Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Teror možností?

Myslíte, že možnost rozhodnout se je vždy dobrá věc? Přemýšlejte o tom spolu se Sheenou Iyengar.

Ester Danelová

Ester Danelová

24. 9. 2010

Ne každému spadne v životě do klína otázka hodná celoživotního zkoumání. Psycholožka Sheena Iyengar ji rozpoznala.

Sheena Iyengar má doktorát ze Stanfordské Univerzity v oboru sociální psychologie a v současnosti učí na kolumbijské Business School. Letos napsala svoji první knihu – Umění volby (The Art of Choosing). Na začátku sledování jejího videa na TED.com jsem jen nevěřícně kroutila hlavou: Není ta žena náhodou nevidomá? Jak se jí povedlo dotáhnout to tak daleko?

Na konci videa mě ale napadla zvláštní myšlenka: člověk bez jejího postižení by na to možná nepřišel. Právě omezení, které má, zřejmě Sheeně Iyengar umožňuje přemýšlet o svobodě do takové hloubky.

Džem

Světovou popularitu Iyengar odstartoval trochu banální experiment s džemem v místním hypermarketu. Pyšnil se nejširším výběrem v okolí. Sheena zákazníkům u dveří nabídla ochutnávku čtyřiadvaceti druhů příchutí marmelády. A výsledek? Marmeládu si nakonec koupila jen tři procenta ochutnávajících, byť je stánek lákal: zastavilo se u něj šedesát procent zákazníků.

Když nabídka obsahovala příchutí jen šest, zastavilo se u stolku „jen“ čtyřicet procent kupujících. Koupili však více marmelád: přesně třetina. Spočtěme si to: zúžení výběru šestkrát zvýšilo pravděpodobnost, že si zákazník nakonec bude schopen vybrat.

„Více je méně,“ shrnuje Iyengar zprávu, kterou její studie do světa vykřičela. „Větší výběr vede ve skutečnosti k menšímu uspokojení.“

Náboženství

Americká profesorka indického původu se však nezabývá jen „banalitami“ jako jsou džemy, laky na nehty a druhy hořčice. Její první velký školní projekt se zaměřoval na možnost volby u ortodoxních věřících.

Předpokládala totiž, že lidé dodržující velké množství pravidel a přikázaní nezažívají pocit kontroly nad vlastním životem a budou proto pesimističtější a méně šťastní než svobodomyslní nevěřící.

Výsledek, který tehdejší studentka ověřila na vzorku 600 respondentů, překvapil zřejmě nejen ji. „Fundamentalisté“ byli totiž narozdíl od „liberálů“ méně depresivní, byli optimističtější a plní naděje. Pravidla jako by je spíš posilovala než omezovala: jasně ohraničila prostor, v němž chtějí žít.  
Iyengar dodává, že svoboda volby je důležitá. Ale stejně důležité je i vědomí smyslu. A navíc – i náboženství je dnes věcí volby. Vybereme si svůj velký životní balíček (náboženství, životní styl) a frustrující drobné volby budou rozhodnuty za nás.

Cesta kolem světa

Potud by to byla hezká vědecká zjištění: trochu zajímavá a trochu i suchá. Při výpovědi Iyengar o jejím dětství však nabývá téma těchto výzkumů nové rozměry.

Sheena vyrůstala v Kanadě v rodině dvou přistěhovalců z Indie, kteří se rozhodli žít i v severní Americe tradičním způsobem života. Manželství uzavřeli na základě dohody svých rodičů a svoji dceru učili zejména poslušnosti a úctě k tradicím. Škola jako by představovala jiný vesmír: Iyengar zde slýchala o „věrnosti sám sobě“, o svobodě a volbě.

Dá se však říct, že jsou Indové méně šťastni než Američané, navzdory rozdílu mezi jejich kulturami? Ne každému spadne v životě do klína otázka hodná celoživotního zkoumání. Iyengar ji rozpoznala.

Mezi kulturami

Jak je to tedy s kulturami rozhodování v nás? Začněme dětmi. Iyengar rozdělila skupinku dětí Američanů a dětí první generace přistěhovalců z Asie do třech skupin.

  • Jedna z nich si mohla svobodně vybrat, ze které hromádky si vezme omalovánky i to, jakou tužkou bude malovat.
  • Druhé skupině přidělila úkol dětem paní „učitelka“, která na průběh experimentu dohlížela
  • Třetí skupině dětí bylo řečeno, že za ně barvu tužky i hromádku s obrázky vybrala jejich maminka.

Zatímco volba obrázku u dětí, které si mohly vybrat, byla naprosto shodná s tou, kterou za jiné skupiny učinili dospělí, výkon dětí při kreslení se jednoznačně lišil.

Americké děti byly nejaktivnější, když si mohly samy vybrat, co se bude dít. Zásah mámy do procesu rozhodování byl pro ně naopak téměř ponižující, dávaly najevo nevoli. A Asijské děti? Největší hodnotou pro ně bylo zavděčit se mámě. 

Když se o něco podobného pokusila s vysokoškoláky, požádala Iyengar japonské a americké studenty v Kyotu, aby si zapsali všechny volby, které v průběhu dne učinili. Zatímco v zápiscích Američanů figurovaly i zářezy jako čištění zubů a zaklapnutí budíku, Japonci takové činnosti nepokládali za předmět rozhodování. Životy jedněch a druhých jsou si podobné v každém ohledu. Definují je však velmi rozdílně. 

Odkaz

Iyengar studuje, jak si ženy vybírají barvu laku na nehty, ale i to, proč Američané na rozdíl od Francouzů nenechají o smrti svého dítěte, které je na přístrojích, rozhodnout lékaře.

Využívejte celý web.

Předplatné

Zatímco Francouzi vykazují po čase mnohem menší míru negativních prožitků spojených s hrůzným zážitkem, Američané jsou i po letech plni výčitek, otázek a stresu. Ale svou možnost rozhodnout se by si vzít nenechali.

Moci si vybrat nám obvykle dělá dobře, ačkoli jsme ve finále z přemíry možností frustrovaní a nejednou ani nejsme schopni vidět mezi možnostmi rozdíl. Dává to vůbec smysl?

Do očí bijící kontrast, který vidí jen slepý.

Diskuse 0