„Lidé si zapamatují pouze 10 % z toho, co si přečtou.“ Taková informace na první pohled zaujme – je jednoduchá, vztahuje se na každého z nás a dobře se pamatuje. 10 % je navíc esteticky příjemné a v kontextu učení a paměti svým způsobem šokující, skandálně nízké procento. Zmíněné tvrzení má snad jen jedinou stinnou stránku – je to totiž naprostá hloupost.

Jedná se ovšem o pouhou špičku ledovce (nebo spíše pyramidy) – existuje totiž celý „mytický“ konstrukt, který přesahuje hranice pop‑psychologie a lidové moudrosti a proniká do vědecké literatury oborů příbuzných psychologii. Tento konstrukt se objevuje pod mnoha jmény – Pyramida učení, Kužel učebního procesu, Kužel učení Edgara Dalea… vždy se však jedná o následující myšlenku:

• člověk si zapamatuje 10 % toho, co četl
  
• 20 % toho, co slyšel
  
• 30 % toho, co viděl
  

Další dva stupně pyramidy – spojované s 50 % a 70 % zapamatovaného obsahu – se svým obsahem zdroj od zdroje liší. Poslední stupeň, spojený s 90 % zapamatovaného obsahu, je ve většině případů charakterizován vlastním prováděním činnosti.

Takto podaný působí konstrukt pyramidy učení velmi atraktivně – detailně „vysvětluje“ proces lidského učení (přičemž si zachovává snadnou zapamatovatelnost) a jeho „kulatá“ procenta vytvářejí esteticky svůdnou škálu. Celý konstrukt pak krásně rezonuje s intuitivní představou, že čím více smyslů do učebního procesu zapojíme, tím lépe si učební obsah zapamatujeme.

Pyramidu učení lze navíc velmi jednoduše graficky znázornit, čehož její propagátoři hojně využívají. Přitom se ovšem její přesná podoba napříč zdroji proměňuje – mírně se mění procenta i způsoby učení a přibývají různé nové prvky: dělení na aktivní a pasivní druhy učení, doba zapamatování atp. Takováto variabilita by měla v každém vzbudit podezření a pochybnost.

Je pyramida učení opravdu postavená na špatných základech?

Odpověď na tuto otázku je intuitivní, ale i tak by zde měla zaznít: Ano, pyramida učení je naprostý nesmysl. Nejenže se nepodařilo vypátrat většinu původních zdrojů, na nichž je tento mýtus postaven (viz níže), ale soudobé studie ukazují, že souvislost mezi formou učení a lidskou pamětí je příliš komplexní a individuální na to, aby ji šlo takto paušálně zjednodušit (Fadel & Lemke, 2012), a mezi jednotlivými formami učení obsaženými v pyramidě učení s největší pravděpodobností neexistuje žádná hierarchie (Lalley & Miller, 2007).

Kdo pyramidu učení postavil?

Mýtu pyramidy učení je věnováno celé jedno číslo časopisu Educational Technology z roku 2014. Čtveřice autorů Subramony, Molenda, Betrus a Thalheimer zde v několika článcích rozebírá historii utváření i vyvracení tohoto konstruktu. Podle těchto autorů vznikla dnešní podoba pyramidy učení sloučením dvou konceptů – „mytické“ řady procent zapamatovaného obsahu a schématu Edgara Dalea.

Původ „mytické“ řady procent zapamatovaného obsahu leží mimo dosah dochovaných pramenů, pravděpodobně jej však lze datovat před začátek 20. století. První písemné zmínky se objevují až ve druhém desetiletí 20. století, přičemž se jedná o prameny neodborné – státní dokumenty, neodborný tisk nebo záznamy z politických projevů. Odborné prameny první poloviny 20. století se o těchto procentech téměř nezmiňují, a pokud ano, tak jen jako o „starém rčení“, nikoli jako o empiricky prokázaném faktu. Zmiňovaní autoři z toho vyvozují, že se „mytická“ řada procent šířila (a pravděpodobně i vznikla) především v neodborných kruzích.

Schéma Edgara Dalea, které publikoval pod názvem Cone of Experience roku 1946 ve své učebnici Audiovisiual Methods in Teaching, nemělo původně s množstvím zapamatovaného obsahu nic společného – zachycovalo Daleovu klasifikaci různých druhů učení (learning experiences) podle míry jejich konkrétnosti. Spodní část pyramidy představovala nejkonkrétnější druhy učení, špička potom ty nejabstraktnější. Dale zvolil pyramidový tvar schématu proto, aby zdůraznil postupný úbytek senzorických informací směrem od konkrétnějších druhů učení k těm abstraktnějším.

Ke karikaturnímu sloučení těchto dvou nesouvisejících konstruktů, jehož výsledkem je pyramida učení, došlo pravděpodobně v první půlce 70. let. První tištěné podoby pocházejí z roku 1977, v následujícím desetiletí byla pyramida učení šířena především ve formě handoutů na přednáškách, workshopech a konferencích. S nástupem internetu se rychlost jejího šíření prudce zvýšila, což vyvolalo na přelomu tisíciletí vlnu aktivního vyvracení tohoto mýtu ze strany řady kritických psychologů.

Kdo tomu věří? A je to vůbec problém?

Ačkoli je škoda, že podobné mylné přesvědčení je tak široce rozšířené, nepovažoval bych tento fakt za potenciálně nebezpečný. V porovnání s některými jinými psychologickými (nebo medicínskými) mýty je pravděpodobnost, že to bude mít nějaké závažnější důsledky, relativně malá.

Poněkud zásadnějším problémem je skutečnost, že vůči nepravdivosti pyramidy učení není zcela imunní ani odborná veřejnost. Například studie Kena Masterse odhalila 43 medicínských článků z recenzovaných časopisů, které pyramidu učení v nějaké její formě obsahovaly. Jiná studie přinesla ještě znepokojivější výsledky – mezi lety 1990 a 2013 vyšlo v recenzovaných časopisech 418 článků, které obsahovaly nějakou podobu pyramidy učení. Je až s podivem, že lidem, kteří sami provádějí výzkum, nepřišla „kulatá“ procenta pyramidy učení podezřelá a hodná ověření – jak píše Will Thalheimer, každému, kdo ví něco o tom, jak se dělá výzkum, se musí jevit výsledky ve formě celých čísel končících nulou nebo pětkou jednoduše jako nedůvěryhodné.

Ačkoli je přítomnost mylných (a především nepodložených) informací v odborné literatuře nepřípustná, nemyslím si, že by mýtus pyramidy učení mohl způsobit nějaké zásadnější škody uvnitř akademických kruhů. Jako závažnější vnímám potenciální zneužitelnost pyramidy učení v koučinkovém odvětví populární psychologie.

Nebude‑li totiž laická veřejnost veřejností odbornou – tedy psychology – dostatečně důrazně informována o nepravdivosti tohoto i jiných mýtů, bude vydána napospas různým pop‑psychologickým trenérům a guruům, kteří jim (vyzbrojeni několika odbornými studiemi dodávajícími jejich tvrzením kredibilitu) budou schopni pyramidu učení a podobná moudra prodat za nemalé peníze.