18. 5. 2020
Vztahová ambivalence je chronická nejistota. Mám zůstat, nebo odejít? Skončí někdy ta bolest, každodenní bitvy a konflikty? Anebo to zvládneme spolu překonat? Může ještě někdy vzplanout vášeň, nebo už máme vybráno? Jak se to pozná teď? Chceme oba to stejné? Bude moudřejší do vztahu znovu zainvestovat, nebo se rozejít a zabránit dalším ztrátám? Potkala jsem někoho jiného – co když je to poslední šance na lásku a já ji nechám jít? Ale co když to za pár let bude i s ním stejné? Podobné otázky zaznívají od klientů často. Lidé bývají paralyzovaní ambivalentními postoji a pocity, neschopní se pohnout žádným směrem.
Do redakce napsaly dvě ženy o své vztahové ambivalenci. Kateřina (46 let) popisuje situaci, kdy se po šestnácti letech manželství zamilovala do ženatého muže. Ke svému druhému vztahu se manželovi přiznala, ten ji ale nevyhodil a ona sama neodchází. „Často si kladu otázku, proč se to stalo. Dlouho jsem v sobě cítila, že v tom koloběhu života se nedokážu radovat z obyčejných věcí. Dělala jsem všechno pro to, aby ostatní byli spokojení, a na sebe jsem zapomněla. Myslela jsem, že je to tak správně, v pořádku. Netušila jsem, že to může být jinak. Do jiného muže jsem se nezamilovala z rozmaru, jak mi to tvrdí manžel. Znám ho dlouho a vždy jsme si hodně rozuměli a smáli se ostatním, co blbnou, když si v manželství najdou někoho jiného.“
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné