S osobním rozvojem se pojí jeden velký paradox. Jeho cílem je totiž dosažení bodu, ve kterém už se nepotřebujete dále rozvíjet.

Chvíli se nad tím zamyslete:

• Cílem zvyšování produktivity je dostat se do bodu, kdy už nebudete muset přemýšlet o tom, jak být více produktivní.
  
• Smyslem hledání spokojenosti je být se vším natolik spokojený, že přestanete mít potřebu svou spokojenost dále zvyšovat.
  
• Konečnou metou většiny partnerských vztahů je dosáhnout vzájemného porozumění.
  

Seberozvoj je proto už od samého počátku odsouzen k nezdaru. Jediným způsobem, jak naplnit svůj potenciál, je přestat v určitém momentu usilovat o rozvoj sebe sama.

Na Tylerovi Durdenovi, hlavní postavě kultovního filmu Klub rváčů, se mi líbilo, že chápe, jak je touha po zlepšování své osobnosti ješitná a sebestředná.

Přesto věřím, že všechny knihy, semináře a podcasty zaměřené na osobní rozvoj, které mnozí hltají s obsedantní posedlostí, mají svůj význam. Jako vždy ovšem záleží na vaší motivaci, tedy na tom, proč se tolik zajímáte o osobní rozvoj.

Jak přistupovat k osobnímu rozvoji

Lidi zabývající se osobním rozvojem rozděluji do následujících dvou skupin:

1. Seberozvojoví závisláci

Seberozvojoví závisláci pociťují nutkavou potřebu přihlásit se na každý vzdělávací seminář, přečíst si všechny nejnovější knihy zaměřené na osobní rozvoj, poslouchat všechny kvalitní podcasty, každý den posilovat, třikrát týdně docházet za svým osobním koučem, otevřít všechny své čakry a neustále rozebírat svá dětská traumata.

Pro seberozvojového závisláka není hlavní motivací samotný seberozvoj, spíše ho motivuje strach, že by něco mohl propásnout. Závisláky ovládá sžíravý pocit, že s každým novým materiálem mohou narazit na další kouzelné formulky nebo techniky, které jim pomohou dosáhnout výrazného posunu k lepšímu.

Seberozvoj se pro ně stal hlavním koníčkem. Investují do něj většinu volných prostředků, chtějí se mu věnovat i na dovolené, poznávají přes něj nové přátelé a budují svou sociální síť. U většiny lidí na tom nemusí být nutně nic špatného – jistě existují horší věci, do kterých se dá investovat čas a peníze.

2. Seberozvojoví turisté

Druhá skupina se k sebeberozvoji uchyluje jen tehdy, když dostane od života pořádnou facku. Třeba když se s nimi rozejde žena, zemře jim blízký člověk nebo jim přijde poslední upomínka na zaplacení stotisícového dluhu.

Turisté přistupují k seberozvoji podobně, jako většina lidí přistupuje k lékařskému vyšetření. K lékaři také zpravidla chodíme jen tehdy, když nás něco bolí. Seberozvojoví turisté sáhnou po seberozvojových materiálech až ve chvíli, kdy se potýkají se závažnějšími problémem. Jakmile ho vyřeší, zase si hledí svého.

Řekl bych, že tato skupina k seberozvoji přistupuje rozumněji než seberozvojoví závisláci. Vzpomeňte si na paradox seberozvoje – vaším cílem je dostat se do bodu, kdy přestanete mít potřebu se dále rozvíjet. Ustavičné hltání výukových materiálů tak jen přiživuje pocit, že vám stále něco schází.

Spousta lidí se věnuje seberozvoji, protože si myslí, že s nimi něco není v pořádku. Problém je v tom, že jakýkoli seberozvojový materiál v sobě nese skryté poselství: v tuto chvíli je s vámi něco špatně, něco vám schází nebo přebývá.

Tito lidé se docela snadno dostanou do jakési seberozvojové spirály. Nasávají jako houba každou radu týkající se produktivity, nařizují si budík na šestou ranní, aby si stihli ještě před snídaní 30 minut zameditovat, uvařit si povzbuzující čaj a psát si do deníku své neduhy, aby vzápětí začali zvažovat, jak naplní svou životní vizi.

Jenže pak musí vzbudit děti do školy. Co když je ale vzbudili špatně? Bude proto lepší objednat si deset knížek na téma „Jak správně vychovávat své dítě“, přihlásit se na seminář o tom, jak u dětí budovat zdravou sebeúctu, a další o tom, jak jim zajistit zářnou finanční budoucnost.

Seberozvoj nikdy nekončí, pokud se sami nerozhodnete s ním skoncovat.

Nestaňte se otroky seberozvoje

Nic jako ideální život neexistuje. Jasně, některé návyky jsou prospěšnější než ostatní. Paretův princip v tomto ohledu velí celkem jasně – prostě nepodělejte to nejdůležitější.

Na seberozvoji jako takovém není nic špatného. Nesmíte však ztratit ze zřetele jeho skutečný smysl a stát se jeho otroky.

Seberozvojoví závisláci mohou opakovaně zakoušet pocit, že jako osobnosti vyrostli, porozuměli lépe svým pocitům anebo své duchovní stránce.

Jediný skutečný přínos seberozvoje ovšem spočívá v tom dospět do bodu, kdy už ho nebudete potřebovat. Seberozvoj by měl plnit stejnou roli jako sádra na zlomené ruce nebo náplast na pořezaném prstu – jakmile se uzdravíte, sundáte je a vše se vrátí do starých kolejí.

Pro Psychologii.cz přeložil Jan Chvojka