Jsem třicátník, jemuž se v posledních pár letech vcelku dařilo. Mimo jiné i pracovně, takže si můžu dovolit pustit chlup nad rámec nutných výdajů. Krom nových lyží a pěkné dovolené jsem si „pořídil“ i psychoterapii. Jako vystudovaný psycholog ji považuji za dobrou investici – očekávám, že mě vybaví lepší schopností reagovat na různé problémy, které mě v následujícím půlstoletí můžou potkat. A taky mě zbaví pár současných, docela banálních lapálií ve vztazích s lidmi. Že se občas naštvu, podlehnu stresu nebo manipulaci. Že někdy špatně odhadnu hranice mezi sobectvím a asertivitou nebo mezi vstřícností a podlehnutím nátlaku.