Život s ADHD

Dítě s ADHD schválně nezlobí ani nevyrušuje. Schválně nezapomíná úkoly. Schválně se nevzteká. Schválně neskáče druhým do řeči. Dospělý s ADHD se třeba naučí některé věci lépe zvládat, ale stejně je pravděpodobné, že bude chodit pozdě, zapomínat na schůzky, dá mu práci dokončit složitější úkol, bude mít problémy se zpracováním emocí, se spánkem a podobně. Také je možné, že bude mít nízké sebevědomí kvůli častému pocitu selhání a nenaplnění vlastního potenciálu, úzkosti a deprese jako důsledek chronického stresu a neúspěchů nebo problémy s nadužíváním návykových látek kvůli vyrovnání hladiny dopaminu či k utlumení úzkosti.

ADHD mozek funguje trochu jinak než běžný (neurotypický) mozek. Svým způsobem je pořád ve střehu, pořád připravený reagovat, a tím pádem pořád přetížený. Jinak funguje prefrontální kortex, který ovládá exekutivní funkce, jinak systém odměn kvůli nedostatku dopaminu, jiné je vnímání času a také síto, které filtruje podněty zvenku – je mnohem řidší, což znamená, že se do mozku dostává neustále zahlcující množství podnětů. Jak to vypadá v běžném životě?

Typický den s ADHD

Nemůžete vstát, posouváte budík několikrát o pět minut a pak si ještě zdřímnete. Nakonec zjistíte, že uběhlo 40 minut, jste v průšvihu a nestíháte. Skáčete z postele a běháte jako fretka, abyste se nějak rozumně vypravili do práce. Nechce se vám vyčistit si zuby, protože je to nudná činnost. Několikrát odběhnete od snídaně, abyste si pustili rádio, nakrmili kočku nebo se podívali, jaké bude dnes počasí. Pak se na deset minut zasníte a sledujete sýkorku, která přilétla ke krmítku na zahradě.

Nemůžete najít oblečení, které jste si chtěli vzít na sebe, a pak ho objevíte v koši na špinavé prádlo. Při odchodu zjistíte, že se někam nepochopitelně ztratily klíče – najdete je po deseti minutách usilovného hledání u kočky v pelíšku.

Jste ve stresu, jedete zbytečně rychle a nepozorně, navíc vás rozčilují ostatní řidiči. Několikrát málem dostanete ze vzteku infarkt a nakonec uděláte přestupek, když poté, co jste čekali v nekonečné koloně, předjedete autobus, který zrovna stojí v zastávce (později vám přijde pěkně tučná pokuta, což je problém, protože věčně zápasíte s nedostatkem peněz).

Přijedete pozdě do práce, omlouváte se šéfovi i kolegům a máte výčitky, jako kdybyste sousedovi omylem přejeli kočku. Prokrastinujete, nedokážete se soustředit na složitější úkoly, po dvou hodinách brouzdání po netu se přinutíte alespoň probrat e‑maily a zjistit, co byste měli udělat. Taky zalijete kytky. Máte výčitky, že se nedokážete přimět dělat věci, které jdou druhým snadno.

Na druhou stranu si dokážete během přestávky na kafe přečíst všechny relevantní novinky dne, vybrat a koupit dovolenou nebo udělat průzkum realitního trhu, protože byste si rádi pořídili chatu někde u Berounky. Na oběd jdete sami, i když byste šli raději s kolegy, protože si myslíte, že vás vlastně nemají moc rádi (od dětství jste přesvědčeni, že jste divní, a taky jste vždycky měli málo kamarádů). Navíc nesnášíte small talk, nejvíc si rozumíte sami se sebou.

Jdete na poradu, kterou se šíleně pronudíte, protože kolegové řeší jednoduché otázky zbytečně dlouho a nekonstruktivně, ke konci už se vůbec nedokážete soustředit a usínáte. Jediné, čím přispějete, je několik nevhodných poznámek, o kterých si myslíte, že jsou výstižné a vtipné, ale ostatní je vnímají jako urážlivé. Pohádáte se s kolegou kvůli nedorozumění, které si špatně vyložíte, a zbytek dne (týdne, příštích několik měsíců) strávíte úvahami, proč vás kolega nemá rád a proč si na vás zasedl.

Jedete domů, cestou zapomenete vyzvednout dítě ze školy, protože si myslíte, že je jiný den a dítě šlo na kroužek. Doma zjistíte podle plánovače, co máte na lednici, že jste měli vyzvednout dítě, a vracíte se pro ně do školy. Je vám líto, že muselo čekat, jste ve stresu a máte výčitky, že jste zapomněli. Je to jasné. Jste prostě nemožní. Tohle by se nikomu jinému nestalo.

Když znovu přijedete domů, podíváte se do lednice a uvědomíte si, že nemáte z čeho uvařit večeři, protože jste si nevzpomněli, že musíte udělat nákup. Máte výčitky, že nezvládáte myslet na běžné provozní věci. Dáte rodině k večeři chleba s máslem, omlouváte se a cítíte se jako příšerný rodič, partner i člověk.

Pohádáte se s partnerem, který nechápe, jak je možné, že jste zapomněli vyzvednout dítě a taky nakoupit. Nejste k ničemu a nejspíš to děláte schválně. Je vám to líto, popláčete si v koupelně. Potřebujete si nutně odpočinout a na chvíli vypnout. Chcete si číst knihu, ale místo toho usednete k seriálu, a i když jste unavení a potřebujete jít spát, zkouknete deset dílů v kuse.

Mohlo by vás zajímat

Návyky zdravé mysli

Cokoli praktikujeme, to posilujeme. Co to znamená právě pro vás?

Přečíst článek

Alternativně se na netu začtete do něčeho zajímavého a nevšimnete si, že uběhly čtyři hodiny, během kterých jste nešli ani na záchod. Jsou tři ráno, ležíte v posteli, jste vyčerpaní a nemůžete zabrat… Ráno nemůžete vstát, posouváte budík. A tak pořád dokola.

Jak k člověku s ADHD přistupovat

Důležitá je empatie. Poslouchejte, co vám chce váš partner nebo dítě říct, a nesuďte příliš rychle a příkře. Nedělejte ukvapené závěry. Člověk s ADHD se často celý život cítí jako někdo porouchaný, kdo potřebuje opravit, protože takovou zpětnou vazbu dostává od dětství.

Rozhodně nepomůže kritika a výčitky, v takové situaci člověk cítí spíše ohrožení a má potřebu se bránit. To je pak obtížné změnit chování konstruktivním a pozitivním směrem, navíc když často citlivě vnímá kritiku. Důležitá je také komunikace. Pochopit, proč člověk reaguje určitým způsobem:

• Nezapomíná proto, že mu na věcech nebo lidech nezáleží, ale jeho mozek funguje jinak. Je pro něj těžké se soustředit a v pravou chvíli si vzpomenout.
• Nereaguje přehnaně a nerozčiluje se, protože má špatný charakter. Jen v tu chvíli nedokáže korigovat své emoce. Cítí přetížení a nedokáže se s ním rychle vyrovnat.
• Snaží se nějakou situaci zvládnout, ale nejde mu to. Zvenku to přitom není vidět, což je pro něj frustrující.
• V takových situacích se může cítit neschopný a méněcenný. Tyto pocity mohou časem, když se zážitky opakují, získávat na intenzitě.

Pokud máte dítě nebo partnera s ADHD, buďte k sobě i k nim laskaví. Rodina by měla fungovat jako živý organismus, kde všichni navzájem spolupracují. Vaše dítě nebo partner má možná nějaká omezení, ale má také spoustu skvělých vlastností, jako třeba kreativitu, inovativní myšlení, hyperfokus, otevřenost, bezprostřednost, empatii, řečnické schopnosti…

Na druhou stranu ADHD není univerzální výmluva. Každý bychom se měli snažit zvládat svůj život co nejlépe, bez ohledu na omezení. Neměli bychom si říkat teď mám tuhle diagnózu a nedá se s tím nic dělat, nemá cenu se ani snažit a vyžadovat od ostatních, aby nás bezpodmínečně chápali a přijímali. Laskavý přístup je důležitý, ale snažit se vždycky musí obě strany.

Neuděláte chybu, když se budete svých dětí, přátel nebo partnerů ptát, co by jim nejvíc pomohlo a jaký přístup konkrétně potřebují. Děti vám to možná nebudou schopny říct, ale může pomoci, když budete pozorovat, co je rozrušuje, na co reagují nepřiměřeně a co jim naopak pomáhá cítit se klidnější, líp se soustředit, neprojevovat se tak impulzivně.

Zajímejte se, jestli vaše děti mají přátele a jestli třeba nejsou obětí šikany. Pomozte jim, aby lépe zvládaly emoce a sociální situace. Nekritizujte, neobviňujte, nehodnoťte. Ptejte se dětí, jak se cítí. Můžete pojmenovat jejich pocity, například vidím, že jsi zmatený, naštvaný, a nabídnout několik možných řešení: Potřebuješ být chvíli sám? Chceš obejmout? V přístupu k dětem (ale i k dospělým) s ADHD je důležitá láska, pochopení, jasná pravidla, předvídatelnost, konzistentnost a důslednost.

Tipy, jak ADHD zvládat

• Pomůže úprava prostředí a nastavení určité rutiny. Položte si budík dál od postele, abyste museli fyzicky vstát, když ho chcete zamáčknout.
• Dávejte si věci doma i v práci na stejná místa a vytvořte si systém, abyste je nemuseli hledat.
• Když se potřebujete delší dobu soustředit, používejte třeba techniku Pomodoro – pracujte nebo se učte 25 minut a pak si dejte 5 minut pauzu.
• Nastavte si různá upozornění, abyste nezapomínali, co máte udělat (nakoupit, vyzvednout dítě ze školy, sejít se s kamarádkou).
• Můžete si psát seznamy: co máte koupit, co potřebujete stihnout tento týden, co si vzít s sebou na dovolenou…
• V komunikaci je možné používat pravidlo 5 vteřin. Než něco řeknete, udělejte pětivteřinovou pauzu, během které si rozmyslete, jestli je to vhodné a jestli to zlepší situaci. Tím zpomalíte impulzivní reakci mozku.

A hlavně, vytvořte si prostředí, které vám bude vyhovovat. Obklopte se laskavými a chápavými lidmi, najděte si práci, která vás bude bavit a kde se budete cítit kompetentní. Buďte laskaví sami k sobě a trpěliví, když vám něco hned nepůjde. Není to konec světa. Zkusíte to příště znovu a časem to půjde lépe. Anebo zjistíte, že tohle není vaše silná stránka a máte se zaměřit jinam.

Markéta Janíková, čtenářka Psychologie.cz

Autorka se podílí na projektu ADHD strategie, který má i svou FB stránku.

Chcete se i vy podělit o svoje myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.