Knižní trh je plný knih o tom, jak se stát šťastným. Většina z nich se shodne na jednom: štěstí není otázkou okolností, ale našeho postoje. Podle harvardského psychologa Dana Gilberta je každý z nás továrnou na syntetické štěstí.
Představte si dvě možné varianty vaší budoucnosti. Zaprvé vyhrajete v loterii miliardu korun. Zadruhé ochrnete a budete po zbytek života na vozíku. V kterém případě budete šťastnější? Je to hodně hloupá otázka, viďte. Samozřejmě budu šťastnější jako milionář než jako paraplegik, řeknete si. Jenomže tak to není. Výzkum prokázal, že zhruba rok od ochrnutí nebo výhry jsou obě skupiny lidí šťastné zhruba stejně.
Podobný průzkum proběhl u lidí, kteří šli na vyšetření, zda mají nebo nemají virus HIV. Domnívali se, že půl roku po získání diagnózy budou velmi nešťastní, pokud budou shledáni HIV pozitivními, a naopak velmi šťastní, pokud se u nich virus neprokáže. I tito lidé přecenili dopad diagnózy na své štěstí.
Mnohdy strávíme celý život pachtěním se za svou představou. Když dojdeme do cíle, často zjistíme, že to vlastně není ono.
Lidský mozek je totiž naštěstí zkonstruován tak, abychom se s ranami osudu obvykle velmi rychle vyrovnali. Dan Gilbert, který se na Harvardu zabývá studiem lidského štěstí a je autorem knihy Stumbling on Happiness, dokonce uvádí, že velká životní traumata na naše subjektivní štěstí nemají téměř žádný vliv, pokud se staly před více než třemi měsíci. Ve výzkumech dokazuje, že lidský mozek má schopnost si štěstí vyrábět a že to dělá každý z nás, i když v různé míře. Říká tomu „syntetické štěstí“.
Úhel pohledu
Máme obvykle určitou představu o tom, co nás udělá šťastnými, a mnohdy strávíme celý život pachtěním se za touto představou. Když dojdeme do cíle, často zjistíme, že to vlastně není ono. Že jsme čekali něco mnohem lepšího. Jindy máme velké obavy, že ztratíme něco důležitého nebo že se stane něco, co pro nás bude nepřijatelné. Když se to ale skutečně stane, zpravidla nám stejně nezbude nic jiného, než se vzpamatovat a jít dál. Úzkost je proto nakonec horší než to, když se něco špatného doopravdy přihodí.
Psychologové tomu říkají „zkreslení dopadu“. Mozek nás přesvědčuje, že rozdíl mezi subjektivně vnímanou dobrou a špatnou variantou je větší než ve skutečnosti. Ovšem už buddhisté před mnoha sty lety věděli, že štěstí není otázkou vnějších okolností. Jde o stav naší mysli. O to, jaký postoj zaujmeme ke svému osudu, jak nás vede naše povaha. To znamená, že je do značné míry na nás, jestli budeme šťastní nebo nešťastní.
Tím je všechno na jednu stranu mnohem jednodušší, na druhou stranu komplikovanější. Buddhismus sice nabízí metody, jak dosáhnout stavu trvalého štěstí, potíž je v tom, že je musíte soustavně praktikovat po několik let, lépe po několik životů. Další cestou k pocitu větší spokojenosti je například psychoterapie, i ta však bývá během na delší trať. Všichni víme, že naordinovat si štěstí není tak jednoduché a že to úplně snadno nefunguje.
Dokážete si představit fungující ekonomiku, ve které by všichni věřili, že budou spokojení tak či tak, ať zvolí jedno nebo druhé? Ekonomika je postavena na víře, že náš život bude růžovější, když získáme víc peněz, majetku, informací nebo možností volby.
Zamysleme se raději nad tím, jak vzniká ono syntetické štěstí. Často se setkáváme se smířlivými výroky lidí, kteří se někdy během života ocitli v pasti, ztratili majetek nebo zdraví, prestiž nebo zaměstnání. Obvykle v takové situaci po nějaké době říkáme: „Jsem díky tomu šťastnější. Bylo to to nejlepší, co se mohlo stát.“ Můžeme mávnout rukou a říct si: „To je jen takový obranný mechanismus. Ve skutečnosti si ti lidé lžou do kapsy.“ Proč by ale syntetické štěstí nemohlo být stejně trvalé, stejně skutečné a stejně hodnotné jako štěstí, které se nám „přihodilo“ vlivem okolností? Zvláště když jsme si už ukázali, že štěstí či neštěstí přinesené „náhodou“ dlouhého trvání nemá?
Riziko volby
Je samozřejmé, že společnost ono „syntetické“ štěstí zavrhuje. Dokážete si představit fungující ekonomiku, ve které by všichni věřili, že budou spokojení tak či tak, ať už zvolí jedno nebo druhé? Ekonomika je postavena na víře, že náš život bude růžovější, když získáme víc peněz, majetku, informací nebo možností volby. Supermarket plný zenových mnichů moc peněz nevydělá, pokud zenový mnich nepotřebuje uvěřit tomu, že s elektrickým zubním kartáčkem, myčkou nádobí, potápěčem do sodovky, ručníkem ve slevě, s originální japonskou bonsají a chladičem piva na USB se stane šťastnějším člověkem.
Skutečnost je právě opačná. Možnost volby má na syntetické štěstí ničivý dopad. Všichni máme pocit, že je lepší mít si z čeho vybírat. Jenže čím více voleb musíme udělat, tím jsme nervóznější. Za dávných časů šel běžný český člověk do obchodu pro mléko a ke své plné spokojenosti koupil mléko. Dnes najdete v obchodě mléko plnotučné, nízkotučné, bio, trvanlivé, v sáčku nebo v lahvi, od Olmy, z Kunína, ze zahraničí. Copak vy víte, které je nejlepší? Moc to proto neřešíte, koupíte nějaké s rozumnou cenou a doufáte, že vám doma nevynadají.
Když možnost volby nemáme, musíme se smířit s tím, co je. A naštěstí to naše obranné mechanismy zařídí tak, abychom se stavem věcí byli nakonec spokojení. Dan Gilbert udělal následující experiment: nechal pokusné osoby seřadit sedm obrazů od Moneta podle toho, jak se jim líbily. Poté řekl, že jim náhodou nějaké výtisky plakátů zbyly, shodou okolností ty, kterým zkoumaná osoba přiřadila čísla tři a čtyři, a že si mohou jeden z nich vybrat na památku. Zkoumaná osoba si tedy vybrala číslo tři. Když po měsíci pokus opakovali se stejnými lidmi, trojka se u většiny dostala na druhé místo a čtyřka na páté. Zkoumané osoby si spokojeně vytvořily dojem, že z nabízených dvou je ten jejich obraz mnohem hezčí a že jejich volba byla správná.
Většinou si vybíráme možnost, která nás nechá nakonec spíše nespokojené a v pochybách o správnosti našeho rozhodnutí.
Jindy si studenti mohli vybrat ze dvou svých fotografií, kterou si nechají na památku. Pokud se museli rozhodnout ihned a nebyla možnost rozhodnutí později změnit, byli po čase se svým výběrem velmi spokojeni. Pokud měli čtyři dny na rozmyšlenou, ani měsíc po volbě se jim vybraná fotografie zas tak moc nelíbila a stále přemýšleli, jestli si bývali neměli vybrat raději tu druhou.
Zajímavé tedy je, že zpravidla volíme takovou variantu, kde budeme mít možnost případně změnit svou volbu. Což v důsledku znamená, že si vybíráme možnost, která nás nechá nakonec spíše nespokojené a v pochybách o správnosti našeho rozhodnutí.
Některé věci jsou lepší než jiné
A stejně tak je to v životě. Spokojenější jsou nakonec někdy ti lidé, které potkala životní rána, s tou se museli smířit a nakonec došli k závěru, že je to tak nejlepší. Osud nám dost často možnost volby nenechává, musíme ho prostě přijmout a být spokojení, i když jsme si to původně představovali jinak. Lidé, kteří se to naučili, mají ze života skutečně lepší pocit.
Využívejte celý web.
PředplatnéSamozřejmě je dobré mít v životě určité směřování, jít si za svým cílem. Zvažovat možnosti tak, abyste učinili dobrou volbu. Rozhodně se nesnažím tvrdit, že je správné, pokud dostanete vše naservírováno i proti vaší vůli a nemůžete se vzepřít a vybrat si něco jiného. Jsem vděčná za to, že jsem nezažila socialismus, a ostatně i za to, že si mohu vybrat mimo jiné z dvaceti druhů mléka, přestože jsem z toho nervózní. Jako vše, i toto má zkrátka své lepší i stinné stránky.
Můžeme se ale zamyslet nad tím, do jaké míry se necháváme strhnout přesvědčením o tom, že zdrojem špatných či dobrých emocí jsou hlavně vnější okolnosti. Pravděpodobně se vyplatí méně panikařit, že se stane něco špatného, protože většina z nás má díky evoluci schopnost se s ledasčím vypořádat.
Jak říká Dan Gilbert: „Ano, některé věci jsou lepší než jiné. Měli bychom mít preference, pokud jde o naši budoucnost. Pokud nás ale tyto preference ženou příliš tvrdě a příliš rychle díky tomu, že jsme přecenili rozdíly mezi těmito dvěma verzemi budoucnosti, riskujeme, že se budeme chovat nelidsky, bezohledně a neopatrně. Naše touhy a obavy jsou oboje do určité míry přehnané, protože my sami v sobě máme schopnost vyrobit si tu samou věc, kterou nepřetržitě pronásledujeme: štěstí.“
