Temná sestra lásky

„Může být projevem zlomeného srdce či „zlomeného pocitu vlastní dokonalosti“ i nenávist?“ ptá se čtenářka Jana.

Nenávist je polaritou lásky, která se aktivuje při emocionálně velmi zraňujícím nebo existenci ohrožujícím zážitku (například nevěra, rozchod, nezájem). Nenávist funguje jako určitá forma psychické obrany. Trpíme a naše duše se brání nepříjemným emočním prožitkům. Původní přitažlivost se přeměnila v odpor. Místo toho, aby emoční pouto k druhé osobě zmizelo, změnilo polaritu.

Přece nemůžeme milovat někoho, kdo se s námi rozešel nebo nám ublížil. A tak si stavíme obranné zdi nenávisti. Je potřeba si toho člověka zhnusit a vidět na něm jen to špatné, protože žádné dobré vlastnosti nemá! Takový blábol nám často vnucuje naše mysl. Pokud jí uvěříme, vybudujeme si pevnou zeď, která může stát dlouho, třeba i celý život. V některých vztazích se zdi boří a zase znovu staví a někde jsou postaveny v jakési průhledné formě – tito lidé milují a nenávidí zároveň.

Nepustím tě!

Carl Gustav Jung ve své knize Duše moderního člověka píše, že pokud se po lásce objeví nenávist, signalizuje to, že citová vazba přetrvává, ale na jiné, deformované úrovni. Lidé mají tendenci držet ty, kteří je opustili, aspoň jiným emočním poutem a tím bývá nenávist. Pro mnohé z nás funguje: Lepší pokřivené pouto než žádné. Je to podobné jako u dětí, které „zlobí“ – Lepší jakákoli pozornost než žádná.

Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost, napsal Julius Zeyer. Skutečným opakem lásky je právě lhostejnost – necítíte nic. Je vám jedno, co partner dělá, s kým to dělá, kde je, kdy přijde apod. Nevidíte ani to dobré, ani to špatné, co jste společně prožili.

Během života jsem došla k pěti nejčastějším důvodům, proč se láska mění v nenávist:

• Milovali jste člověka, důvěřovali jste mu, a on vás zradil, podrazil.
• Jste majitelem zatím ne příliš stabilní psychiky a často si vytváříte domněnky, které neodpovídají realitě.
• Druhého hodnotíte podle svého momentálního rozpoložení a právě nastalé situace. Nedokážete jeho chování vnímat z hlediska celku a dlouhodobého časového horizontu.
• Do vztahu jste dali „všechno“. Obětovali jste se (i když to po vás vlastně nikdo nechtěl) a nedočkali se očekávané zpětné vazby (vděku).
• Máte v sobě emoční vzorce, tajné programy: Neumím milovat. Bojím se milovat. Nezasloužím si lásku. Radši budu nenávidět a druhému ubližovat.

V každém případě nenávidět je velmi vyčerpávající. Když někoho nenávidíme, ubližujeme hlavně sami sobě. Emoce se promítají do těla. Uvědomili jste si někdy, kde to bolí, když právě zažíváte nenávist? Pokud ne, tak to zkuste.

Někdo cítí tlak na hrudi, bolí ho srdce, stáhne se mu žaludek, oslabí nohy. Jiný vnímá např. zátěž v oblasti beder a ramenou, jako by nesl něco, co nést nechce. Nenávist se často pojí se vztekem, což jí ještě dodává na síle. Lidé by se často rádi nenávisti i zbavili, ale nejde to a potom nenávidí ještě navíc sami sebe za to, že nenávidí toho druhého (protože vědí, že si touto emocí ubližují).

Pět kroků ke zpracování emocí

Je třeba odpustit. Ale jak? Na pultech knihkupectví najdete spoustu knih na téma odpuštění. V knihách se často píše, že odpouštíte kvůli vám samotným, že odpuštěním nezbavujete „pachatele“ odpovědnosti za jeho činy, ale že emočně ulehčujete sobě. To je super, ale většině lidí to funguje jen pár dní. Odpuštění je dlouhodobý proces a u hlubokých emocionálních zranění to prostě nejde jen tak, na povel.

Já mám o mnoho raději slovo „puštění“. Nemusíme nic nikomu odpouštět, ale emočně pouštět. Kousek po kousku. Je fajn, pokud si danou oblast emočně propracujeme, například s psychologem. Puštění (uzdravení, zbavení se nenávisti) chce čas a někdy mnohem víc času, než si myslíme, že by to mělo trvat.

Jak se pouští emoce, detailně popisuji ve své knize Emoce pod kontrolou. Tady to zjednodušeně shrnu. Základem pro práci s emocemi, v tomto případě s nenávistí, je koncept všímavosti.

Pokud se budeme pitvat v nenávistných myšlenkách a emocích, budeme je tím živit a je možné, že nás začnou trápit deprese a budeme si přitahovat nemoci a negativní události. A to hlavně proto, že náš celý svět budeme vnímat přes šedé nebo černé brýle. Nemá smysl řešit, jestli jsou vaše emoce oprávněné, či nikoli. Pokud chcete, klidně si řekněte, že jsou. Potom je potřeba, kdykoli se objeví emoce nenávisti a vy si jí všimnete například v tělesných pocitech (srdce, žaludek), udělat následujících pět kroků:

1. Zastavte se

Je možné, že se vám nebude chtít, že budete mít potřebu si negativní emoci užít. To se stává tehdy, pokud ji prožíváte dlouhou dobu. Mozek si prostě vytvoří „neuronovou lajnu“, kterou nechce jen tak opustit nebo smazat.

2. Uvědomte si, že vy nejste ta prožívaná emoce

Vy jste ten, kdo právě prožívá emoci, a ta emoce bude za chvíli pryč. Víte, že emoce jsou jako vlny na moři. Tímto získáte částečný odstup. Emoce nebude tak silná.

3. Potom emoci se zájmem pozorujte a nechte ji odejít

Kde se vám právě teď promítá v těle? Klidně si s ní i popovídejte: Nazdar, tak už zase? Byla jsi tu včera desetkrát a předevčírem patnáctkrát. Tak co mi dnes chceš sdělit? Jo, byl na mě hnusnej a opustil mě, ale to už jsme řešili 999krát. Neboj, zase tě probereme u psychologa. Tak, co budeme dělat teď?

4. Večer vyhodnoťte

• Jak byla emoce nenávisti dnes silná?
• Pohltila vás? Nechali jste si s ní kazit den?
• Co vám nejvíc pomáhá?

Tady prosím: buďte k sobě upřímní. Nejde o to být hned perfektní. Klidně se můžete nechat emocí občas pohltit. Sami ale uvidíte, že to bude stále méně a méně často.

5. Nezapomeňte na psychohygienu

Sem řadím hlavně jakýkoli pohyb, sport (negativní emoce se skvěle vybíjejí přes tělo), přiměřeně zdravé a kvalitní jídlo, spánek a meditaci.

A co když máte pocit, že ten druhý nenávidí vás? Je dobré si uvědomit, že vy nemáte (a ani mít nemůžete) zodpovědnost za to, jak on či ona prožívá své emoce. A pokud jste chyceni ve smyčce já nenávidím jeho, protože on nenávidí mě, jedná se většinou o zrcadlení emocí, o projekce. Zde by bylo namístě si odpovědět i na otázku: „Nenávidím sám sebe?“ I v této situaci vám mohou pomoci výše uvedené kroky.

Nezlobte se na sebe za to, že prožíváte nenávist. Vnímejte to jako přirozený obranný proces před vaší bolestí. Budete se postupně uzdravovat a pomalu se vám otevřou dveře ke svobodě a nové lásce. Ani ona nemusí trvat věčně a může se opět proměnit ve svoji temnou sestru. To je koloběh života, to jsou vlny na moři. Jedna se objeví, zaplaví vás, stáhne se zpět a zase přijde další…

Pomohl vám tento článek? Souhlasíte, že by zdravý člověk měl pečovat o duši, stejně jako pečuje o své tělo? Psychologie.cz je jedinečné místo. Je společným dílem psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře odborníků. Z vašich příspěvků platíme také veškeré náklady na provoz a rozvoj webu. Díky této dohodě můžeme psát a mluvit jen o věcech, které vám i nám dávají smysl. Nemusíme se honit za vysokou návštěvností, nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani potřeby inzerentů.

Připojte se k nám, podpořte nás. Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naší poradny a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná, doporučujeme zvolit roční nebo zvýhodněné dvouleté předplatné.