10. 4. 2024
Mnoho klientů přichází do terapie se strachem z izolace a ze smrti. Během sezení mluví o pocitech ztráty smyslu a kontroly, mají dojem, že světem jen bezcílně bloudí. Hodně lidí se točí ve víru povinností a pod neustálým tlakem společnosti. Na druhé straně to pak kompenzují požitkářským stylem života, aniž by naplňovali svou potřebu seberozvoje. Takové lidi často přepadá existenciální úzkost – tedy úzkost ze smrti a ztráty smyslu existence.
S existenciální úzkostí jsem se setkal po rozpadu vztahu, který jsem vnímal jako životní. Že se se mnou tehdejší slečna rozešla, mnou od kořene otřáslo. Ztratil jsem v tu chvíli obrovskou jistotu a začal zpochybňovat smysl všeho. Nejprve jsem se zaměřil na sebe: „Jak můžu být schopný něčeho dosáhnout, když si nedokážu ani udržet vztah? Dal jsem do něj tolik energie, jak to, že to k ničemu nebylo? Je možné, že nepoznám, co je pro mě to pravé?“
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné