Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Umění kritizovat

Kritizujeme většinou tehdy, když cítíme z partnera nejistotu, nebo naopak vnímáme nějakou hrozbu.

Radka Gottwaldová

Radka Gottwaldová

11. 6. 2013

Znám jednoho člověka, který nikdy nekritizuje. Má mnoho přátel a je bezproblémové s ním vyjít, žije život bez závazků, partnerské vztahy neřeší, přechází z jednoho vztahu do druhého a nenechá se nikým omezovat. Sice nikomu nic nezakazuje, ale často ani nejde poznat, s kým zrovna žije.

Určitá míra kritiky k životu patří, je známkou toho, že nám druhý není lhostejný, že si ho všímáme, i když ne zrovna příjemným způsobem. Začala jsem sice psát tento článek se snahou ukázat, že kritizovat není potřeba, během psaní mi ale došlo, že se tady najde každý: můj partner, moje matka, mí přátelé… a samozřejmě taky já.

Kritika sama o sobě smrdí. Děti kritiku nesnášejí, stejně jako váš partner, manžel, kolega, prostě kdokoli. I váš pes, když z tónu hlasu pozná, že ho kritizujete, si jde uraženě lehnout do kouta. Chcete namítnout, že jen říkáte, co si myslíte? Je tedy kritika to samé co upřímnost?

Toxická přísada blízkých vztahů

Kritika často souvisí se snahou druhého kontrolovat. Tato kombinace je obzvlášť nebezpečná pro blízké vztahy a rodinu. Obvykle se za ní skrývají sklony k perfekcionismu či vlastní strach, že náš partner je lepší než my sami. Skrytá zpráva kritika je: Nejsi (pro mě) dost dobrý.

Lidé, kteří jsou velmi kritičtí a potřebují ostatní kontrolovat, často mají problémy se svým sebevědomím.

Rodiče často podkopávají sebevědomí dítěte, aniž by si to uvědomovali. Používají věty jako:

  • Proč jsi vymalovala holčičce vlasy na růžovo? Holčičky přece nemají růžové vlasy.
  • Měla by sis přezout boty, neladí ti k oblečení.
  • Je to hezký příběh, co jsi napsal, ale nepoužil jsi dost přídavných jmen.
  • Ty kalhoty ti nesedí. Nevypadáš v nich dobře.

Tato každodenní upozornění začnou být pro dítě příliš. Neustále mu připomínají, jak je nešikovné. Po takovém dětství se z dítěte stane nejistý člověk s nízkým sebevědomím. Nebude nikdy zcela spokojené a nejspíše se naučí kritizovat ostatní.

V romantickém vztahu je to velmi podobné. Je vám některá z těchto vět povědomá?

  • Ti tvoji kamarádi jsou nějací divní, nevím, proč se s nimi bavíš.
  • To nemůžeš nikdy uklidit pořádně?
  • Stejně jsi mě obejmul jenom proto, že jsme se pohádali.
  • Ty hudbě nerozumíš. Raději něco vyberu sám.

Příkladů zná každý ze svého života hodně. Co je důležité vědět? Že kritika a kontrola jsou pro vztahy toxické. Lidé, kteří jsou velmi kritičtí a potřebují ostatní kontrolovat, často mají problémy se svým sebevědomím. Protože nemohou kontrolovat sebe, snaží se o to u druhých.

Pokud sami cítíte potřebu se takto chovat, vyhledejte pomoc. Nikdo nemá rád, když je kontrolován nebo kritizován. Místo nedostatků a chyb ostatních si zkuste všímat, co dělají dobře. Snaha, aby lidé kolem vás byli perfektní je mission impossible. Je vaší nedokonalostí, ne jejich.

Říkat pravdu neznamená zraňovat

Ve vztahu je upřímnost a otevřenost velmi důležitá. Je potřeba své problémy a pocity s partnerem sdílet, aby se v nás nehromadily. Jak ale najít rovnováhu mezi řešení problémů a stěžováním si?

Je potřeba své problémy a pocity s partnerem sdílet, aby se v nás nehromadily.

Neustálé negativní komentáře dávají druhému zprávu: Já jsem OK, ty ne! To je příčina, proč je tak těžké kritiku přijímat. Poslouchat kritiku je asi stejně příjemné jako návštěva zubaře. Pokud musíme, přežijeme to – ale doopravdy se nám uleví, až když je po všem.

Jak tedy změnit kritiku a stížnosti na řešení problémů?

  • Zaměřte se na to, co změnit, místo omílání toho, co vám vadí.
  • Řekněte, jak se cítíte – nenařizujte druhému, co má dělat.
  • Mluvte o problému, ne o osobě jako celku.
  • Nahraďte „kvůli tobě se cítím“ za „cítím se“.
  • Nezobecňujte.
  • Mluvte o sobě, ne o druhém.
  • Nevytahujte problémy z minulosti (tato rada platí speciálně pro nás ženy).

Také se dá kritika vynechat úplně a zaměnit raději za otázky. Nepoužívejte však otázky začínající kdy, kde a proč. Mohli byste znít jako partnerova matka nebo policista při výslechu. Zkuste otázky typu:

  • „Strašně rád bych ti pomohl. Je něco, co pro tebe můžu ohledně hledání nové práce udělat?“
  • „Vím, že se ti líbí jiná hudba než mně. Mohl bych ti pustit něco z mého výběru?“
  • „Cítím, že mě máš rád, když mě obejmeš. Je ti náš kontakt stejně příjemný?“

Pokud vás někdo zkritizuje a vy začínáte cítit, že ztrácíte kontrolu, zamyslete se, zda jste předtím neudělali něco, co kritiku spustilo. Tendenci začít kritizovat mají často lidé, kteří cítí z vaší strany nejistotu, nebo vás naopak vnímají jako hrozbu. Jak tedy konkrétně reagovat v takového situaci? Zastavte se a zamyslete, kde se reakce vašeho protějšku bere.

Můžete detekovat situace, které jsou pro vašeho partnera ohrožující, a snažit se je minimalizovat.

Odstupem si zachováte chladnou hlavu a nebudete si brát kritiku osobně. Navíc můžete detekovat situace, které jsou pro vašeho partnera ohrožující, a snažit se je minimalizovat. Stačí také uznat, že chápete, že to s vámi myslí dobře a že je třeba se zlepšit. Většinou to vezme vítr z plachet kritikovi, který doufal ve vyvolání obranné reakce či hádky.

Možností je spousta, máte vy nějakou zaručenou radu, jak se vyrovnat s kritikou?

Diskuse 0