Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Tři roky prázdnin

Vaše rituály a zájmy se na mateřské na chvíli vytratí, stále jste to ale vy.

Lenka Šimková

Lenka Šimková

25. 7. 2018

„Mateřství mě naplňuje. Na sto procent. Možná na tisíc. O mateřské dovolené se to zrovna říct nedá,“ shrnula jsem před nějakým časem svoje pocity dlouholeté kamarádce na otázku, jak se mám. Dnes už to ale vidím jinak.

O tom, jak „přežít“ mateřskou, se napsalo už hodně. Věřím, že takzvaná depka na mateřské nepatří jen na stránky ženských časopisů nebo na maminkovské weby. Mně osobně bylo z pročítání příspěvků na takových stránkách smutno.

Některé z pocitů jsem sama zažila, jiné mě minuly, ale především mi utkvěly v paměti různé rady, které mi byly – slušně řečeno – na nic. A tak jsem se rozhodla, že sepíšu vlastní manuál.

Rady nad zlato

Moje rodičovská dovolená se láme – rok a půl za sebou, rok a půl před sebou. Užívám si ji plnými doušky a přemýšlím, co bych třeba na začátku udělala jinak. Tak zaprvé bych nedala na osvědčené rady a nesnažila se je ani částečně aplikovat. Tady jsou tři nejběžnější:

„Když spí dítě, spí i máma“

Tahle poučka mě doslova přiváděla k šílenství. Nedostatek spánku je tím, čím si projde asi každá máma. Všude jsem četla: „Jakmile vaše miminko usne, spěte také…“ Naše dcera spala až donedávna jen v kočárku. Spát za chůze fakt neumím. Když se naučila spát po obědě i doma, zjistila jsem, že „na povel“ také spát neumím. Takže jsem jednoduše často nevyspalá a tím to hasne. Moc to neřeším a věřím, že bude líp.

Co z toho vyplývá? Přišla jsem bohužel poměrně pozdě na to, že některé věci spojené s mateřstvím nejde vyřešit a už vůbec ne na počkání, jak jsem byla dříve u různých problémů zvyklá. Že je potřeba je „přežít“. Jsou to ty, které časem odezní. Místo nich přijdou jiné. Je to přirozené. Když jste ale v prvních týdnech zavřená s brečícím miminkem doma, je dobré mít někoho, kdo vám to připomene – že je to jen dočasné, že to přejde a že to zvládnete.

„Najděte si mezi maminkami nové kamarádky“

Brrrrr… Pro introverta rada jak vyšitá. Když si představím, že bych se měla s někým začít kamarádit jen proto, že máme obě zrovna malé děti, tak mě to děsí. Ještě víc mě děsí hovory na hřištích, v ordinaci dětského lékaře nebo small talk ve výtahu s cizí maminkou. Netrpím sociální fobií, ale navazování nových kontaktů jen z tohoto důvodu mi vždy přišlo uhozené. I jako bezdětné. Pokud jste na tom stejně, nenuťte se do ničeho.

Stejně tak nemusíte chodit do mateřských center, na plavání od šesti měsíců, na cvičení a tvoření od dvou let a nejlíp už i na angličtinu. Můžete, ale nemusíte. Akční maminky to jistě uvítají. Vy ale nemusíte být akční maminka. Je to úlevné.

„Hračky nejsou bordel“

Počkej za půl roku, to už ze svých požadavků na úklid slevíš, slyšela jsem z více stran, když dcera začala kramařit s hračkami a patlat jídlo všude kolem sebe. No, neslevila jsem. V nepořádku se prostě necítím dobře a necítit se dobře celkem tři roky, z nichž většinu času přece jen strávím doma, se mi nechce. A tak uklízím – a nestěžuji si.

Máme pračky, myčky, sušičky, jednorázové pleny, vlhčené ubrousky. I když z vyjmenovaného zdaleka vše nepoužívám, myslím si, že to máme proti našim maminkám a babičkám sakra jednoduché. Nezlobím se, že se tomuto období říká „dovolená“. Pro mě to dovolená je. S jedním dítětem ano – vím, že s dvěma je to zase úplně jinak.

Našlo by se toho asi více, ale zkusím to teď raději obráceně. Co se mi osvědčilo?

Běžte ven

I když jsem se kolikrát ploužila únavou a dvouhodinová procházka byla tím posledním, po čem jsem toužila, tak jsem po návratu z venku nikdy nelitovala. Příroda vždy udělala své a já bych každé mamince přála, aby ji měla na dosah.

Jestli na mě něco v případě splínu zabralo, tak les, křupání sněhu pod nohama a čerstvý vzduch. Tahle rada je nad zlato – míněno zcela vážně. Dávám ji každému na potkání, i nevyžádaně. Předem se u toho omlouvám.

Dbejte o sebe

Doporučení jak vystřižené ze zmíněného ženského časopisu, co říkáte? Jenže podle mě není vůbec tak povrchní. Těhotenství, porod, kojení a celkově mateřství s sebou přináší různé změny, a i když to mnohým maminkám sluší (některým ženám i víc než dříve), nemusí to být samozřejmost.

Když si vzpomenu, jak jsem si po pěti měsících kojení vyčesávala z hlavy chomáče vlasů, není mi z toho ještě dnes dobře. Sebevědomí šlo do háje. A co si budeme povídat, se sebevědomím souvisí spousta věcí (nejen na mateřské). Takže rady typu „nechoďte doma v teplákách“ nebo „zajděte si ke kadeřníkovi“ vůbec nezatracuju.

Režim je král

Stereotyp je prý to nejhorší, co nás může doma s dítětem potkat. Opravdu? Zkuste z něj udělat přednost. Já vím, jde to těžko. Obzvláště pokud jste předtím žila ze dne na den, měnila jste často plány a tak nějak jste vůbec nevěděla, kam vás vítr v příštích měsících zavane.

Pravda, v podobném stylu můžete pokračovat i po narození dítěte a mnoho maminek to tak má. Jedna moje kamarádka ještě nevyndala dítě ze šátku a absolvuje s ním naprosto všechno: od přednášek na vysoké škole po letní kino do půlnoci. Co z toho má dítě, ale netuším.

Přiznám se, že já jsem musela (a nakonec chtěla) hodně zpomalit, zvyknout si na tohle zvláštní bezčasí několika let, které má zároveň pevně stanovený režim. Jídlo, spaní, hraní, koupání, jídlo, spaní… Paradox je, že když se harmonogram zaběhne, tak se stejně za chvíli změní.

Stereotyp to přesto je, říkám si však, že až se vrátím do práce, přibyde školka, škola a kroužky, tak na něj ještě ráda budu vzpomínat. Proto se z opakovaných činností moc nehroutím. Užívám si fakt, že zítra to bude podobné jako dnes a že dcera je díky pravidelnému režimu tak nějak v pohodě.

Stále jste to vy

Na závěr jsem si nechala jeden pro mě asi nejdůležitější postřeh. Naši osobnost utváří mimo jiné naše rituály, zájmy nebo zvyky. O některé z nich na čas možná přijdete. Když srovnám svůj den před mateřskou dovolenou a nyní, jsou to nebe a dudy.

Drobné rituály, jako je dlouhá snídaně, večer u vína, ale i oblíbené kulturní akce a další zážitky, se zkrátka na chvíli mohou z vašeho života vytratit. Stejně tak jako pracovní návyky nebo některé sociální vazby. I když na rodičovské dovolené pracuju, je to home office jak vyšitý – se všemi klady i zápory. Někomu mohou chybět úplně jiné věci. Vracet se budou postupně nebo možná v jiné formě. Dlouhé snídaně se budou odehrávat třeba v neděli a ve třech.

Je dobré nezapomenout na tři roky, kým jste (když nejste zrovna máma na plný úvazek), a zároveň se těšit z toho, co je teď. To je můj návod, jak si tuhle „dovolenou“ užít.

Posun se nekoná

A jestli mě mateřství jako takové nějak změnilo? Jako bezdětná jsem často slýchala věty typu:

  • No jo, počkej, až budeš mít děti.
  • Jo, ty ještě nemáš děti? Tak to vidíš jinak.
  • Až budeš máma, tak to pochopíš.

Myslím si, že to není tak úplně pravda a že mateřství jen prohlubuje vlastnosti, které v sobě už máme. Já jsem například byla vždy spíš zodpovědná než lehkovážná. Spíše racionálně než duchovně zaměřená. Spíše starostlivější než úplná pohodářka, v práci detailistka a v osobním životě poměrně těžký introvert.

Pravda ovšem je, že prvotní mateřské hormony vás mohou rozbouřit tak, že se ocitnete na úplně druhé straně spektra. Po ustálení jejich hladiny a s tím, jak dítě roste, bych ale řekla, že se vše vrací k normálu. Přibylo určitě nekonečné moře lásky a něhy, nové radosti, strachy a starosti. Přerod v jinou bytost, vševědoucí matku, se ale nekoná. Bohužel. Bohudík?

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář: