Foto: Thinkstock.com

V každém tikají vnitřní stopky

Proč je měsíc pro dítě delší než pro starce? To je snadná otázka. S minutami a hodinami je to těžší.

Proč se nám často zdá, že stejný časový úsek, měřený pomocí hodin, trvá odlišnou dobu? Starým lidem zase utíká čas rychleji v rozměru měsíců a let. V rozměru minut a sekund může naopak zpomalovat.

Všimli jste si někdy, jak se mění rychlost plynutí času? Nemám teď na mysli relativistické efekty, jako je zpomalování hodin v pohybujících se tělesech nebo vlivem gravitačního pole. Ty totiž za běžných okolností musí brát v úvahu snad jen konstruktéři systémů GPS. Mluvím o nudných přednáškách nebo čekání ve frontě, jež trvá celou věčnost, a o hodinách strávených ve společnosti dobrých přátel, které jako by utíkaly závratnou rychlostí. Pamatujete si, jak jste jako děti nemohli pochopit, když vám dospělí řekli, ať jen „chvilku“ počkáte, než vypijí kávu? Přitom to trvalo deset minut! Tak dlouhá doba se tehdy zdála k nevydržení.

Nejjednodušší způsob, jak vysvětlit zrychlování času s věkem, by se asi dal označit jako aritmetický. Když jsou člověku dva roky, představuje pro něj rok dobu, jež se rovná polovině jeho dosavadního života. Pro tříletého už je to třetina. Pro dvacetiletého dvacetina, pro šedesátiletého šedesátina a tak pořád dál. Relativní délka každého časového úseku se ve srovnání se zbytkem života neustále zkracuje. Kdybychom žili věčně, neznamenal by pro nás čas skoro nic.

Lidé s dobrou pracovní pamětí mají delší i úsek zdánlivé přítomnosti, proto jim čas plyne rychleji. Do stejného úseku měřeného hodinami se jim vejde méně „přítomností“.

Tenhle jednoduchý popis ale nestačí k objasnění další stránky věci, o níž často píše například známý britský spisovatel Terry Pratchett. Zatímco jednotlivé roky utíkají starým lidem jako splašené, přítomné okamžiky se jim zdají naopak delší. Potvrdil to v devadesátých letech minulého století americký psycholog Peter Mangan. Požádal skupinu lidí okolo dvaceti a skupinu lidí mezi šedesáti a osmdesáti, aby odhadli tři minuty. Průměr první skupiny byl tři minuty a tři sekundy, průměr druhé tři minuty čtyřicet.

Vnitřní stopky

Na vnímání času je zajímavé, že pro ně nemáme žádný specializovaný smysl. Světlo vnímáme pomocí zvlášť přizpůsobených buněk rozmístěných na sítnici. Zvuk pomocí jiných buněk ve vnitřním uchu a tak dál. Čas bychom nejspíš vnímali, i kdyby nás někdo od našich smyslů odpojil. Stačilo by pozorovat své vlastní myšlení.

Zkuste si představit, jak by vypadalo vaše myšlení, kdyby někdo vypnul vaše vnímání času. Já jsem to vzdal.

To neznamená, že by vnímání času nemělo hmotný podklad. Generátorem času, jakýmsi „pacemakerem“ našeho mozku, je suprachiasmatické jádro, jež i bez kontaktu s vnějším světem tiká dál, i když s mírně delší, tzv. volně běžící periodou. Náš subjektivní den by pak měl asi 25 hodin. Podle zhruba deset let starých výzkumů jsou pro vnímání času důležité z evolučního hlediska prastaré struktury, zvané bazální ganglia, a několik dalších oblastí v mozkové kůře.

Jestli chcete, můžete si vyzkoušet drobné myšlenkové cvičení. Zkuste si představit, jak by vypadalo vaše myšlení, kdyby někdo vypnul vaše vnímání času. Já jsem to vzdal. Filozofové používají pojem zdánlivá přítomnost. Mělo by jít o krátký časový úsek, jejž dokážeme okamžitě a nepřetržitě vnímat. Zdánlivá přítomnost je něco jiného než přítomnost skutečná, která by z definice neměla mít žádné trvání. Dala by se ztotožnit s kapacitou krátkodobé paměti. V té se lidé navzájem liší, což dál nahrává představě subjektivního času.

Úloha pozornosti

25. – 28. září 2020

Praktická emoční inteligence (seminář)

Jan Vojtko

Vědci přišli s teorií, podle níž pozornost řídí subjektivní vnímání. Každý z nás má v hlavě zdroj časového signálu. Navíc musí existovat i nějaké další zařízení, jež signál registruje a měří tak čas. Přesnost měření však ovlivňuje výpočetní kapacita, již mu člověk může věnovat. Pokud se současně s měřením zabývá i nějakým dalším úkolem, výpočetní kapacita klesá a společně s ní klesá i přesnost měření času.

Výpočetní kapacita souvisí s pamětí. Psychologové obvykle rozlišují mezi pamětí krátkodobou a pracovní. První by měla sloužit k podržení čerstvých informací před zápisem do paměti dlouhodobé, druhá navíc i k manipulaci s nimi (například nejen zapamatovat si řadu čísel, ale i je třeba odříkat pozpátku). Obojí si je blízké. Lidé s dobrou pracovní pamětí mají delší i úsek zdánlivé přítomnosti, proto jim čas plyne rychleji. Do stejného úseku měřeného hodinami se jim vejde méně „přítomností“. Když se paměť zhorší, třeba kvůli stárnutí, zpomalí se i subjektivní čas. Něco jiného se však stane, pokud ji zatížíte.

Američtí psychologové James WoehrleJoseph Magliano dali zhruba stovce studentů za úkol kontrolovat jednoduché součty na papíře. Úkol měl trvat určitou dobu, kterou měli studenti sami odhadnout bez použití hodinek. Odhad jedinců s lepší pracovní pamětí byl v průměru o něco delší, což znamená, že jim čas plynul rychleji. Podle Woehrleho a Magliana totiž dokázali kontrole výpočtů věnovat větší část své myšlenkové kapacity, což omezilo výkon dostupný pro měření času. Takže jestli si chcete prodloužit život, řešte problémy.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Jak to bylo?

Pamatujete si události jinak než ostatní členové rodiny? Přečtěte si, jak odlišné vzpomínky vznikají.

10 min

Vykolejení

Co se s námi děje ve chvílích, kdy se necítíme být sami sebou? Kam to …

26 min

Konflikt není konec

Děti si nemyslí, že se hádáte kvůli nim. Co tedy potřebují slyšet? Povídáme si s …

19 min

Životní mapa

Naše touhy a sny se mohou realizovat, pokud stojí na pevných základech.

17 min

Vyhořet ve vztahu

Navenek se dlouho nic neděje, pod povrchem se ale hromadí frustrace a nespokojenost.

11 min

Otevřít audio sekci