Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Síla v nás

Zjistila jsem, že se můžu bavit s ostatními a nemusím být ten věčný outsider. Překvapilo mě to.

Každý z nás má v sobě dvě protikladné vlastnosti. Může být v jeden moment silný jako skála a jindy slabý a bezbranný jako malé ptáče, co se zrovna vylíhlo. Záleží jenom na nás, kdy a jestli vůbec něco uděláme. Člověk by měl něco dělat, aby získal to, co chce. Jen pak si skutečně začne vážit toho, čeho se mu podařilo dosáhnout. Namísto toho neděláme nic. Sílu, kterou v sobě máme, schováváme.

Nedávno jsem poslouchala pořad Diagnózy F, jehož tématem bylo sebe-vyléčení u drogově závislých. Psycholog a psychoterapeut Pavel Nepustil se zaměřoval na jeden zajímavý aspekt. Ve společnosti existuje určité množství jedinců, kteří sami od sebe skončili s užíváním drog.

Většina lidí si myslí, že drogové závislosti se zbavíme jenom tehdy, když nám pomůže odborník. Jenže, je to tak? Opravdu vždy potřebujeme odborníka, aby nám pomohl, nebo jsme silní sami o sobě a záleží jen na chvíli, kdy se v nás objeví dostatečné odhodlání?

Nemohu si pomoci, ale tyhle myšlenky ve mně vzbuzují větší víru v mé vlastní schopnosti, kdy si já sama mohu poradit s problémem, který je nad moje síly, jak tedy většinou lidé tvrdí. Zároveň nám tak nějak rozbíjejí klasickou představu, že když jsme ve srabu, tak se z toho nemůžeme vyhrabat sami a dokud nám nepomohl specialista, tak jsme se vlastně vůbec nepohnuli z místa.

Zvednout se a něco změnit

Moje otázka zní: když to dokázali jiní, tak proč byste to nezvládli i vy? V čem jsou oni ostatní tak odlišní od vás? Moc toho není, pouze fakt, že oni v sobě našli to odhodlání postavit se svým problémům čelem. Myslíme, že je to hrozně těžké – změnit se – a do chvíle, než se člověk zvedne, to opravdu hodně těžké je.

Znám spoustu lidí s velmi závažnými problémy od domácího násilí a nedostatku financí až po duševní poruchy. Znám je, takže o spoustě z nich mohu tvrdit, že patří mezi vyrovnané jedince. Ne že by snad někdy nepropadali smutku či úzkosti, to ne, ale dokážou s tím žít a mnohdy i berou sami sebe takové, jací jsou.

Ze strachu jsem raději nikam nešla. Lidi jsem tak nějak odstrkovala od sebe. Nedala jsem najevo myšlenky, co se mi honily v hlavě.

Když něco chceme, zpravidla to není snadno dosažitelné. Kdyby bylo, stáli bychom o to vůbec? Věci, které získáme snadno, pro nás ztrácejí význam, ale především i jakousi vzácnost, a proto si jich často vážíme méně. Zato věci, které jsme si vydřeli, v nás často ještě dlouho dobu poté vzbuzují hrdost a chloubu.

Jenže smutným faktem zůstává, že je pro nás pohodlnější nic nemít, nic nedělat a stěžovat si, jak je život těžký, než se zvednout ze židle a začít skutečně něco dělat.

Kamarádka nejistota

Sama jsem se do stavu, kdy mne můj úspěch nenadchnul, dostala tento rok na vysoké škole během zkouškového. Obvykle člověk bere zvládnutí těžké zkoušky jako úspěch, ale když zjistíte, jak taková zkouška vypadá a že i ti, co do toho dávají mnohem míň úsilí, jsou stejně úspěšní jako vy, automaticky ztrácíte touhu se snažit.

S tímhle pocitem sama bojuju rok. Neustále se snažím připomínat si, že studuju pro sebe a dělám to, jelikož mě to baví, ale touha potkat člověka, který je pro obor stejně nadšený, neutichá. Neříkám, že u nás ve škole takoví lidí nejsou, jen jsem si to celé malovala poněkud jinak.

Člověk by měl něco dělat, aby získal to, co chce. Jen pak si skutečně začne vážit toho, čeho se mu podařilo dosáhnout. Namísto toho neděláme nic. Sílu, kterou v sobě máme, schováváme:

  • „Nemá to cenu. Šance přijetí na tu školu je nízká.“
  • „Nemám světu co nabídnout. Moje povídky by stejně někdo neocenil.“
  • „Odejít od manžela by ublížilo dětem. Stejně si nenajdu nikoho lepšího.“

Důvodů, proč něco nedělat, je dlouhá řada. Možná vás to překvapí, ale nedělat věci je mnohem jednodušší, než je dělat.

K čemu se zabývat důvody, proč věci nedělat, když je ve skutečnosti dělat můžeme? Kdo hledá důvod, proč to neudělat, ten najde, ale udělat první krok? Přitom jde jen o to najít v sobě odvahu, tu skrytou sílu. A jak na to? V danou chvíli musíte vypnout všechny hlasy, které vám říkají, proč ne, a jít do toho naplno s hlavou vzpřímenou. Nic jednoduššího není.

Když jsem se učila řídit, dělalo mi hrozný problém pochopit, že to prostě nejde najednou. Vše má svůj čas? Pro mne v tu chvíli toto moudro neexistovalo.

Úspěch ovšem nepřichází hned. Rozhodli jste se začít dělat profesionálního fotografa, ale vaše fotky ani omylem neodpovídají úrovni, kterou by takový fotograf měl mít? Samozřejmě, že ne! Nic nejde hned a vše potřebuje svůj čas. Úspěch je vždy jen soubor malých krůčků, které nás vedou postupně výš a výš.

Je hezké jen mluvit a mluvit, ale pravda je, že sama se někdy dopouštím těchto chyb. Jo, vyprávím vám zde o tom, jak nemáte očekávat úspěch hned, ale když jsem se učila řídit, dělalo mi hrozný problém pochopit, že to prostě nejde najednou. Vše má svůj čas? Pro mne v tu chvíli toto moudro neexistovalo. Jednoduše řidičem určitě nebudu, protože na to prostě nemám. A nejistota? Ta je taky mojí nejlepší kamarádkou. Bitch!

Kdo nic nezkusí, nic nedokáže

Neříkám, že vždy vše vyjde, ale za zkoušku to snad stojí, ne? Já sama jsem žila ve stavu, kdy jsem ze strachu raději nikam nešla. Lidi jsem tak nějak odstrkovala od sebe. Nedala jsem najevo myšlenky, co se mi honily v hlavě. Pak přišel zlom. Zamyslela jsem se. Dívala jsem se na lidi kolem sebe a nikdo kolem se nezabýval tím, co si myslí ostatní. Všichni byli upřímní bez ohledu na to, co je čekalo. Proč bych nemohla já?

V tu chvíli mi hrozně pomohla pozitivní zpětná vazba od kamarádky, která mi řekla, že vůbec nemelu nesmysly. Začala jsem objevovat svou vlastní sílu ve způsobu uvažování. Postupně, čím víc jsem byla odvážnější, mi docházelo, že na to mám.

Dokud jsem nic neřekla, neměla jsem nic. Nikdy jsem se nezklamala, ale zároveň jsem nezažila ani ocenění. Byla jsem, ale jako bych ani vlastně nebyla.

Skutečně mám na to říct svůj názor a nezávazně se bavit s lidmi a nemuset přitom být ten velký outsider. A že mám v hlavě něco, co můžu sdělit světu. Už jenom tenhle článek je jeden z mých velkých kroků, kdy začínám opět s něčím novým, s něčím, o čem dlouho sním, ale vždy jsem si dostatečně nevěřila.

Když nic nezkusíte, tak nakonec nic nedokážete. Dělat chyby je mnohem lepší než jen sedět a nic nedělat. Když už se o něco pokusíte, nemusí to vyjít, ale i může. Je zde šance, že něco získáte. Když nic neděláte, nikdy nic nepokazíte, ale ani nezískáte. To jsem sama viděla.

Dokud jsem nic neřekla, neměla jsem nic. Nikdy jsem se nezklamala, ale zároveň jsem nezažila ani ocenění. Byla jsem, ale jako bych ani vlastně nebyla. Zní to složitě, ale chci tím říct, že dokud jsem nezažila první pochvalu, první zklamání, tak jsem vlastně nezažila vůbec nic.

Využívejte celý web.

Předplatné

Na tohle všechno přijdete, když začnete s něčím bojovat. Tehdy, když jste se rozhodli se svým problém bojovat. A proto nehledejme důvody, proč ne. Když něco chceme změnit, s něčím bojovat, hledejme způsoby, jak s tím bojovat. Postavme se tváří tvář strachu z neúspěchu, z toho, že si ještě přihoršíme, a pojďme do toho naplno. Protože často jsme silnější, než si sami myslíme.

Diskuse 0