Potřebujete peníze? Žádný problém. Mám známého, jemuž nedávno zemřel odporně bohatý strýček. Potřeboval by na pár dní převést velkou sumu na váš účet. Nechá vám vysokou provizi. Napřed ale bude chtít pár tisícovek…

Možná si ještě vzpomenete na případ mělnického lékaře Jiřího Pasovského. Před devíti lety, v únoru 2003, zastřelil přímo na ambasádě nigerijského konzula Michaela Lekara Waidu a postřelil recepčního Allese Salima Baba‑ ‑Bodyho. Brzo vyšlo najevo, že Jiří Pasovský zabíjel, protože se nechal nachytat autory takzvaných nigerijských dopisů. Postupně jim poslal dva milióny dolarů, což tenkrát odpovídalo zhruba šedesáti miliónům korun. Půl miliónu pocházelo z rodinných úspor, zbytek si povypůjčoval z různých zdrojů, včetně lichvářů.

Celá věc má jeden zajímavý rys. Jak mohl Pasovský podvodníkům naletět? Nigerijské dopisy byly stará vesta už před devíti lety. Ačkoliv se dnes šíří nejvíc elektronickou poštou, přicházely už dávno před jejím masovým rozšířením. V papírové podobě dorazily do našich krajů už v první polovině devadesátých let. Obsah bývá vždy zhruba stejný. Bohatý cizinec potřebuje nechat projít peníze přes váš učet, aby ušetřil na daních, nabízí vám spoluúčast na výhodném obchodu s levným zlatem, ropou nebo něčím podobným.

Klamné obchodní nabídky provází i temná historie sebevražd obětí podvodníků, nebo dokonce vražd.

Vyměníte si pár zpráv ohledně administrativní stránky budoucího pohádkového byznysu. Na závěr vás dotyčný požádá o zaslání tučné, leč ve srovnání se slibovaným ziskem přijatelné částky peněz určené k pokrytí výdajů spojených s obchodem. Jakmile peníze odešlete, přijdete o ně. Váš obchodní partner se odmlčí a přestane reagovat na jakékoliv pokusy o kontakt. Podvod je natolik známý, že pokud začnete do Googlu psát slovo „Nigérie“, nabídne vám, jestli nechcete hledat frázi „Nigerijské dopisy“. Jak může někdo naletět?

Problém falešných poplachů

Navzdory jejich téměř všeobecné známosti se stále na světě najde mnoho lidí, kteří nepoctivcům sednou na lep. Finanční ztráty se jen ve Spojených státech pořád pohybují ve stovkách miliónů dolarů ročně. Ba co hůř, klamné obchodní nabídky provází i temná historie sebevražd obětí podvodníků, nebo dokonce vražd jako v už zmíněném případě. Jak je to možné? Je‑li trik tak starý, proč nepřijdou autoři dopisů s něčím lepším? Odpověď nabízí Cormac Herley z odboru pro strojové učení výzkumné divize společnosti Microsoft.

Podle Herleyho teorie průhlednost a naivita podvodníkům naopak pomáhají. Článek, jenž visí na webu vědcova zaměstnavatele, je náročné čtení, plné matematických vzorců a složitých úvah. Základní princip se však dá pochopit i bez nich. Jeho těžiště spočívá v problému falešných poplachů.

Přesvědčit kavku, aby pustila chlup, dá práci. Nesmí si proto dopisovat s příliš mnoha lidmi, z nichž nakonec nic nekápne.

Představte si sebe samého jako konstruktéra požárního hlásiče. Jedna z obtíží, které budete muset vyřešit, je nastavení citlivosti zařízení. Nemělo by se spouštět pokaždé, když si v okruhu dvou set metrů někdo zapálí. Na druhou stranu se spustit musí, pokud dojde ke skutečnému požáru. Budete muset zvolit kompromis mezi škodou způsobenou zbytečným výjezdem hasičů a škodou způsobenou neohlášeným požárem.

Obtíže s falešnými poplachy se týkají i jiných oblastí lidské činnosti. U soudu je lepší občas propustit člověka, jenž něco provedl, než zavřít nevinného. Kožní lékař vám naopak raději vyoperuje mateřské znaménko, než aby riskoval, že se změní v nádor, i když je riziko jen minimální. S problémem se potýkají i autoři nigerijských dopisů. Přesvědčit kavku, aby pustila chlup, dá práci. Nesmí si proto dopisovat s příliš mnoha lidmi, z nichž nakonec nic nekápne. Neoslovit potenciálního kořena ale taky není dobré.

Hloupější vydělá

Herley odvodil vztah mezi podílem neúspěšných útoků a podílem těch zdárně dotažených do konce. Došel k překvapivému závěru. Největšího zisku dosáhne internetový útočník rozesílající nigerijské dopisy, jsou‑li natolik hloupé, že po prvním oslovení přijde jen mizivé procento odpovědí. Klíčová veličina jsou náklady spojené s dopisováním. Hloupá nabídka umožňuje odfiltrovat lidi schopné racionálního uvažování, kteří by po dlouhé a pracné korespondenci nakonec odmítli poslat peníze. Zůstane tvrdé jádro těch nejnaivnějších z naivních.

Nigerijské dopisy se liší od běžného spamu, jenž po úspěšném rozeslání nevyžaduje už další úsilí, aby přinesl zisk. Je‑li teorie správná, dala by se využít i k boji s útočníky. Na první e‑mail odpoví podle Herleyho jeden z deseti až sta tisíc lidí. I malé zvýšení počtu odpovědí by mohlo stačit, aby se autorům dopisů přestalo jejich řemeslo vyplácet. Psaní odpovědí by snad mohl zvládnout i speciální program.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.