 
    
                                        
                                    
                                    
                                        17. 7. 2020
                                    
                                 
                            
                         
                    
                    
                 
                
                    
                        
                    
                    
    
        Představme si muže okolo třiceti let, říkejme mu třeba David. Má dobrou práci, která ho finančně zabezpečí, hezké bydlení, může si dovolit letní i zimní dovolenou, žije v dlouhodobém spokojeném vztahu, má kolem sebe přátele a má záliby, kterým se s radostí věnuje. Mohlo by to vypadat jako životní idylka. David je ale stále více nespokojený, cítí, že to není ono, že je nenaplněný, má nízké sebevědomí, nevěří si, potýká se s úzkostmi a s depresivními náladami. Sám si často klade otázku proč. Z jakého důvodu mívá tyto stavy a necítí se po psychické stránce dobře? Odpověď přes veškerou snahu nenachází a cítí se stále více zmatený sám sebou.
    
    
        
            
                S podobným příběhem jsme se v různých obměnách mohli setkat všichni alespoň z vyprávění. Vezměme si jako ilustrativní příklad rodinu advokátů, kde vykonávání této profese sahá daleko do historie a je na ni nahlíženo jako na rodinnou tradici. Od každého příchozího potomka se očekává, že bude v těchto šlépějích pokračovat, a jiná možnost nepřipadá v úvahu. Je to něco, co se touto rodinou šíří, aniž by to muselo být vyřčeno nahlas, nediskutuje se o tom.