Já vím, jdu s křížkem po funuse. Tedy pokud lze funusem nazvat něco, co souvisí s narozením. Mluvím-li o Vánocích, mám samozřejmě na mysli narození Ježíška. Ať už v něj věříme, nebo ne. Letošní Vánoce jsou za námi a ty příští dost daleko na to, aby uvažovat o nich bylo přes raketové tempo našich životů přeci jen předčasné. Teprve před chvílí jsme dosvátkovali, dohodovali a dodárkovali – snad toho nebylo dost? Natož když to vše bylo přese všechnu romantiku i letos spojeno s takovým shonem a vypětím, s tolika pochroumanými nervy, s tolika nepříjemnými pocity, že by pro některé z nás možná bylo nejlepší hned po Vánocích na vše zapomenout.