Nikdy byste neměli vyslovit větu „zůstaň nohama na zemi“. Pokud vás dotyčný poslechne, zřejmě jste právě přispěli ke snížení pravděpodobnosti, že se mu dílo podaří. Jak je to možné? Pokud totiž uvěříte, ale doopravdy neochvějně uvěříte, že uspějete, jste na nejlepší cestě to dokázat. Jenže mnohem lehčí a k tomu pohodlnější je uvěřit opaku a o nic se nepokusit.

A můžete to vztáhnout do profesní i osobní roviny, v podstatě na jakoukoli životní situaci. Krásně to vystihuje pojem sebenaplňující předpověď (či také Pygmalion efekt v případě pozitivního očekávání a analogicky také negativní Golemův efekt).

Většina z nás měla ve škole tzv. třídního syčáka, se kterým se jeho pověst táhla po celou docházku. Když už by se zdálo, že obměna učitelů mu umožní něco jako nový start, přichází zákulisní šeptanda ve sborovně. Dotyčný rošťák ještě nemusel říct či udělat ani fň a už se ví, že s ním budou problémy.

Pouze odolný učitel se potom všeobecnému stereotypu ubrání a vytvoří si nezávislý pohled na svého nového žáka. Většinou to však vypadá tak, že nad ním často předem jako nad rošťákem přemýšlí a posléze tak k němu i přistupuje. A zdaleka to nemusí znamenat, že si na žáka zasednul. Stačí pouhé aaaa, zase v tom mají prsty Horáček a Pažout, to jsem si mohl myslet, a kluci už získávají informaci, že se od nich rošťárny očekávají.

Takové dítě nechce svého pedagoga zklamat, to dá rozum, a proto dělá v podstatě všechno pro to, aby splnilo očekávání do něj vložená. Mohly by být přístup ke škole a chování domnělého syčáka jiné, kdyby k němu učitelé přistupovali jako k premiantovi? To samozřejmě nedokážeme s určitostí říct, ale zkuste nechat svoji představivost volně běžet.

Chytré a hloupé krysy

Toto téma zaujalo výzkumníky Roberta Rosenthala a Kermita L. Fodeho. Studenti dostali za úkol naučit dvě skupiny krys projít bludištěm. Měli informaci, že jedna skupina je z vrhu hloupých a druhá skupina potomci chytrých krys, logicky ty chytré by tedy měly být v úkolu úspěšnější.

Ve skutečnosti byl poměr „chytrých“ a „hloupých“ krys v obou skupinách vyrovnaný, avšak studenti svá očekávání vkládali do té, u které předpokládali úspěch. Tato očekávání ovlivnila výsledky učení hlodavců, ačkoli obě skupiny by měly dopadnout víceméně stejně. Jak to vědci vysvětlili?

Z výzkumu vyplývá, že samotné verbální povzbuzování chytrých krys studenty mělo na sebenaplňující předpověď velký vliv, ve spojení s vizuálním kontaktem se síla efektu ještě násobila. Koncept sebenaplňující předpovědi tedy byl potvrzen i na jiné než lidské úrovni.

Don’t worry, pee happy

Z předcházejících řádků je zřejmé, že vaše povzbuzení, resp. zrazování blízkých nebo kolegů v práci od cíle, kterého chtějí dosáhnout, může mít na jejich konečný výsledek velký vliv, aniž byste si to uvědomovali. Vzpomeňte si, jak na vás samotné působí povzbuzení, taková ta pomyslná herda do zad, určitá forma povolení jdi do toho! A co s vámi udělá pochybovačný tón nebo dokonce otázka a ty si fakt myslíš, že to dokážeš?

Nedávno jsem četla zajímavou myšlenku, a sice že pět nám nejbližších lidí určuje, jakým způsobem jednáme a jak trávíme čas. Nejdůležitějším momentem je uvědomit si, co skutečně chci, o co mi jde? Chci úspěch? Spokojenost? Klid? Akci? Pokud máme jasnou a konkrétní představu, co chceme, můžeme se dopracovat k čemukoli – třeba ke spokojenosti, která může být od všeobecně vnímané představy úspěchu vzdálená na hony.

Například vyměňování toaletního papíru nepatří k mému osobnímu obrazu úspěchu. Dáma z tohoto videa však svým přístupem k práci úspěch slaví po celém světě a boří očekávání návštěvníků veřejného WC. Mám k ní svou fantazii, že třeba v minulosti ne/uvěřila sebenaplňující předpovědi, a tak je z ní dnes místo neurotické manažerky spokojená záchod‑paní. Jak sama říká: Don’t worry, pee happy.

Ve filmu Matrix zazněla zajímavá věta k zamyšlení: „Buď uvěříte, že na to máte, nebo budete dál žít průměrným životem.“

• Chcete být spokojení? Hýčkejte si kolem sebe spokojené lidi a svezte se na jejich flow.
• Chcete být úspěšní? Potkávejte se s úspěšnými lidmi a nechte se inspirovat.
• Nestojíte o výjimečnost? Obklopte se lidmi, kteří vám říkají, ať zůstanete nohama na zemi.

Cokoli si přejete, je v pořádku, protože je to vaše přání. Než však sami vyslovíte věty jako „nelítej v oblacích“ nebo „zůstaň nohama na zemi“, ujistěte se, že je to něco, co si přeje ten, k němuž slova směřují.