Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Proč to tady vedou psychopati

Proti lidem bez skrupulí stojí generace naučené vyhýbat se konfliktům.

Lžou a manipulují, aby dosáhli svého. Kvalitu vlastního života vyhodnocují vnějšími, snadno měřitelnými parametry: velikostí majetku a moci. Neměřitelné pocity spokojenosti nevnímají, nemají k nim přístup.

Převálcují každého, komu svědomí nedovolí vykročit za hranice etických norem. Pokud jsou okolnostmi a vlastním zájmem donuceni udělat něco chvályhodného, opakovaně se k tomu vracejí, aby to náležitě prodali.

Všemi prostředky se derou nahoru a používají k tomu nefér metody. Není to odvaha a není to inteligence, co je oproti ostatním v kariérním postupu zvýhodňuje. Jejich superschopností je specifická odchylka od obvyklého fungování mozku.

Zatímco prožívání a chování většiny dospělých vychází z kombinace chladného racionálního úsudku a morálních zábran, v mozku psychopata je interakce mezi zadní částí prefrontální kůry a přední částí prefrontálního kortexu, tedy logikou a emocemi, omezená. Na vzniku psychopatie se vedle těchto neurogenetických předpokladů podílí stresující dětství. Nic, co bychom s nimi měnili.

Jak se nám to stalo

Ale ani my, co se považujeme za normální, nejsme úplně v cajku. Hroutíme se při představě, že máme někde veřejně vystoupit a důrazně vyjádřit své postoje. Vyhýbáme se konfliktům. Jsme součástí stydlivé společnosti.

V hlavě si nosíme policajta: pocit studu, který v nás společnými silami stvořili rodiče, prarodiče, kamarádi a učitelé. Při přestupku přicházel káravý pohled, případně příkrá slova a trest. Tak jsme se naučili žít mezi lidmi a respektovat společenské dohody.

Podle současné psychologie není stud vrozenou funkcí, protože se v různých kulturách projevuje velmi odlišně. Naše kultura přitom byla donedávna (a v mnoha ohledech stále je) zatížena totalitní konvencí. Nejen že jsme byli okřikováni za běžné přestupky. Byli jsme přímo vedeni ke lži a odměňováni za její věrohodnou interpretaci. Vlastní názor se nevyslovoval. Obhajovat ho na veřejnosti bylo nemyslitelné. Naučili jsme se nestát v cestě hrubé síle.

Dnešní děti si můžou dovolit víc autenticity, přesto se i na nich naše minulost podepíše. Jejich výchovu obstarává těžce poznamenaná generace. Je tady ale jedna šance, jak jim do hlav nenasadit toxickou podobu studu a nezadupat v nich sebevědomí.

Je správné učit dítě, kde jsou hranice. Je normální děti kárat a třeba i přiměřeně trestat. Pak ale musí přijít vysvětlení, pozorné vyslechnutí, společné zamyšlení, laskavé objetí. Tak se rozvíjí evolučně nejvyspělejší forma myšlení: spojení rozumu a slušnosti. Věřím, že takovému myšlení patří budoucnost.

Psáno pro můj oblíbený časopis Finmag.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Bolest ztráty

Čím to je, že někdo ztrátu blízkého člověka ustojí, a jiného zničí?

12 min

Vysoce citlivá práce

Jak vyladit tělo i mysl, aby vás vysoká citlivost nesrážela v práci ke dnu?

17 min

5. Zapojte tělo

Vhodný pohyb, ale i smyslové potěšení nebo manuální práce, to vše v krizi pomáhá.

17 min

Druhého nezměníš

Opravdu není ve vašich silách někoho změnit. Tak co tedy můžete?

13 min

Pohyb za oponou

Původně jsem pro vás chtěl sepsat pár rad, jak teď cvičit. Pak mi došlo, jaká …

6 min

Otevřít audio sekci

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz