Jak je možné, že některé děti mají ke škole pozitivní vztah a jiné učení nenávidí? Nový britský výzkum ukázal, že základní kámen je už v samotném přístupu rodičů.

Orientace rodičů na studijní výkony vlastních ratolestí. Právě ta je podle nového britského výzkumu mnohem důležitější pro úspěšné zvládnutí školních let než přístup učitelů či samotného dítěte. Jak jste na tom vy? Podporujete své děti v učení a pomáháte jim?

Cílem společného výzkumu vědců z britských univerzit v Leicesteru a Leedsu, který byl publikován v posledním čísle Review of Economics and Statistics, bylo vysledovat, zda má na úspěch dětí ve škole největší vliv úroveň školy, snaha rodičů, či jejich vlastní píle.

Největší roli hraje socioekonomické zázemí rodiny

Britská studie ukázala, že klíčem k úspěšnému zvládání školní docházky je v první řadě socioekonomické zázemí rodiny dítěte. Sem patří i zmíněná orientace rodičů na studijní výsledky potomků, kterou vědci označují jako „úsilí“. Čím více se rodiče zajímají a svým dětem aktivně pomáhají, tím více se snaží i sám školák.

Není nicméně zákonité, že děti ze socioekonomicky zvýhodněného prostředí se snaží ve škole více než jejich méně privilegovaní spolužáci. Významný je například také počet sourozenců v rodině – čím více dětí, tím méně času a energie mohou rodiče každému z nich věnovat.

Když se snaží rodič, snaží se i škola

Socioekonomická situace rodiny ovlivňuje také to, jak přistupuje k dítěti samotná škola a učitelé.

„Rodiče z více zvýhodněných prostředí vynakládají všeobecně vyšší úsilí, což pozitivně ovlivňuje studijní výsledky jejich dětí,“ komentují výsledky autoři studie. „Zároveň platí, že prostředí a původ rodičů ovlivňuje také úsilí školy, což sekundárně působí na studijní výsledky dětí.“

Proč školy a učitelé pracují usilovněji s dětmi ze zvýhodněných rodin? Jasnou odpověď na tuto otázku studie nepřináší. Výzkumníci nicméně určité vysvětlení nabízejí: „Mohlo by to být proto, že lépe postavení rodiče požadují hlasitěji, aby školy pracovaly efektivněji.“

Starší děti kontrolujte a chvalte

Podle odborníků není potřeba, abyste se svými potomky trávili hodiny denně společným učením. Aktivní asistenci potřebují běžně děti (netrpí‑li například poruchou učení) jen bezprostředně po nástupu na první stupeň základní školy. Na svého prvňáčka si tedy snažte vymezit každý den trochu času a pomáhejte mu adaptovat se. Jinými slovy, naučte ho učit se.

Ještě před nástupem do školy přeměňte dětský pokoj tak, aby se jeho novým středobodem stalo místo k učení v čele s pracovním stolem. Pokoj prvňáka by měl mít tři zóny – místo určené k učení, ke hraní a na spaní.

Když přijde malý školák domů, nechte ho odreagovat hrou nebo sportem. Až kolem čtvrté nebo páté hodiny odpoledne začněte se školní přípravou.

Při učení by měly být samozřejmé i další stimulační faktory jako dostatek světla, čerstvého vzduchu, příjemná teplota v místnosti a pořádek. Motivačně působí také to, když postupně odebíráte ze stolu knihy se splněnými úkoly a váš školák tak může sledovat, jak se hromádka povinností před ním zmenšuje.

Pokud dítě nemá ve škole problémy a učení ho baví, dejte mu od druhé třídy více svobody. Stále jej nicméně intenzivně kontrolujte a povzbuzujte. Od třetí třídy jej občas prozkoušejte a pravidelně se o jeho školní úspěchy i neúspěchy zajímejte. V případě, že potřebuje pomoc, stůjte při něm a potřebný čas mu zcela samozřejmě věnujte.

Výsledky britského výzkumu jasně ukázaly, že existuje paralela mezi výkony dětí a úsilím, jakým rodiče své děti na cestě ke vzdělávání podporují. O výsledky vašich ratolestí se proto pravidelně zajímejte a nezapomínejte je pozitivně motivovat k dalším úspěchům.