Pamatuji si, jak jsem jako prvňák na základní škole seděla v lavici, učitelka stála za mnou a snažila se ze mě dostat odpověď na to, kolik ručička ukazuje hodin. Nebyla jsem schopná ničeho, protože mi to strach nedovolil. Strach ze selhání a důsledků, co to pro mě bude znamenat, mě naprosto paralyzoval.
Přistihla jsem se v podobné situaci, když jsem stála nad dcerou. Tekly mi nervy, protože jsem se jí už půl hodiny snažila vysvětlit, jak se píše číslo jedna, přestože jsem jí to ukázala asi desetkrát. Vždycky jsem si říkala, že nechci své děti odradit od učení tím, že samu sebe nezvládnu a budu v nich vyvolávat to, co dokázala moje paní učitelka. Asi se mnou souhlasíte, že někdy je to vnitřní souboj.