Babička je mrtvá, mně se honí hlavou stovky věcí a dělá se mi blbě. Do toho chodí divné zprávy od Tomáše – už poněkolikáté se ujišťuje, jestli se s ním chci ještě vidět, jako by na tom závisel něčí život. Nevydržela jsem v podnájmu, musela jsem chodit. Vyrazila jsem stejnou cestou, jakou jsme šli večer předtím spolu, a po cestě mě zlákaly otevřené dveře knihkupectví. Četla jsem názvy knížek na policích a hledala odpověď nebo aspoň nějakou indicii, co to všechno znamená a co mám teď dělat. A pak se to stalo.