Tři muži se ocitli před komisí složenou ze soudců, zástupců policejního sboru a sociálního pracovníka se žádostí o podmíněné propuštění. Komise však mohla propustit pouze jednoho z nich.

Takové situace zkoumali ve svém experimentu psychologové Danzigera a Shai. Zkuste si tipnout, kdo by byl tím šťastným:

1. Izraelec arabského původu, 30měsíční trest za podvod (předstoupil v 8:50)
2. Izraelec židovského původu, 16měsíční trest za napadení (čas 15:10)
3. Izraelec křesťanského původu, 35měsíční trest za podvod (čas 16:25)

Hotovo? Máte pravdu. Nebyl to etnický původ, ani druh zločinu, ani délka rozsudku, co rozhodlo. Hlavním kritériem pro schválení propuštění byl podle statistické analýzy více než 1 100 případů čas, ve kterém odsouzený předstoupil.

Vězni, kteří byli předvoláni před komisi časněji ráno, měli téměř 70procentní šanci, že dostanou podmíněné propuštění. Šance těch, kdo se dostali před komisi později, klesala s narůstajícím časem až k pouhým 10 procentům. Měli smůlu. Žádali ve špatný čas.

Pravděpodobnost propuštění vězňů se zvýšila z 20 procent až na 65, pokud se komise během desetiminutové přestávky najedla. Až teď mi dochází, v čem byl skutečný smysl chlebíčků, které spolužačky nosily profesorům ke státnicím!

Propuštení z věznice, řeknete si, to se mě naštestí netýká! Ale co když se stejný princip uplatňuje při pracovních pohovorech, zkouškách na vysoké škole nebo při důležitých obchodních jednáních? Pak možná stojí za úvahu, na jakou hodinu si podobnou schůzku naplánovat, máme‑li na výběr.

Únava z rozhodování

A proč by měl vlastně počet propuštění s časem klesat? Vysvětlení je, zdá se, jednoduché: Každé rozhodnutí si vyžaduje určitý výdej energie a soudci byli časem stále unavenější, náchylnější si rozhodnutí usnadnit. Zamítnuto!

Efekt dostal název decision fatigue, což můžeme volně přeložit jako rozhodovací únava. Tento přístup totiž zdůrazňuje, že naše vůle je vyčerpatelným zdrojem a při velkém vypětí se unaví podobně jako sval, který pro další regeneraci potřebuje oddech.

Náš energetický zdroj je pro všechny oblasti pouze jeden. To znamená, že například naši pozornost při koupi auta nemusí oslabit jen předcházející otázky šikovného prodejce, ale i řešení náročných problémů v práci.

Jdete si koupit auto a obchodník vás zahltí dotazy na jeho vybavení – musíte si zvolit přesné odstíny šedé, vybrat si ze 14 druhů poklic na kola, z 56 barev interiéru a tak dále, až dokud nevíte, kde vám hlava stojí. Zatímco ze začátku se budete soustředit a budete pečlivě zvažovat každé své rozhodnutí, časem, když se vaše energie vyčerpá, budete náchylní přijmout prakticky jakýkoli návrh.

Autoři podobného výzkumu (Levav, Heitmann, Herrmann, Iyeangar, 2010) ukázali, že manipulací pořadí návrhů mohli obchodníci dosáhnout až o 2000 eur vyššího výdělku.

Vyčerpání ega

Skupina výzkumníku kolem psychologa Lea Baumeistera pak dále prohloubila a experimentálně potvrdila tenhle přístup (už pod pojmem ego depletion nebo vyčerpání ega) nejen na oblast rozhodování, ale v podstatě na jakoukoli činnost, ve které využíváme vůle pro kontrolu vlastního chování.

Jinak řečeno ve svých výzkumech ukázali, že tento energetický zdroj je pro všechny oblasti pouze jeden, je univerzální. To znamená, že například naši pozornost při koupi auta nemusí oslabit jen předcházející otázky šikovného prodejce, ale i řešení náročných problémů v práci, konflikt s partnerkou nebo například taková dieta, která nás nutí k velkému sebezapření.

Po náročném rozhodování jsme připraveni udělat nějakou zbrklost při řízení, nebo si například nevýhodně koupit telefon od pouličního prodavače.

Jak se ubránit

Jak se ale ubránit takové vyčerpanosti a jejím důsledkům? V průběhu let se během experimentů vyskytlo hned několik faktorů, které tuto únavu snižovaly:

• Před rozhodnutím si udělejte přestávku na jídlo. Při zmíněném výzkumu se soudcovskou komisí se pravděpodobnost propuštění vězňů zvýšila z 20 procent až na 65, pokud se komise během desetiminutové přestávky najedla. Až teď mi dochází, v čem byl skutečný smysl chlebíčků, které spolužačky nosily profesorům ke státnicím!
• Správně si situaci načasujte. ”Lidé, kteří se dovedou nejlépe rozhodovat,” tvrdí Baumeister, “jsou ti, kteří vědí, kdy nedůvěřovat sami sobě.” Plánujte si důležité schůzky ráno nebo po obědě.
• Rozveselte se! Pokud byli lidé během testu například obdarováni drobným dárkem a zažili tedy pozitivní emoci, jejich výkon se zlepšil až do té míry, že na nich vůbec nebylo vidět únavu. Mít po ruce něco nebo někoho, kdo vám udelá radost, rozhodně není k zahození!
• Neberte to doslovně a věřte si. Jeden z nedávných výzkumů na Standfordské univerzitě (Job, Dweck, Walton, 2010) ukázal, že otázka vyčerpávání ega a únavy z rozhodování je i otázkou našeho přístupu, předpokladů, se kterými k problému přistupujeme. Účastníci  výzkumu, kteří byli přesvědčováni, že naše vůle není vyčerpatelným zdrojem, ale že její možnosti jsou téměř neomezené, totiž neprojevovali téměř žádné znaky únavy. Tak věřte svým silám, motivujte se a ukažte svému egu, kdo je tady pánem!

Zdroje:
Baumeister, R.F., Dewall, C.N., Ciarocco, N.J., & Twenge, J.M.. (2005), Social Exclusion Impairs Self‑Regulation. Journal of Personality and Social Psychology, 88, 589–604.
Danzigera, Shai; et al (Feb 25, 2011), Extraneous factors in judicial decisions. Proceedings of the National Academy of Sciences.
Job, V.; Dweck, C. S.; Walton, G. M. (2010). Ego Depletion–Is It All in Your Head?: Implicit Theories About Willpower Affect Self‑Regulation. Psychological Science 21 (11): 1686–1693.
Levav, J., Heitmann, M., Herrmann, A., & Iyengar, S.S. (2010). Order in Product Customization Decisions: Evidence from Field Experiments. Journal of Political Economy, 118 (2), 274–299.
Tice, D.M.; Baumeister, R.F.; Shmueli, D.; Muraven, M. (2007). Restoring the self: Positive affect helps improve self‑regulation following ego depletion (PDF). Journal of Experimental Social Psychology 43 (3): 379–384.
Tierney, John (2011). Do You Suffer From Decision Fatigue? New York Times Magazine.