Než pro mě tady to pozemské dobrodružství začalo, postavil mě někdo do fronty na citlivou psýchu. Taky první dvě dekády mého života pro mě byly něco jako snaha stavět dům uprostřed zemětřesení. Takže přicházet na to, jak s touhle výbavou přežít a ještě si tady tu jízdu i užít, jsem musela odjakživa.
Fungují mi všechny takové ty klasiky: moje smečka, pohyb, práce, tvoření, humor, psaní, improvizace, spirituální přesah… Večer mám dobrý pocit, když jsem přes den udělala něco užitečného. Nebo zažila hloubkové blaho z rozhovoru, ze sdílení. Z toho, že jsem se dokopala jít na kolo – sebepřekonání a endorfiny tvoří dohromady neodolatelný a legální matroš.