V každé fázi změny má návrat ke starým způsobům chování jinou podobu a také jinou funkci.
I když známé úsloví praví, že změna je život, pro klienty bývá změna, i když žádoucí a přitažlivá, také náročná a ohrožující – přinese změnu poměrů, vztahů. Nejde prostě jen vyndat z mozaiky našeho života jeden kamínek a vložit jiný. Obvykle se musí mozaika přestavět celá, a to je pracné.
V uplynulých týdnech jsem během sezení s klienty několikrát slyšela věty:
Je přitom celkem jedno, jestli původním tématem je abstinence, schopnost upracovat se v zaměstnání do vyčerpání nebo tendence kritizovat se za cokoli.
Psychoterapie je společná cesta klienta a terapeuta zaměřená na změnu. Změnu v chování, myšlení, prožívání či ve vztazích klienta, změnu nežádoucího v žádoucí – podle klienta, s korekcí terapeuta.
Terapeut je k dispozici tak, aby dával bezpečí, ocenění, podporu, zpočátku třeba i energii, a aby hlídal limity – například zda je klientem definovaná změna v jeho reálných možnostech. Doprovází klienta na cestě změny v jednotlivých krocích, přičemž nejdůležitější jsou malé změny, všednodenní, drobné rituály. Na konci cesty jsou změněni oba.
V případě zavádění nových prvků a postupů jde v lepším případě o dobrodružství a v horším o nebezpečí, kde zklidnění přinášejí až pozitivní výsledky a opakování úspěchu. Na cestě změny se proto často objevují relapsy: návraty ke známému, zažitému, sice nežádoucímu, ale vlastně bezpečnému starému chování (myšlení, prožívání). Bezpečnému proto, že důsledky bývají už dopředu známé (udělám tohle, nastane tohle, sice mi v tom nebude dobře, ale nějak to zvládnu), a člověk si tak od pracné změny trochu odpočine.
Relapsy jsou různé podle fáze změny. Vždy je potřeba je rozebrat a ocenit, co klient s relapsem sám udělal – přinejmenším to, že pod vlivem svého vnitřního kritika (Jsi nemožný! Celá terapie je nanic!) relaps nezatajil, na sezení dorazil a o relapsu informoval. Pro některé vyhýbavé osobnosti je už to samotné obrovský výkon.
Jak stadia změny, tak relaps a typy relapsu podle mého geniálně popisuje Báseň o díře, kterou mi předala arteterapeutka Mary Anne Patersonová z Edinburghu s tím, že ji složil jeden její bývalý klient. Chci se o ni s vámi podělit. Moje klienty tato báseň obvykle zklidňuje, přináší naději a pomáhá jim v orientaci, v které fázi se na společné cestě nacházíme.
Jsem v díře
vůbec nevím, jak jsem se do ní dostal
je strašně hluboká
sám se nahoru nedostanu
Jsem v díře
spadl jsem do ní sám
už jsem v ní byl
vykukuji přes okraj a volám o pomoc
Vykračuji si svou známou cestou
buch a jsem v díře
škrábu se nahoru
potřebuji podporu
Využívejte celý web.
PředplatnéJdu po cestě
vidím díru
špatně šlápnu a
jsem v ní zas
povzdechnu a vylezu
Jdu po cestě
vidím díru
vyhnu se jí
a jdu dál
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
V dospívání jsme potřebovali uznání. Třeba že o nás někdo stojí – a všichni to …
16 min
Pozornost je základní projev lásky. Proč se opakovaně vrháme do vztahů, kde ji nenacházíme?
8 min
Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.
12 min
Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.
25 min