5. 3. 2019
V ulicích dávno padla tma a u většiny sousedů se už spí. Vy si však za svitu malého světla v lednici chystáte druhou večeři k akčnímu filmu běžícímu v televizi. V jedné ruce držíte talíř se zbytky svíčkové s knedlíkem a váháte, jakou sladkost zvolit do ruky druhé. Rychle se rozhodujete, zda nutelu nevyměnit za kyblík jahodové zmrzliny v mrazáku. Bez většího rozmýšlení berete zmrzlinu, vyklápíte ji do misky, nahoře zdobíte šlehačkou a na závěr přidáváte i půl sklenice čokoládové pochoutky. Teprve nyní se vracíte zpět k filmu a spokojeně plníte svůj nenasytný žaludek. Další den při ranním pohledu do vyjedené lednice cítíte výčitky. Slíbili jste si, že už to znovu neuděláte a budete dodržovat zdravější stravu během dne. Kde se ve vás bere neukojitelná chuť k jídlu v noci? Je to zlozvyk, který lze změnit správným režimem a pevnou vůlí, nebo se ve vašem případě jedná o jednu z variant poruch příjmu potravy spojenou s nočním jedením?
Pro zvedání se chutí k jídlu s nočními hodinami existuje několik možných vysvětlení a nemusí se ještě jednat o poruchy či vážná onemocnění. Nejčastějším důvodem je omezená strava v průběhu dne, většinou téměř žádná. Ráno nestíháte firemní schůzi, před kterou do sebe jen tak tak nalijete šálek kávy, ale snídani v žádném případě nezvládáte. Místo oběda následuje další káva, občas balíček sušenek, a pokud máte lepší den, stihnete kebab nebo s trochou štěstí jídlo, které není z fastfoodu. Odpoledne vyřídíte e-maily, zajedete do obchodu, vyzvednete děti, připravíte se na pracovní schůzku příští den, odešlete report z dnešního dne řediteli a můžete spokojeně padnout na gauč k filmu. Venku se již setmělo a vy si uvědomujete, že máte hlad. Vstáváte proto k lednici a bezmyšlenkovitě jíte.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné