„To my ale tohle všechno víme, řekněte nám něco nového,“ vyzvala mne žena na jednom semináři o zvládání emocí. Rozpačitě jsem na ni hleděla. „Nevím, co přesně máte na mysli a ani jestli je to v mých silách. Právě vnímání a pochopení toho, co se v nás odehrává, přináší nové a konkrétní odpovědi a řešení,“ odpověděla jsem. Pozorovala mne, jako bych mluvila z cesty. „To je sice hezký, ale na nějaký vnímání nemám čas. Já to potřebuju vyřešit.“
Přemýšlela jsem, jestli jsem někde neudělala chybu. Jestli celý ten koncept, kterým chci lidem říct, že mají spoustu důležitých informací po ruce, že jejich tělo, duše i mysl neustále reagují na vše, co se děje, a čím více jsou schopni si toho všimnout, tím zodpovědněji a smysluplněji se mohou o svém životě rozhodovat, nedává smysl jen v mojí hlavě.
Nutno dodat, že se jednalo o seminář pro konkrétní skupinu lidí, která se v rámci jedné organizace zúčastňuje pravidelných vzdělávacích akcí na různá témata. Proto všechno to, o čem jsem mluvila, už paní „věděla“. Neslyšela to poprvé. Dokonce toho i mnoho načetla. Možná až příliš mnoho.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné