mohu, ale dovolit si konfrontovat svůj problém s pomocí profesionála.