Nemám ráda neděli večer. Přesněji řečeno: nemám ráda atmosféru, která v naší rodině zavládne ve chvíli, kdy se soukáme z auta po návratu z dovolené nebo z víkendového výletu.
Rozespalé děti kňourají v autosedačkách. Můj muž otráveně vykládá zavazadla. Nepořádek, který jsme v bytě zanechali při odjezdu, se teď jeví stokrát horší.
Doma není nic k jídlu, nezalité kytky polehávají v truhlících, kufry jsou plné usmolených ponožek a tepláků a v kuchyni páchne odpadkový koš.
Všeobecné otrávenosti z návratu do nehostinného bytu jsem čelila s (předstíraným) úsměvem na rtech. Kupodivu to fungovalo.
Naposled jsme se takhle vrátili tuto neděli – ještě o něco později a ještě o něco rozmrzelejší než obvykle. Lítost z idyly babího léta, kterou jsme právě opustili, se mísila s depresí z nadcházejícího pracovního týdne. Když jsem ale po schodech nahoru vláčela tašku se špinavým prádlem, rozhodla jsem se otestovat malý experiment: začala jsem předstírat, že mám dobrou náladu.
Dělala jsem, jako že kufry vybaluju ráda. Všem ukňouraným dětským žádostem jsem ochotně vyhověla. Všeobecné otrávenosti z návratu do nehostinného bytu jsem čelila s (předstíraným) úsměvem na rtech.
Kupodivu to fungovalo. Nejprve na mé okolí (které pozvolna přestalo skuhrat, skučet, fňukat a pyskovat), ale zhruba po dvaceti minutách i na mě samotnou. Povíkendová depka sice neodezněla úplně, ale stáhla se do kouta.
Možná tenhle trik znáte, ale pro mě bylo zjištění, že vládnoucí atmosféra nemusí cloumat s mou náladou, jak se jí zachce, nýbrž že to může být i naopak, velkým objevem.
Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.
PS: Projekt štěstí v českých knihkupectvích!
Kniha, která inspirovala vznik Šťastného blogu, je nyní k dostání i v češtině. Její autorka Gretchen Rubin mě hned od začátku okouzlila tím, že se snaží být šťastnější ve svém skutečném, každodenním životě – aniž by kvůli tomu meditovala v ašrámu, jezdila na víkendové semináře, odstěhovala se na venkov nebo se rozvedla. Vydala se cestou plnění předsevzetí a občas je – viděno mýma očima – až příliš velká Mirka Dušínová, ale její kniha, záznam z jednoho roku, kdy zkoušela veškeré způsoby, jak být šťastnější, přesto patří k těm, které změnily můj život. Gretchen Rubin už pět let píše také stejnojmenný blog, The Happiness Project.
