Až pojedete příště nakupovat, vězte, že čtrnáct procent lidí na parkovišti před vaším hypermarketem bloudí a hledá svoje auto. Aspoň jednou ročně má s jeho nalezením problém polovina lidí. Ženy jsou horší hledačky než muži.

Poslední iluze o orientačních schopnostech žen jsem definitivně ztratil až relativně nedávno. Bylo to před třemi lety na hudebním festivalu v Trutnově. Šel jsem s jednou známou z centra do areálu bývalého kina, kde se festival koná. Cesta vedla pořád rovně. Nebylo možné zabloudit.

Zhruba deset minut před cílem jsme narazili na křižovatku s kruhovým objezdem, ze kterého vedly čtyři výjezdy. Na jednom jsme stáli, druhý vedl do města, ale jinam, než odkud jsme přišli. Třetí byl správně. Nebylo potřeba se rozhodovat kudy jít. Stačilo držet směr.

Prostorová paměť je vlastnost vaší mysli, jejíž činnost si neuvědomujete, dokud neselže.

Čtvrtý vedl ven z města kamsi do polí. I kdybychom nevěděli, kudy máme jít, čtvrtý směr bychom mohli bez obav vyloučit. Podél silnice nebylo téměř nic. Přesto ho bez jakékoliv pochybnosti zvolila. Přitom šla stejnou cestou před necelými dvěma hodinami.

Prostorová paměť je vlastnost vaší mysli, jejíž činnost si neuvědomujete, dokud neselže. Ráno s její pomocí hledáte v bytě cestu do koupelny, večer zase cestu do ložnice. V moderních městech, mnohdy připomínajících bludiště ne nepodobné těm z grafik M. Eschera, dostává zabrat.

Desítky miliónů lidí na naší planetě musí denně s pomocí své prostorové paměti hledat auto zaparkované před obchodem. Na rozdíl od parkování poblíž pracoviště si před supermarketem většinou nemůžete vybírat stále stejné místo. Jedná se proto o ideální situaci ke zkoumání způsobů, jakými se lidé orientují v prostoru. Využila toho čtveřice holandských vědců, vedená psychologem Albertem Postmou z Utrechtské univerzity. Co zjistili, sepsali a poslali do časopisu Applied Cognitive Psychology.

Smíšená strategie

Výzkum se odehrával na parkovišti blíže neurčeného obchodního domu o rozměrech 170 × 60 metrů se 431 parkovacím místem. Vědci zastavovali lidi opouštějící krám. Napřed jim položili několik otázek souvisejících s hledáním zaparkovaného auta. Třeba „Jak často se vám stává, že ho nemůžete najít?“.

Mužský způsob orientace je zřejmě efektivnější než ženský, neboť mezi zbloudilci bylo pětasedmdesát procent žen.

Odpovědi mohly být buď „nikdy“, „párkrát za rok“, „jednou za měsíc“, nebo „každý týden“. Některé otázky měly otevřené odpovědi, třeba „Jaké strategie používáte, abyste našli svoje auto?“. Skutečný rozstřel ale přišel později.

Badatelé se zákazníků ptali, kolik metrů si myslí, že od svého auta stojí, a kterým směrem je. Požádali je, i aby označili jeho polohu na mapě parkoviště. Nakonec je k autu doprovodili a zaznamenali, jestli bloudili, a pokud ano, kolik metrů ušli.

Oslovili celkem 115 lidí, z čehož bylo padesát šest žen. Jestli rovněž ztrácíte auto, asi vás potěší, že to není nic zvláštního. Párkrát ročně nebo častěji ho ztrácela polovina oslovených. Ženy měly o poloze svého vozidla většinou horší představu než muži.

Týkalo se to jak odhadů, tak vlastního hledání. Mužský odhad vzdálenosti vozidla se s věkem mírně zhoršoval, ženský naopak zlepšoval. Ve věkové kategorii od 19 do 39 let se průměrná chyba žen v odhadu vzdálenosti auta pohybovala okolo 105 metrů. Muži se pletli zhruba o 30. K popisu polohy auta používaly ženy výrazné orientační body. Muži naopak víc mluvili v geometrických pojmech.

Brzo se asi začnou běžně prodávat auta, jež se telefonu v případě ztracení sama ohlásí.

Většina lidí se při řešení problému uchylovala ke směsi různých strategií, od parkování poblíž dveří obchodu přes návrat stejnou cestou až po snahu stát vždycky přibližně ve stejných místech. V určování pozice auta na mapě se muži s věkem zhoršovali. Ženy byly nejlepší ve středním věku, dokonce v něm překonaly stejně staré muže.

Vyřeší to GPS

Dobrá zpráva je, že většina lidí auto našla. Potíže mělo jen 16 z nich, tedy asi 14 procent. Bohužel se v práci nepíše, jestli byl mezi nimi i někdo, kdo odpověděl, že nemá s hledáním nikdy žádné potíže. Bylo by to vtipné.

Nejkratší zacházka při hledání byla deset metrů, nejdelší 120. Mužský způsob orientace je zřejmě efektivnější než ženský, neboť mezi zbloudilci bylo pětasedmdesát procent žen. Lidé, kteří nedokázali lokalizovat svoje auto na mapě, ho nepříliš překvapivě nemohli najít ani v reálu.

Nejhůř na tom byli jedinci, kteří neuměli odhadnout ani směr, jímž jejich samohyb ležel. Pokud znáte směr, není přesná představa důležitá. Stačí se ho držet a dorazíte bez větších problémů. Notorickým zbloudilcům by mohl přinést spásu GPS. Stačí si polohu vozidla uložit a chytrý telefon vás k němu dovede. Příslušné aplikace už existují. Brzo se asi začnou běžně prodávat auta, jež se telefonu v případě ztracení sama ohlásí.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.