17. 7. 2020
Představme si muže okolo třiceti let, říkejme mu třeba David. Má dobrou práci, která ho finančně zabezpečí, hezké bydlení, může si dovolit letní i zimní dovolenou, žije v dlouhodobém spokojeném vztahu, má kolem sebe přátele a má záliby, kterým se s radostí věnuje. Mohlo by to vypadat jako životní idylka. David je ale stále více nespokojený, cítí, že to není ono, že je nenaplněný, má nízké sebevědomí, nevěří si, potýká se s úzkostmi a s depresivními náladami. Sám si často klade otázku proč. Z jakého důvodu mívá tyto stavy a necítí se po psychické stránce dobře? Odpověď přes veškerou snahu nenachází a cítí se stále více zmatený sám sebou.
S podobným příběhem jsme se v různých obměnách mohli setkat všichni alespoň z vyprávění. Vezměme si jako ilustrativní příklad rodinu advokátů, kde vykonávání této profese sahá daleko do historie a je na ni nahlíženo jako na rodinnou tradici. Od každého příchozího potomka se očekává, že bude v těchto šlépějích pokračovat, a jiná možnost nepřipadá v úvahu. Je to něco, co se touto rodinou šíří, aniž by to muselo být vyřčeno nahlas, nediskutuje se o tom.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné