Lžou a manipulují, aby dosáhli svého. Kvalitu vlastního života vyhodnocují vnějšími, snadno měřitelnými parametry: velikostí majetku a moci. Neměřitelné pocity spokojenosti nevnímají, nemají k nim přístup.
Převálcují každého, komu svědomí nedovolí vykročit za hranice etických norem. Pokud jsou okolnostmi a vlastním zájmem donuceni udělat něco chvályhodného, opakovaně se k tomu vracejí, aby to náležitě prodali.
Všemi prostředky se derou nahoru a používají k tomu nefér metody. Není to odvaha a není to inteligence, co je oproti ostatním v kariérním postupu zvýhodňuje. Jejich superschopností je specifická odchylka od obvyklého fungování mozku.
Zatímco prožívání a chování většiny dospělých vychází z kombinace chladného racionálního úsudku a morálních zábran, v mozku psychopata je interakce mezi zadní částí prefrontální kůry a přední částí prefrontálního kortexu, tedy logikou a emocemi, omezená. Na vzniku psychopatie se vedle těchto neurogenetických předpokladů podílí stresující dětství. Nic, co bychom s nimi měnili.
Jak se nám to stalo
Ale ani my, co se považujeme za normální, nejsme úplně v cajku. Hroutíme se při představě, že máme někde veřejně vystoupit a důrazně vyjádřit své postoje. Vyhýbáme se konfliktům. Jsme součástí stydlivé společnosti.
Mohlo by vás zajímat
Dojít si pro změnu
Když se zaměříme na dobré učitele, můžeme začít měnit povahu našeho národa. Změnit ji musíme.
Přečíst článekV hlavě si nosíme policajta: pocit studu, který v nás společnými silami stvořili rodiče, prarodiče, kamarádi a učitelé. Při přestupku přicházel káravý pohled, případně příkrá slova a trest. Tak jsme se naučili žít mezi lidmi a respektovat společenské dohody.
Podle současné psychologie není stud vrozenou funkcí, protože se v různých kulturách projevuje velmi odlišně. Naše kultura přitom byla donedávna (a v mnoha ohledech stále je) zatížena totalitní konvencí. Nejen že jsme byli okřikováni za běžné přestupky. Byli jsme přímo vedeni ke lži a odměňováni za její věrohodnou interpretaci. Vlastní názor se nevyslovoval. Obhajovat ho na veřejnosti bylo nemyslitelné. Naučili jsme se nestát v cestě hrubé síle.
Dnešní děti si můžou dovolit víc autenticity, přesto se i na nich naše minulost podepíše. Jejich výchovu obstarává těžce poznamenaná generace. Je tady ale jedna šance, jak jim do hlav nenasadit toxickou podobu studu a nezadupat v nich sebevědomí.
Je správné učit dítě, kde jsou hranice. Je normální děti kárat a třeba i přiměřeně trestat. Pak ale musí přijít vysvětlení, pozorné vyslechnutí, společné zamyšlení, laskavé objetí. Tak se rozvíjí evolučně nejvyspělejší forma myšlení: spojení rozumu a slušnosti. Věřím, že takovému myšlení patří budoucnost.
Psáno pro můj oblíbený časopis Finmag.