Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Schizofrenie: zamlčovaná diagnóza

Mými pacienty jsou schizofrenici. Že dělám nebezpečnou práci?

Leona Dyrehauge

Leona Dyrehauge

27. 9. 2010

Všem lidem jsou vlastní různé formy vnímání. Podněty, které následně zpracováváme, vnímáme sluchem, zrakem, hmatem, čichem, chutí. To je obecně lidské. U schizofrenie se však vnímání trochu mění.

Představte si například, že jedete metrem, přemýšlíte, prohlížíte si lidi kolem. Všímáte si, jak vypadají, jak se tváří, co dělají. Ve voze s vámi jede třeba starší prošedivělý muž, který se na vás koukne a poškrábe se na tváři. Běžně nejspíš uhnete pohledem a dál se muži nebudete věnovat. Schizofrenik si ovšem z gesta spolucestujícího může sám pro sebe potvrdit, že je vyvolený a že má důležité poslání. Vždyť mu to dotyčný pán právě potvrdil poškrábáním na tváři.

Schizofrenici si často situace ve svém okolí vysvětlují po svém. Těžko rozlišují podstatné od nepodstatného, bezděčná gesta od záměrných signálů. Mnohdy bývají zahlceni spoustou informací, jakými se člověk běžně prostě nezabývá. Někdy vnímají i to, co objektivně není. Halucinují. Slyší hlasy, které nikdo jiný neslyší, cítí pach, který nikdo jiný necítí. Trpí poruchami vnímání.

Jiné myšlení

Změny postihují i myšlení. Zkuste si představit, že stále bydlíte v bytě, kde jste vyrůstali. Jen s matkou. Už dlouho nemá partnera, má jen vás. Aniž byste si to uvědomovali, cítíte za mámu zodpovědnost, máte o ni strach. Jste pro ni všechno, nechce vás pustit. Vy ale zároveň cítíte, že musíte pryč, strašně vás to doma štve. Pociťujete obrovskou rozpolcenost. Odejít – zůstat. Zůstat – odejít. Roste ve vás šílené napětí a tlak.

Najednou vám dojde, že musíte mámu zabít. Je to váš úkol. Máte pocit, že vás v tom rozhodnutí podporují dokonce v televizi, kolem sebe vidíte spoustu znamení, jež vás utvrzují, že to musíte udělat. Tak se rodí mylné přesvědčení, blud. Na symbolické úrovni to schizofrenikovi pomáhá odpoutat se od matky, separovat se.

Schizofrenici o okolním světě přemýšlejí jinak. Obsahově i formálně. Přemýšlí nelogicky, nesouvisle, přeskakují z jednoho na druhé. Když je schizofrenik aktuálně v bludu, neznamená to, že podle něho bude jednat. Neznamená to, že dojde k vraždě matky. Schizofrenik vnitřně ví, že to nemůže udělat. Ovšem právě to vytváří obrovský vnitřní přetlak, se kterým je třeba nemocnému pomoci. 

Jiné prožívání

15. září 2018

Dary nedokonalosti

Iveta Clarke

Jen si představte, že by se vám něco takového honilo hlavou: musím zabít mámu. Jaké by to ve vás vytvářelo napětí! Jakákoli zmínka, sebemenší souvislost, kterou byste si s mámou spojili (a věřte, že by to bylo téměř vše), by vás nějak rozrušila. Lidé v okolí by ale vůbec nevěděli, co se ve vašem nitru odehrává, s čím uvnitř zápasíte, a proto by vašim emočním reakcím nerozuměli. Schizofrenici prožívají jinak. A nám, kdo nevíme, co prožívají, se to mnohdy zdá nesrozumitelné a neadekvátní.

Mnozí z mých pacientů – schizofreniků pro sebe proto volí cestu mlčenlivosti. O své nemoci raději nikomu nevypráví. Bojí se, že by byli izolovaní, nenašli by práci, lidé by se na ně dívali skrz prsty. Upřímně – moc se jim nedivím. Diagnóza schizofrenie je mezi lidmi stále dost velký strašák. Myslím, že svůj podíl na tom nesou média. Když už se v televizi mluví o schizofrenii, je to většinou ve spojitosti s případy násilí. Vytváří se tak obraz schizofrenika – násilníka. Schizofrenie ale není onemocnění nutně vybuzující násilí. Schizofrenik bývá agresivní většinou proto, že se brání, neboť pod vlivem bludné představy prožívá obrovský strach o svůj život.

Potřebují naši pomoc

Využívejte celý web.

Předplatné

Schizofrenií trpí půl až jedno procento populace. Je to hluboké psychické onemocnění, které se vyznačuje jiným vnímáním, myšlením a prožíváním. Schizofrenní onemocnění přichází v takzvaných atakách. Období, kdy schizofrenik blouzní, po nějaké době vystřídá klidová fáze, remise. Pacient se v tomto období dokáže normálně zapojit do života. Pracuje, má vztah, bere léky, získává náhled na své onemocnění.

U zaléčených schizofreniků se stává, že mají ochuzený celý pocitový svět. Sami se cítí jako ve vakuu, bez emocí a prožitků. Každopádně za své onemocnění nemohou. Proto si od nás nezaslouží izolovanost, ani strach a neporozumění. My běžíme životem v pohodlných teniskách, zato je tlačí v botách kamínky, které jim běh nepříjemně ztěžují. 

Diskuse 0

Leona Dyrehauge

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

www.naterapii.cz